Třetí série jednoho z nejlepších superhrdinských animáků současnosti je tady a mohu s radostí konstatovat, že dál skvělým způsobem rozvíjí postavy, příběh i budování celého světa. V tomhle by se od Invincible mohly učit i mnohem ambicióznější a větší projekty. Má ale i svá negativa, která vlastně vůbec nechápu. O tom, co je seriál zač, si můžete přečíst ve dvou předchozích článcích. Já bych se tady rád nespoilerově soustředil hlavně na nejnovější třetí sérii.

Ta nesnižuje laťku kvality, co se stylu vyprávění týče, výtečným způsobem rozšiřuje „vesmír“ a oproti druhé sérii je o poznání soustředěnější a dějově sevřenější. Současně je tu o poznání méně humoru. Celá třetí série vyznívá mnohem temněji. Hlavního hrdinu Marka Graysona sžírají vnitřní konflikty, a to jak v jeho superhrdinském, tak osobním životě. Musí převzít roli mentora pro svého nevlastního bratra a řešit vztahové komplikace na všech frontách. Dochází tu ke konfliktům, kdy se o něj budete opravdu bát, byť zbytek postav ze superhrdinské skupiny Guardians of the Globe bohužel chytil virus „neumírání“. Seriál si sice stále drží image příběhu, kde se může stát opravdu cokoliv (pokud neznáte původní dvacet let staré komiksy), nicméně se tu několikrát stane i to, že se v rámci děje vzkřísí postavy, u kterých jste byli přesvědčení, že to mají už finálně spočítané. Což samozřejmě snižuje dramatické napětí.

Když pominu tuto výtku, musím se přiznat, že se mi hodně líbí, jak tvůrce Robert Kirkman (mimo jiné Walking Dead) pracuje s postavami. A to jak s těmi, co jsou s námi od první série, tak i s těmi, které jen proletí jednou nebo dvěma epizodami a pak zmizí. U těch dlouhodobých dokáže dobře rozvíjet jejich příběhy a diváka tak investovat do jejich životních útrap. Ať už je to příběh Markovy matky, jeho mladšího bratra Olivera nebo Cecila Stedmana, který šéfuje organizaci Global Defense Agency. Ačkoliv jde o ne zcela luxusně vypadající animák, tak scénář a charaktery, které se v něm objevují, jsou vícerozměrné, vztahy mezi jednotlivými aktéry příběhu se dynamicky a uvěřitelně rozvíjí a vás zajímá jejich další osud.

To se týká i záporáků, kterých tu je hned několik. Každý z nich je jiný v motivacích a dobře vysoustružený. Hodně se mi líbí, že jsou tady postavy, které jsou prostě jen cíleně brutální, i takové, které fungují trochu jako svědomí hlavního hrdiny a je možné jejich chování celkem dobře pochopit. Byť mi přijde, že je tu trochu zvláštně pracováno s „power levelem“ jednotlivých postav, který mi v některých chvílích nedává smysl.

Pracuje se zde i s tím, že nepřátelé, kteří se staví Markovi do cesty, jsou v průběhu série čím dál tím větší výzvou. A když už si myslíte, že nemůže přijít nic horšího, tak se můžete vsadit, že určitě přijde. To, jak je celá série vyeskalovaná do opravdu velkého finále, které je řádně „gore“, je velmi funkční. Bohužel to obnažuje i největší slabinu série, a tím je viditelně nižší rozpočet, který se trochu šetřil právě na toto finále.

Vlastně vůbec nechápu, proč tak úspěšný projekt s dobrým scénářem a naprosto zabijáckým castem v dabingu postav zaostává tak výrazně ve vizuálu. Po úspěchu druhé série jsem očekával, že studio vyslyší volání fanouškovské základny a trochu více zainvestuje do grafické části celého projektu, ale mám dost často pocit, že se stal přesný opak. Nečekal bych, že z Invincible bude druhý Arcane nebo něco na podobné vizuální úrovni, ale současně bych nečekal ani to, že bude u úspěšného projektu jeho grafická stránka upadat.

A závěr? Nebudu prozrazovat nic konkrétního, ale jsme celkem spokojený s tím, jak seriál pracuje s teasováním témat další série. Poslední dobou jsem ve filmech a seriálech na podobné věci celkem alergický, ale Invincible s tím dokáže pracovat pro mě přijatelně a opravdu vzbudit zájem o další dění. A to zdaleka nejen jedním hozeným tématem. Takže… určitě se sejdeme i v roce 2026.