Může být něco natolik dementní, až je to svým způsobem zábavné? Já vím, jde o často užívané klišé, ale v případě dobrodružné taškařice Minecraft film (2025) mě lepší větný aforismus opravdu nenapadá. Stejnojmenná sandboxová hra Minecraft (2011) od švédské vývojářské společnosti Mojang Studios svého času vstoupila i do mého života. Vlastně tam pořád je. Se ženou (jméno? – pozn. korektora) máme na našem obstarožním Xboxu už minimálně deset let rozehranou mapu. Ve vzácných chvílích se do kostičkového světa vracíme, hodíme trable všedního života za hlavu a na pár hodin popustíme uzdu fantazii. Žena farmaří, já buduji rozličné stavby, rozšiřuji opevnění, a když nám začnou docházet materiály, popadneme krumpáče, lopaty, meče a vyrazíme do podzemních dolů na další nebezpečnou výpravu. Fajnový relax, u kterého se ani nechce věřit, že jeho základní verzi má na svědomí jediný člověk, a sice Švéd Markus „Notch“ Persson. Od svého vydání se nejvýdělečnější hra všech dob nesmírně rozrostla. Spočítat všechny variace, grafické módy, drobná vylepšení a doprovodné animované seriály je takřka nadlidský úkol.

U takto vlivných herních projektů se zpravidla nabízí i nějaké filmové zpracování. Mortal Kombat (1995), Lara Croft - Tomb Raider (2001), Need for Speed (2014), Warcraft - První střet (2016) či seriály Last of Us (2023) nebo Fallout (2024). V případě Minecraftu s mimořádně specifickou grafickou stránkou mě ale filmová inkarnace přišla vždy nepravděpodobná. Možná tak nějaké dobrodružství kompletně vytvořené v CGI kulisách, ale určitě ne film s reálnými herci. Inu, spletl jsem se, protože Američan Jared Hess do toho skočil rovnýma nohama. Aby jeho film postavený na prostoduché premise přilákal dostatečný počet platících diváků, naverbovali producenti protřelé herce Jacka Blacka, Jasona Momou a vycházející hvězdu Emmu Myers známou ze seriálu Wednesday (2022). Trailer zhruba před půl rokem zaznamenala i má dcera, čili mi bylo jasné, že se ostré premiéře nevyhnu. Po zdolání třicetimetrové fronty, následného usazení mezi hromadu vřeštících capartů a přetrpění reklamního bloku mohla zábava propuknout. No, zábava. Na plátně se zkrátka odehrávaly šílené, povětšinou trapné věci. Tedy popořádku.

Steve (ze řetězu utržený Jack Black) je kreativní duše už od dětství. Po dosažení středního věku opustí svou nudnou práci, vtrhne do blíže nespecifikovaného dolu a tam narazí na modrý Orb Dominance a zemský krystal. Po zkombinování obou artefaktů se skrze portál přenese do Overworldu, alternativní dimenze tvořené barevnými kostkami. Dimenze, kde kostky zhmotňují vše. Od stromů, terénu, zvířat i mumlajících vesničanů. Navzdory nočním nájezdům kostlivců a zombíků zde Steve nalezne své hřiště, kde může uplatnit nekonečnou kreativitu. Po vybudování vlastního ráje narazí na portál do pekelného světa Nether, jemuž dominuje prasečí vládkyně Malgosha (tisící variace na Sarumana, Nicotu, Lorda Voldemorta atd), pohrdající jakoukoliv kreativitou. Malgosha touží po Orbu, jelikož s jeho silou může ovládnout a následně zničit Overworld. Ochočený pes Dennise ukryje Orb pod Stevovu postel ve skutečném světě, čímž je nebezpečí dočasně zažehnáno. Vlivem krátkého příběhového balastu se Orb dostane do rukou někdejší videoherní hvězdy osmdesátých let Garretta (Jason Momoa se slušivým pivním pupkem), chlapce Henryho (Sebastian Hansen), jeho starší sestry Natalie (Emma Myers) a realitní agentky Dawn (Danielle Brooks). Nalezený Orb nesourodou partičku nasměruje do dolu, odkud se přenesou do Overworldu. Boj za záchranu pestrobarevné dimenze může začít.

Čert vem triviální příběhovou linku, protože Minecraft film primárně míří na ty nejmenší diváky. Co také vymýšlet u herní předlohy, jejíž podstatou je stavění a potulování? Poněkud komplikovanější to je s kulometným přísunem stupidních dialogů a všudypřítomná idiocie. Nechápu, že takový výsledek má na svědomí hned pětice scénáristů. Nicméně zhruba v polovině stopáže jsem si řekl, že jde dost možná o záměr tvůrců. Jared Hess na sebe upoutal pozornost nezávislým debutem Napoleon Dynamit (2004), který z demence dělal přednost. Doslova stavěl na absurdním humoru nosnou premisu. Zdá se, že režisér opakuje v zásadě to samé, akorát, že vše dotahuje do obřích rozměrů díky mnohamilionovému rozpočtu. Jakmile přijmeme fakt, že příběh zde hraje druhé housle a otěže veškeré integrity přebírá stupidita, můžeme ve filmu najít určité zalíbení. Do takového prostředí potrhlý rockový šílenec Jack Black skvěle pasuje, ačkoliv si o jeho pitvořivém herectví můžeme myslet své. Postavy jsou jednoduché, bez jakéhokoliv hlubšího rozměru. Kreativní šílenec, mladý stejně kreativní geek, věčně ustrašená starší sestra, namachrovaný hlupák se srdcem na pravém místě a záporák, který je zlý zkrátka proto, že zlý být musí.

