LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ne-křest nejškandálnějšího nosiče roku 2025. Párty s tunou sněhu, kterej budeš ještě třetí den vytahovat z bot i trenek. Už jsem na Sedmičce zažil hodně, a to včetně několika večírků s REPELENT SS, ale tento koncert opět posunul laťku. Nicméně nezačínejme od konce. V osm večer startují pražští KELLNER. Funkční střepina umazaná hodně chainpunkem a hardcore punkem. Abych byl fér, tak jedna ze skladeb přepadla přes hranici a odkutálela se někam do dost vypjatého emíčka - nejen hudebně ale i deklamativnějším vokálem. U těch tedy působilo jisté potíže nahalování mikrofonu, který trochu ztěžoval srozumitelnost sdělení. Ještě pár koncertů, aby to hudebně víc sedělo na zadku, a bude to super.
Následuje izraelsko-česko-americké kvarteto DEATH IN YOUR YARD valící do Sedmičky dost syrovou variantu na téma thrash-crossover. Bubenicko-vokální dvojka z Izraele po migraci do Prahy dolepila sestavu z dvou dost výrazných figur. Ondra Harvan u kytary dává zvuku dost svojský styl v rámci hodně vyvýškovaného punkového soundu a Mike Iannucci (BARBRA, SPECIAL DELIVERY, …) celek jistí netradičně baskytarou. Po intru od Morriconeho se rozjíždí svižná thrashpunková jízda, která má super odpich, řádně uskřípanou kytaru a nepolevující hulákavý vokál řvouna Alona.
A pak to přišlo. Major Zkáza v triku COALESCE recituje Džihád Heretika a Sedmička se mění v zasněženou sluj. Nikdy bych nevěřil, že těch pár krabic s rozřezaným papírem bude nakonec tolik materiálu. Při Brutálním Živočichovi se Sedmička otřásla v základech a na druhé straně Prahy si K.B. škytnul. Tenhle song se prostě napevno usadil na trůně domácích punkových hitparád a nehodlá se svého místa vzdát. Během celého koncertu probíhá papírová koulovačka, která tu nemá obdoby. Vlastně ani z Pushteek festů nepamatuju, že by papírová vánice nabrala takových obrátek.
Když přijde chvíle, kdy měl Amák křtít sedmipalec, nachází se hrací výklenek klubu 007, kterému se říká podium, už v poměrně dost závějové formě. Nejlepší český zvukař bohužel leží doma s horečkou, takže křest se nekoná, ale celé párty to neubírá nic z energie, která roste exponenciálním způsobem.
Zaznívají samozřejmě všechny čtyři skladby z nového sedmipalce. Začíná se Bloomem, a protože je to písnička skvělá, tak se začíná hned třikrát. Pokud jsem správně viděl, tak důvodem byl vykopnutý kabel od basy. No, ono je těžké si ho všimnout, když je pod půlmetrovou vrstvou papírových špaget. Podobné situace nastaly několikrát a pod závějí se chvíli hledal mikrofon. Musím říci, že už hodně dlouho jsem nebyl na koncertě s tak strhující atmosférou. Závěr patřil další perle zvané „Inventorra“ a úplný konec coveru od hamiltonských HEYMAKER. A bylo to prostě boží. Už je pár dní po tomhle setu, který trval nějakých dvacet minut, a já z jeho energie stále žiju. A žít z něj mohou i Lékaři bez hranic, protože vydělané prachy šly právě na tuhle neziskovku. Díky za to.
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!