Post metal je vlastně těžce definovatelný styl a není lehké jasně vytyčit jeho hranice. Někdy mám pocit, že se do té škatulky hází vše, co je obtížné jednoznačně zařadit. A tak se pod tímto štítkem potkávají umělci rozdílných charakterů. Vezměme třeba před nějakou dobou zde recenzované HARAKIRI FOR THE SKY. Ti se honosí hlavně melodikou a vláčně plynulými aranžemi. Ale v post metalu jsou běžné i přístupy mnohem vyhrocenější a dravější, s projevem plným kontrastů. A v tomto protipólu jsou usazeni současní RWAKE, které by možná ještě před časem fanoušci do post metalu ani nezařadili. Dnes tam ale patří, byť si stále nesou zřetelnou auru své doommetalové a především sludge historie. I z tohoto úvodu je tedy jasné, že Američané RWAKE nejsou tím uhlazeně vlídným typem a kontrastně se zmíněnými HARAKIRI FOR THE SKY, jejichž hudba je svým způsobem hladká a skladby plynou tak nějak samozřejmě až předvídatelně, obsah alba "The Return Of Magik" nabízí notnou dávku neotřelých prvků. Hudba bohatá na zvraty a někdy přímo nečekané stylové odbočky je burcující a ve své nepředvídatelnosti osvěžující.

Ale nebylo tomu tak vždy. Přes značnou dávku experimentování v úplných začátcích skupina postupně zaplula do z velké části tradičních doom a sludge struktur, se kterými si uměla hezky hrát, ale zůstávala v hodně konvenčním provedení. "The Return Of Magik" znamená důrazné vystoupení z těchto stereotypů. Nevím co vše se odehrálo za tu dlouhou dobu od minulé desky "Rest" (2011), ale jako bychom tu měli trochu jinou skupinu. To podstatné zřejmě představuje nový hlavní kytarista Austin Sublett, kolem kterého se zbytek skupiny reformoval.

To co zůstalo je především vokální dvojzápřah v podání Christophera "C.T." Terryho a Brittany Fugate, ale přestože se jedná o genderově vyvážený pár, nečekejte žádný model krásky a zvíře. Vokály jsou po všech stránkách brutálně nekompromisní, a pokud dojde i na melodičtější polohy, jde i tak minimálně o důrazný až surový projev. Dostáváme i specifický "recitační" styl, který skupina zkoušela již v minulosti, ale troufnu si tvrdit, že až zde náležitě vynikl a nabral na dramatičnosti. I díky tomu je například skladba "Distant Constellations And The Psychedelic Incarceration" epicky působícím kusem, který plasticky mění svou náladu od mdle a depresivně se točící pochmurnosti až po nemilosrdně válcující razanci. Odlehčeně baladický úvod koketuje s post rockem a líné tempo jako by stupňovalo napětí před očekávaným výbuchem agrese, který zákonitě musí přijít. Ale RWAKE nás zde napínají a recitačně vedeným vokálem vyhrocují atmosféru až do chvíle, kdy už posluchač začne ztrácet víru ve zvrat, který nakonec přichází tak trochu nevědomky a hezky plynule přejde do dusivě razantního tlaku.

Hudebně tak můžeme zapomenout na tradičně sešněrovaný styl, kterým se dříve Američané prezentovali. Nové album je oproti tomu plné organicky se rozvíjejících struktur, kde se nehraje na předem daná pravidla, skladby často nebojácně opouští naznačený směr a rozvíjí se v pulsujících vlnách nebo se propadají do temnoty. Žádná hra na standardně se opakující pasáže, klasické refrény nebo podobně tradiční prvky, a to i přes fakt, že noví RWAKE ve své hudbě nezapomínají na melodickou a často až příjemně písničkovou formu. Přes značnou syrovost, kterou deska disponuje, si Američané umí pohrávat i s velmi ladnými a melodickými prvky. A přestože jsou mnohé pasáže alba pomalé, nikdy nepůsobí těžkopádně. I v líném tempu se schovává burcující podtón.

Základním pocitem z alba je napětí. To podporuje i svým způsobem neuhlazený zvuk, který umí být brutálně dusivý i až živočišně pulsující. Skličující atmosféra ale vychází především ze zvláštně přiškrcené energie, která se často schovává pod pláštíkem ležérnosti. Ale současně dokáže i vybuchovat v divokých gejzírech, tak jak se to děje například v závěru skladby "In After Reverse". Ty nejagresivnější místa se občas přibližují zřejmě nejbrutálnějšímu albu skupiny, kterým je podle mě "If You Walk Before You Crawl, You Crawl Before You Die" z roku 2004. Ale deska disponuje i s elegancí se kroutícími sóly (nádherné třeba uvnitř skladby "The Return of Magik" nebo druhé půli "With Stardust Flowers") a současně je plná akusticky odlehčených pasáží. Viz ladně se tetelící pasáže v úvodní skladbě "You Swore We'd Always Be Together", jež jsou v silném kontrastu s temně se valícím riffováním. Skupina zkrátka vystoupila z doomové i sludge skořápky a rozmáchla se do většího prostoru, čímž se výsledek jejího snažení přehoupl do postmetalové komplexnosti. Současně se povedlo využít neotřelých melodických motivů, které skupina deformuje využitím netypických temp, nebo se je snaží překrývat dalšími vrstvami většinou táhle se nesoucích riffů. Takže si posluchač málokdy všimne, že obnažené na kost by to vlastně byly hodně hitové prvky. To je případ třeba titulní "The Return of Magik", která by v jiných aranžích a umírněnější stopáži byla hitovkou jak řemen.

Američanům se povedl po dlouhých letech bravurní návrat na scénu s materiálem, který vybuchuje v silných erupcích nálad a provádí posluchače jakýmsi pomyslným tokem dlouhé řeky, která je plná líně se vlnících meandrů, temných tůní, ale také divokých peřejí, hučících jezů a čerstvost přinášejících přítoků. Aktuální RWAKE jsou silní a výrazní a pro mě osobně jedním z dosavadních vrcholů roku 2025.