TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem poprvé viděl trailer k novému seriálu o Spider-manovi, měl jsem hodně smíšené pocity. Vizuál jak z pozdních osmdesátek, zjednodušená, poněkud trhaná animace. Poté, co tady už máme animovanou filmovou ságu s paralelními světy, jsem opravdu nevěřil, že tento projekt může přijít s něčím zajímavým. Ale nedalo mi to a už po prvních dvou dílech dokázal Váš dobrý soused Spider-Man otočit můj názor. Ať už tím, jak neotřele celý příběh začíná, nebo tím, jak na scénu uvádí známé postavy v celkem dost netradičním světle. Je tu hrozně moc znát, že celý příběh dával dohromady tvůrčí tým plný lidí, co mají pavoučího muže opravdu rádi, mají „načteno“ a hlavně chtějí tento projekt dělat po svém a odvyprávět svůj vlastní originální příběh.
Už jsem to nedáno zmiňoval u Invincible 3. Opravdu mě mrzí, že práce s postavami je v několika posledních superhrdinských animácích o parník dál, než ve velkorozpočtových filmech od Marvelu. Seriál na plac samozřejmě uvádí celkem známé postavy ze Spidermanského světa, ale dělá to se značnou originalitou. A to jak ty opravdu velké, zásadní a provařené, tak menší a téměř neznámé. Do příběhu je zásadním způsobem zapleten Harry a Norman Osborn a třeba i Škorpión a Dr. Octopus. Vedle nich nicméně rovněž i Nico Minoru a Pearl Pangan, což jsou postavy, které jsou velmi zajímavé svými schopnostmi, ale zas tak často se ve filmech nebo seriálech neobjevují (jestli tedy vůbec). Velmi silný příběh je upředen i s vyloženě céčkovým záporákem Tombstonem a dalšími. Právě s těmito postavami pracují tvůrci svým způsobem překvapivě a plasticky. Nedrží se zažitých klišé, charaktery mají často více než jeden rozměr a není vždy jednoznačné odhadnout, kam se bude jejich vývoj ubírat.

Mění se nejen dynamika vztahů a charaktery postav, ale i nálada seriálu. Začátek je o poznání více bezstarostný. V druhé polovině začne příběh potemňovat. Současně je velmi znát, že se svojí první sérií si tvůrci jen připravují hřiště na mnohem zajímavější události, které mají přijít. Jen je otázka kdy. V tomto ohledu cením drobné náznaky, u nichž si scénář dává načas, aby příběhové oblouky patřičným způsobem vystavěl.
To, co ovšem obdivuji hrozně moc, jsou reference, kterých je seriál plný. Jsou tu eastereggy na hodně staré komiksové sešity, jedny z prvních seriálů i současný MCU. Žádné z těchto referencí vám ale tvůrci necpou pod nos. Prostě tam jsou, je jich tam hodně a jsou podávány s jakousi noblesou a samozřejmostí. A furt si myslím, že mi jich i tak více jak polovina utekla.
Na okamžik se vrátím k úvodu a technickému stavu seriálu. Měl jsem zpočátku opravdu dost velký problém s tím, jak lacině to celé vypadá. Svým způsobem mi nevadí citelný pokus o retrostyl některých komiksových sešitů, současně se tu ale využívá 3d animace, když mají tvůrci pocit, že se jim to hodí. To působí poněkud zvláštně. Po několika dílech jsem si zvyknul a chápu záměr, ve kterém se tvůrci snaží být retro a současně i trochu fresh. Pro další sérii by ale dost pomohlo, kdyby se v rámci této myšlenky tvůrci zamysleli nad nějakou lepší koncepcí.

Když už jsem u toho remcání, nedá mi spát ještě jedna věc, a tou je poměrně dost strašná česká verze seriálu. Titulní skladba je předělávkou ze znělky Spider-mana z roku 1967 a v angličtině zní celkem dobře, nicméně to, co s tím provedl KAPITÁN DEMO, by mělo být trestné. Vedle slovenské verze, kde zní hlas BOY WONDERa, zní ta česká jako nějaká dětinská kolotočářská parodie. V anglické verzi mimochodem můžete slyšet i pár hlasů z toho „velkého Marvelu“, nicméně nic to nemění na tom, že toto je zcela alternativní příběh a s budovaným MCU nebo „paralelními světy“ to nemá nic společného. Nebo možná bych neřekl nic, ale nic zásadního. V rámci eastereggů tu najdete hned několik výjevů, které si nějakým způsobem pohrávají se scénami, které známe z jiných filmů a seriálů, ale variují je vlastní tvůrčí invencí.
Závěrem musím říci, že jsem na jednu stranu trochu naštvaný a na druhou mám radost. Několik ne zcela známých jmen vzalo marveláckého hrdinu a v rámci ne zcela štědrého budgetu s ním provedlo věci, kterých jsme se od scénáristů velkorozpočtových seriálů a filmů v posledních pěti letech nedočkali. A to je fakt škoda.

Nový animovaný seriál o Spider-Manovi překvapivě zaujme originálním přístupem k postavám, chytrým scénářem a množstvím nenápadných odkazů pro fanoušky. Navzdory nízkému rozpočtu a retro stylu dokáže nabídnout svěží, promyšlený příběh, který v mnohém překonává současné velkorozpočtové marvelovky.
7,5 / 10
USA, 2025, 10 h 17 min (Minutáž: 29–33 min)
Tvůrci: Jeff Trammell
Režie: Melchior Zwyer, Liza Singer, Stu Livingston
Předloha: Steve Ditko (komiks), Stan Lee (komiks)
Scénář: Jeff Trammell, Charlie Neuner
Hudba: Leo Birenberg, Zach Robinson
Hrají: Hudson Thames, Colman Domingo, Charlie Cox, Paul F. Tompkins, Vincent D'Onofrio, Kari Wahlgren, Grace Song, Eugene Byrd, Zeno Robinson, Robin Atkin Downes, Cathy Ang, Erica Luttrell, Phil LaMarr, Ogie Banks, Roger Craig Smith, Anjali Kunapaneni, Zehra Fazal, Jake Green, Andre Robinson, Diamond White, Isabella Acres, Nick Carson, Noah Kaye Bentley, ViviAnn Yee, Anairis Quinones, Matte Martinez, Hugh Dancy, Ettore Ewen, Alex Désert, Travis Willingham, Sarah Natochenny, Jonathan Medina
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





