ZU - Ferrum Sidereum
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již několik let dostávám v týdenních cyklech upoutávky od holandského vydavatelství Hammerheart Records. Donedávna jsem každou sobotu řešil osobní mini dilema, zdali je mám už odhlásit nebo jen zase prolítnout a smazat. Tato kombinace nerozhodnosti a lenosti konečně přinesla své výsledky.
První únorový víkend totiž dovalil možná už ani nečekanou lásku na první poslech, švédské black-pagan-viking-metalisty EREB ALTOR. Stačilo jenom prokliknout tajemný obal nové desky "Hälsingemörker" a nebát se zužitkovat impozantní energii sálající z úvodní pumelenice „Valkyrian Fate“. Jedná se o naprosto precizně vygradovanou skladbu s nadmíru uhrančivým přednesem kytaristy Matse, jenž osciluje na několika melodických polohách, které se postupně jako šnůry splétají dohromady v tělo biče tak, aby sadomasochisticky švihaly v refrénu s decentními podkresy chorálů. Osvobozující bolest je hnaná fortelnou a nápaditou rytmikou s krátkými, maximálně efektivními vstupy kytarových vyhrávek, kde profesorské zvolnění uprostřed skladby připravuje patřičný náboj pro hurónské finále. Pokud bych měl někdy zemřít v bojové vřavě, nechť mě na poslední zteči ve sluchátkách armádního interkomu provází právě tato píseň dodávající válečníkovi odvahu do posledních okamžiků života i rozhřešení pro první momenty smrti.
Valkýry v tu ránu pozměnily můj osud, a nejenže otevřely dveře tohoto skvělého opusu, ale i bránu Valhaly kapely, která letos do své již dvanáct let trvající expozice přidala desátý monolit. Předtím, než spustím chvalozpěvy na šestero zbývajících položek aktuální rozpisky, měl bych zmínit, že onen inkriminovaný víkend jsem díky novince stačil bezbolestně sjet celou diskografii a zbyl jen jeden jediný pocit - že jsem zrovna objevil svěží pramen budoucího hudebního potěšení.

Druhý zářez „Hälsingemörker“ aneb „Hälsingenská temnota“ pojednává o šepotu mystického ticha vycházejícího z lesa, který šumí ve stejnojmenné provincii a zároveň i vyostřuje kontury bytosti na přebalu alba – lesní ženy. Hudebně pak definuje jakousi referenční atmosféru pro zbytek stopáže, kterou se především line umně dávkovaná těžká melodika, jež nepodsouvá svůj půvab příliš pod tlakem, ale s každým dalším protočením dokáže odhalit nová a zajímavá zákoutí.
Mateřština, kterou skupina na větší části alba preferuje před angličtinou, navíc umocňuje i autentičnost těchto tajuplných skandinávských příběhů a přitažlivost síly zpěv(ů), je jednoznačně jedna z největších předností EREB ALTOR. Ať je to valivější blackový vál „Ättestupan” pojednávající o emocích starých lidí shazovaných z útesů v rámci údajného rituálního vraždění (Senicide), snad nejzběsilejší klepačka „Vi är mörkret“ (My jsme temnota) nebo jedna ze skrytých perel „Träldom” (Otroctví) s úžasnými změny temp, kdy se z jemného průvanu stává mohutné tornádo s ocasem umrlčího orkánu. Zde všude švédština většinou i ve dvojzpěvech náramně dotváří kulisu už tak hudebně spanilé epice kompozic.
Jednotlivé skladby jsou snadno rozeznatelné. Každá z nich má své osobité charisma (stojí za to si přeložit i texty) a společně tvoří velmi vitální celek, který by neměl být lhostejný jakémukoliv vyznavači temnějších melodik. Je zde dostatek pasáží, při kterých přebírá hlavní pozornost bicí artilerie, jako například v hymnické „The Waves, The Sky And The Pyre“, ale i kompletní nazvučení včetně rytmiky, za kterým stojí i bubeník Tord, je opravdu super lahůdkové. Přestože jsou kytary ve dvojzápřahu, tak nevyhlazují role ostatních instrumentů. Většinu času shodně makají na budovaní atmosfér, a když už chtějí něco sdělit něco navíc, tak činí poměrně střídmě, ale o to větší účinnost toto sdělení má v celé struktuře skladby - slyšte poslední „The Last Step“. Toto pojetí v jádru black metalu zdobí až neuvěřitelná vyrovnanost a návykovost.
Zatím nemám ostatní desky EREB ALTOR tolik naposlouchány, tak proteď si dovolím konstatovat, že „Hälsingemörker“ je nejkompaktnějším počinem bez sebemenších hluchých míst a moje nenadálé zanícení pro toto kvarteto bych srovnal se svým počátečním vztahem a následným a stále trvajícím nadšením pro norské progresivisty ENSLAVED. EREB ALTOR nehoblují, ale skutečně hodně tvoří!
První adept na album roku, už teď pravděpodobný objev roku 2025.
9 / 10
Mats
- kytara, zpěv
Ragnar
- kytara, doprovodný zpěv
Björn
- basová kytara, doprovodný zpěv
Tord
- bicí
Fredrik Klingwall
- Klávesy (The Last Step)
1. Valkyrian Fate
[video]
2. Hälsingemörker
3. Ättestupan
4. Vi Är Mörkret
5. Träldom
6. The Waves, The Sky and the Pyre
7. The Last Step
Hälsingemörker (2025)
Vargtimman (2022)
Järtecken (2019)
Ulfven (2017)
Blot, ilt, taut (2016)
Nattramn (2015)
Fire Meets Ice (2013)
Gastrike (2012)
The End (2010)
By Honour (2008)
Datum vydání: Pátek, 7. února 2025
Vydavatel: Hammerheart Records
Stopáž: 45:41
Produkce: Jonas "Tord" Lindström, Mats
jasna volba pre fanusikov sorcerer. zatial za 8/10, mozno porastie.
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Závan starých dřevních časů. Doom a heroický heavík pod jednou střechou. Hektické i epické. A samozřejmě i dost patetické, ale nějakým záhadným způsobem mě to baví. Fanoušci fantasy a CRUEL BARBARIAN, ať si přidají bod nebo dva.
Náplast na všechny uniformní kapely a genericky znějící produkce. Homogenní slepenec noise, math rocku, free jazzu, metalu, industrialu, ambientu a elektroniky v terapeuticky znějícím podání a nápadně „toolovském“ kabátu. Pohlcující a transformativní.
Druhá ukážka z pripravovaného albumu ukazuje dozrievanie od uctievania TOOL smerom k osobitejšej produkcii (inšpirácie sú aj naďalej priznané) a konečne aj sebavedomejšiemu vokálu. Zvedavosť a očakávania rastú.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) se svou novou skupinou hrne celkem melodickou metalcore polohu. Ale úplně krotké to naštěstí není. Debut "The Light Age" mi nesedl, tohle EP už mi díky své energii vyhovuje více.
Stylově surový death těchto Britů nese depresivní dystopickou tematiku posledního města na Zemi. Hudba je to tedy ponurá a "zkažená" silnými vlivy deathcoru, současně brutálně nemilosrdná.
Nový rok se zvolna rozjíždí, je tedy na čase protáhnout artritické oudy. A tihle Holanďané k tomu nabízí znamenitou příležitost. Necelá půlhodina ryzího meloblacku, který je dostatečně řízný, chytlavý i atmo, ozdobený raně borknagarovským nádechem.





