V předvečer Zmrtvýchvstání Páně sestoupil do útrob strahovské hrobky nejeden příznivec extrémních a ještě navíc agresivně vyhrocených žánrů. Bylo se na co těšit, dorazil totiž symbol okrajové produkce, Finové CONCRETE WINDS a jako hlavní kapela pak Američané BLACK CURSE, kteří na svém aktuálním albu „Burning In Celestial Poison“ rovněž nabrali hodně násilný kurs. Ničivé duo pak doplnili bratia z OTRAS, jejichž divoký punk/blackový kvapík do dramaturgie večera výtečně zapadl. Sedmička se nám sice nezaplnila až po střechu, nicméně vzhledem k prázdninovému termínu rozhodně nešlo o slabou návštěvu. Na pár minut jsem se zastavil i v merch koutku, kde sice byl poměrně bohatý výběr, nicméně žádný kousek nevyčníval, všechny disponovaly jakýmsi nemastným neslaným a celkem nevýrazným designem. Ale pojďme zpět k hudbě: na pódiu se něco děje, právě se chystá zahájení.

První na řadu přichází „Raw black metal punx“ v podání OTRAS (vkusnou charakteristiku jsem si vypůjčil z letáku Kreas Promotion, pořadatelů této akce). Přiznám se, že tvorbu chasníků z Košic nastudovanou nemám, nechal jsem se tedy překvapit. Black metal a punk jsou staří známí spojenci a naživo jim to spolu většinou funguje na výbornou. OTRAS zahráli s přehledem a přihlížejícím nabídli tradičně vyvážený mix sypaček a skočných pasáží, které mě bavily asi nejvíce. Nechyběla energie, ani potřebná dávka punkové špinavosti. Palec nahoru pro zpěváka za variabilní vokály i za ten pytel na hlavě, který mu na svém místě vydržel až do konce setu.

Po „Raw black metal punx“ přichází „Death grind mutilation“ tedy CONCRETE WINDS. Finové minulý rok vydali svou třetí kolekci, jednoduše nazvanou jako „Concrete Winds“. Zatímco dvě předešlé řadovky jsou maximálně vyhrocené, novinka je přeci jen o trochu sofistikovanější. Mikko a Jonatan se ve studiu tentokrát lehce uklidnili a bylo to vidět i živě. Naposledy jsem CONCRETE WINDS viděl na Brutal Assaultu, kde určitě předvedli animálnější vystoupení než tento večer na Sedmičce. Samozřejmě to bylo i tak divoké a nesmlouvavé, nicméně už to nebyla ona krystalická „primitivní síla“, která asi nejvíce úřadovala na druhé desce „Nerve Butcherer“. Mě osobně to nevadilo, položit trochu bezbřehého násilí na oltář strukturovanosti CONCRETE WINDS jen a jen prospělo.

No a jako poslední se klubem začal rozléhat „Poisonous black death“. Američané nastoupili na skromné pódium a spustili tak, že jsem prvních dvacet vteřin vůbec netušil, co se to v klubu vlastně děje, marně se snaže zorientovat. Tak strašlivě intenzivní/explozivní začátek setu jsem už dlouho nezažil. Po těch dvaceti vteřinách se konečně chytám prvního stébla a znovu nacházím ztracenou půdu pod nohama. BLACK CURSE nastoupili tak nekompromisně, že i kluci z CONCRETE WINDS museli nutně zpozornět a zvědavě vykouknout z backstage, aby zjistili, kdo má tuhle přírodní katastrofu vlastně na svědomí. Osobně mám vztah s BLACK CURSE následující: první deska „Endless Wound“ > druhá, aktuální nahrávka “Burning In Celestial Poison”. Ale zas ne o tolik. Tvář denverské entity se začala po sirnatém blackened death/doommetalovém debutu odporně křivit, projev kapely nabyl na intenzitě/agresivitě a přiblížil se až warmetalovým horizontům, odkud na nás mávají třeba i TEITANBLOOD. A přesně v těchto intencích se neslo i živé vystoupení. Samozřejmě se ke slovu dostaly i starší položky z debutu (detekoval jsem titulní a „Charnel Rift”), nicméně i ty byly předneseny v mnohem natlakovanější formě. A u těch nových pak veškeré zábrany padly úplně. BLACK CURSE mě překvapili divokostí, nespoutaností a bezbřehou agresivitou, kterou oproti již tak intenzivnímu vystoupení CONCRETE WINDS dokázali vyhnat ještě o stupínek výše. Na intenzivní smršť zareagovali i někteří jedinci, kteří se jali před pódiem rozpoutat pořádnou mlýnici. Já jsem však jedinec opatrný, do podobných akcí se pouštím jen výjimečně a raději se držím v bezpečné vzdálenosti. Pud sebezáchovy naopak totálně odhodila v dál nejmenovaná slečna, kterou bych výškově tipoval tak na 155 centimetrů a váhově bych jí připsal maximálně padesát kilogramů. I s parametry muší váhy se odvážně vrhla mezi rozběsněné dvakrát těžší chasníky a dle mého obstála se ctí. Osobně bych musel vypít nejméně tři litry chříčského Pazdráta, abych se odvážil podobného činu. Takže respekt. BLACK CURSE běsnili celkem čtyřicet minut a dle mého to stačilo bohatě. Škoda, že jsem kapelu nikdy neviděl v období „Endless Wound“ a nemohu tak posoudit, zda živě je lepší současný sonický teror či sírou nasáklý death/black/doom, který chtě nechtě musel vyznít více strukturovaně. Akce splnila očekávání a zejména BLACK CURSE překvapili až nečekaně vyhroceným setem.