Když Italové SADIST v roce 2000 vyrukovali se svým zřejmě až moc experimentálním albem "Lego", trochu jim to nalomilo vaz. Po fanoušky oceňovaných deskách "Tribe" (1996) a "Crust" (1997) jako by se přetrhla kreativní nit. A chvilku trvalo, než se skupina znovu srovnala a v roce 2007 vystřihla další parádní album "Sadist", jehož název jako by naznačoval nový restart. Ale na dalších deskách už to taková sláva nebyla, od nevýrazného "Season In Silence" (2010) až po vysloveně neurovnané "Firescorched" (2022), které jsem prostě nedokázal strávit.

Aktuální kousek "Something to Pierce" u mě ale padl na úrodnou půdu a jsem přesvědčen, že je to především díky návratu k typickým prog thrast/death postupům, kterými se SADIST chlubili na zmíněných albech "Tribe" a "Crust". A možná za to může i fakt, že se lehce změnil rytmický základ, když v současnosti pouhá dvojice stabilních členů v podobě kytaristy Tommy Talamanca a zpěváka Trevora Nadira sáhla po rytmické sekci z prog deathmetalové party FATE UNBURIED. I díky stylové spřízněnosti obou skupin to slušně klaplo.

Pevné základy jsou tak nosnou vrstvou pro hravé a divoké riffy a typicky trylkující i až jazzově vedená sóla. A nechybí progresivní vrstvy okořeněné nějakým tím experimentem, ať už ve smyslu zvukovém, tedy v podobě samplů a kláves či zajímavých perkusí, tak jako stylová vybočení, z čehož ty nejtypičtější jsou samozřejmě technothrashové zasekávačky a škubance. Ale dostáváme také až orchestrálně orientované pasáže a oživením je i ženský vokál. Občas zavoní kouzlo starých alb, ale někde se SADIST přibližují i výrazné údernosti dalšího milníku jejich tvorby, tedy již téměř dvacet let starému albu "Sadist".

Jenže přestože si troufnu tvrdit, že to co přišlo následně se Italům na "Something to Pierce" podařilo překonat, k tomu nejlepšímu ze své diskografie jim kus chybí. Z efektně stavěných skladeb nevystupuje na povrch nějaká zdrcující pecka. Album je hezky funkčním celkem, který sice nepostrádá pestrost, ale jako by chybělo cosi navíc. Ale je to samozřejmě hodně o pocitech, protože reálně odvádí skupina velmi slušnou práci. Takže určitě album, ke kterému se budu s chutí vracet. Vždyť skupin, které dokážou oživit a připomenout kouzlo klasiky ve stylu ATHEIST a CYNIC, dnešní doba příliš nenabízí. A SADIST to v sobě stále mají.