Humor je stavěn na ujetých gazích, za vlasy přitažených situacích a přízemních hláškách, nezřídka zavánějících trapností toho nejtěžšího kalibru. Sem tam mi film vykouzlil přihlouplý úšklebek na tváři, ale častěji jsem se v sedačce ošíval a nevěřícně kroutil hlavou. Je však nutné konstatovat, že minimálně Jack Black a hromotluk Jason Momoa si plně uvědomují, v jakém druhu filmu se nacházejí. Neberou se vůbec vážně a do svých groteskních eskapád vnášejí takovou míru přesvědčivosti, až má divák občas potřebu odpustit Minecraftu všechny nedodělky. A opravdu jich není málo. Všudypřítomná prostoduchost a stupidita je věcí, na kterou bude mít každý divák vlastní ukazatel tolerance. Já osobně pravděpodobně nejsem cílovka, ale dokážu připustit, že humor je v tomto konkrétním případě věcí ryze subjektivní. Co však přehlédnout nedokážu, jsou scenáristické zkratky a trestuhodně nevyužitý potenciál prostředí, který herní předloha nabízí.

Celý film připomíná horskou dráhu se spoustou lákavých zastávek, kolem kterých však prosviští takovou rychlostí, že si je posádka soupravy vůbec nestihne užít. Tady je diamantové brnění, támhle krátká projížďka v důlních vozících a jinde na vás čeká překotná přehlídka notoricky známých mobů (veškerá živá stvoření ve světě Minecraftu, jež dělíme do pasivních, neutrálních, agresivních a hráči vyrobených skupin). Film vsazuje do kratičkých intervalů ikonické herní prvky, které si fanoušek v rychlém tempu odškrtává ze seznamu a neznámý pozorovatel neví, kde mu hlava stojí. Skoro vše bez patřičné hloubky a se značným zjednodušením. Na některé další součástky světa Minecraftu rovnou kašle. Kde je zimní biom, poušť, poklady ukryté v hlubinných vodních chrámech a temný End ovládaný nebezpečnými Endermany? Možná si tvůrci něco schovávají do dalšího dílu, připouštím, ale přeci jen jsem čekal daleko větší míru nápaditosti a vynalézavosti, jakou prezentuje snad jen hlavní hrdina Steve. Herní Minecraft na silném příběhu nestaví, jeho potenciál těží z nekonečné fantazie hráčů. Ta však tvůrcům poněkud schází.

Všechny náznaky dějových zvratů navíc Minecraft film vyřeší přítomností náhody, prvoplánových point a otravné deus ex machiny. Za vše hovoří postava Garretta. Je domýšlivý, trochu hloupý, zákonitosti Overworldu ho nezajímají a veškerou pozornost obrací na diamanty, jimiž by mohl splatit dluh v reálném světě. V jedné klíčové sekvenci se jako kouzlem změní a obětuje svůj život v zájmu ostatních. Ke konci, když Henry padá z velké výšky, se Garrett náhle objeví a ovládaje bitevní vzducholoď chlapce zachrání. Henry se ptá, kde se to všechno stihl naučit, načež Garrett odpoví: „Neptej se.“ A to je v zásadě message celého filmu. Jakoby z plátna křičel „vypni mozek, diváku, a hlavně se proboha nesnaž o ničem přemýšlet.“ Zbývá tedy jen ta nebetyčná taškařice a lunapark praštěných čísel obohacených o několik hudebních vsuvek.

Nechci ale jen remcat. Samotný Overworld je vymodelovaný pěkně, se vší infantilní přepáleností, jaká celkem obstojně odráží atmosféru herní předlohy. Je to křiklavě surreálný sen přetavený do filmového pásu, jemuž značný počet solidně zvládnutých akčních čísel dodává vskutku bizarní podobu. Výsledný kříženec tak trochu připomíná obcování Zdeňka Trošky s Michaelem Bayem. Přesto mi třeba ideově obdobný Jumanji: Vítejte v džungli! (2017) přišel hravější a především vtipnější. Ale co. Navzdory mizivé přítomnosti nějakého hodnotného poselství (tedy kromě toho, že kreativita a přátelství jsou nejvíc) se dcerka bavila celých sto minut a vyloženě jí nudily jen pasáže z reálného světa. V Čechách má film obrovskou návštěvnost a dle aktuálních čísel už si na sebe Minecraft v globálním měřítku dávno vydělal. Hádám, že dvojka už se pomalu peče.

Abych se tedy vrátil k první větě této recenze. Ano. Minecraft film je záměrně dementní, ale značku rodinné zábavy si podle mě nezaslouží, jelikož většinovou část dospělého osazenstva bude odrazovat ukřičeností, nesourodostí, nevyužitým potenciálem a bezduchou bžundou, která se křečovitě zaštiťuje pěknými kulisami. Když už nic jiného, projekce mě donutila znovu zapnout Xbox. Herní Minecraft sice na první pohled působí také infantilně, ale jeho vtip spočívá právě v tom, že infantilní vůbec není. Je opravdu hravý, vtahující a podněcuje tvůrčího ducha, což se o jeho filmové inkarnaci říci nedá. Té totiž schází to nejdůležitější. Srdce.