Přiznám se, že mám velkou slabost pro téměř jakoukoli formu melancholie mající původ v Austrálii a jsem jí ochoten mnohé odpustit. Je jedno, odkud vítr vane. Může to být post-black, depressive rock, DSBM či atmo-black metal. Z druhé strany planety k nám na posmutnělých vlnách doplulo už mnoho výtečných nahrávek. Pokud bych měl jmenovat konkrétně, sáhnu zejména po „To Lay Like Old Ashes“, druhém albu AUSTERE, tamějších průkopníků DSBM, a dále pak po „As The Stars“, čarokrásné to atmo/post-blackové kolekci od mých velkých favoritů WOODS OF DESOLATION. Pokud si prolistujete sestavy obou výše jmenovaných kapel, seznáte, že s oběma je více či méně spojeno jméno Tima Yatrase, hyperaktivního multiinstrumentalisty z Wollongongu, momentálně působícího v řadách AUSTERE, GERM a také… AUTUMN'S DAWN.

Diskografie AUTUMN'S DAWN není příliš obsáhlá, o to více je však barevná a proměnlivá. Australané debutovali trojskladbovým s/t EP, které i po jedenácti letech zůstává mojí nejoblíbenější položkou jejich archivu. Melancholická sbírka, která má hluboké kořeny v solidním DSBM, je naštěstí prostá oné adolescentně-bolestínské patiny, častého to neduhu, který mi dokázal znechutit poslech nejednoho žánrového díla. Plnohodnotný debut „Gone“ však přináší obrat o 180 stupňů. Tim Yatras stočil kormidlo do čistě rockových vod, desce dominují melodické vokály a příjemně chytlavé refrénky. Že mezi zuby občas zaskřípou krystalky cukru tolik nevadí, víte přece, že australské scéně jsem ochoten mnohé odpustit, ne? Po šestileté pauze vydávají AUTUMN'S DAWN druhou desku „Dying Ember“, kde se obloha znovu zatahuje, pryč je rocková lehkost, čistý hlásek z velké většiny nahrazuje odevzdaný jekot životem těžce zkoušeného jedince a dopředu se dere skličující atmosféra. Nicméně nejedná se o žádný extrém, ba právě naopak, lehoučkých / subtilních post-blackových motivů si i tady užijete více než dostatek (v první skladbě si díky intimní klávesové vsuvce dokonce vzpomenete na křehké entity typu LUSTRE).

S novou deskou opět přichází odlehčení a AUTUMN'S DAWN znovu směřují do přístupnějších a více písničkových poloh. Krákorání opět masivně nahrazují čisté vokály, na povrch vyplouvají křehké post-blackové motivy a o slovo se hlásí výrazné refrény. Skladatelsky to ale tentokrát úplně nevyšlo, novinka sice ukrývá celou řadu příjemných pasáží, leč ty ostře kontrastují s těmi až pateticky-nasládlými (asi nejvýraznější příklad hledejte v bolestínském refrénu ve „Forever Yours“). „We Lost Our Hope Along The Way“ si zachovává sklíčenou atmosféru, ale tentokrát z ní nedokáže tolik benefitovat. I přesto přiznávám, že AUTUMN'S DAWN se občas podařilo dostat mě do svého područí (rychlé pasáže v závěrečné „A Velvet Hue“), ale nikdy to netrvalo moc dlouho. Buď mě vyrušil až příliš okatý refrén („Far From Home“) nebo zbytečně něžné brnkání na rozechvělou strunu. Subtilní předivo bez chuti a zápachu se Australané občas snaží trochu zdrsnit, když vytáhnou z kapsy zatěžkanější riff a melodické zpívánky trochu podbarví odevzdaným BM ječákem. Takové tahy však mnohdy působí až příliš křečovitě a nuceně. Za ne úplně dotaženým materiálem můžeme hledat i možné skladatelské vyčerpání obou hlavních protagonistů. O četných aktivitách Tima Yatrase už řeč byla, kalendář druhého člena kapely, Matthewa Bella, na tom není o nic lépe, jeho majitel totiž aktivně působí hned v sedmnácti (!) dalších kapelách. Natolik extrémní vytížení se nutně musí někde projevit.

Vzdušně rockový, ale zároveň zasněně-melancholický návrat ke „Gone“ nezastihl AUTUMN'S DAWN v tom nejlepším rozpoložení. Kolekci chybí nějaký vyložený highlight, opravdu podařený refrén nebo naopak hrubější kousek, který by dokázal tuhle unylejší post-blackovou / depressive rockovou sbírku trochu diversifikovat a pozvednout o nějaký ten stupínek výše. Tak to vidíte, australské melancholické produkci jsem sice schopen mnohé odpustit, nicméně rozhodně tak nemohu činit ve všech případech.