Na každou novou desku TEITANBLOOD je třeba trpělivě čekat. A po pěti letech být odměněn materiálem, který zas a znova potvrdí neochvějnou pozici kapely na nejvyšším piedestalu zuhelnatělého black/death metalu. Co album, to klenot, ale zároveň i krok jinam. Jak jsou TEITANBLOOD extrémní, tak jsou i podnikaví, ač stále věrni maximálně okrajovým žánrovým polohám, zásadně nevstupují dvakrát do téže řeky. A platí to tak i letos. Dříve, než se dostanu k tomu, kam se slavíci z Madridu posunuli tentokrát, dovolím si malou odbočku. Pokud byste se mě zeptali, jakou položkou z jejich diskografie si pouštím nejčastěji, bez váhání říkám, že je to „The Baneful Choir“. Tahle siřičitany kontaminovaná, chaotická deska s warmetalovou patinou má naprosto unikátní atmosféru, jen těžko srovnatelnou s jakoukoli jinou nahrávkou. Tak trochu jsem očekával, že TEITANBLOOD na tuto kolekci navážou, vydají se ještě hlouběji do lůna žhnoucí sluje a pedál vyhrocenosti nemilosrdně sešlápnou až na samou hranici únosnosti. Dost zásadně jsem se mýlil.

Nové album „From The Visceral Abyss“ totiž přináší obrat do minulosti, když se v několika ohledech přibližuje druhé řadovce „Death“. Ovšem s tím rozdílem, že je mnohem čitelnější, organizovanější a po všech stránkách transparentnější. Samozřejmě i tak nemůžete čekat žádný odlehčený slabikář, bavíme se přece o TEITANBLOOD se všemi jejich pro a proti (těch „proti“ moc není, pokud vůbec nějaké). Ono srovnání novinky s „Death“ berte spíše jako orientační přiblížení, mezi obě alba si skutečně nemůžeme dovolit položit kdovíjak výrazné rovnítko. Zásadním pointem nové desky je její produkce. Pakliže jsem v souvislosti s „The Baneful Choir“ mluvil o chaosu, tak novinka je mnohem více strukturovaná. I úroveň koncentrace siřičitanů poklesla, leč stále se drží v život ohrožujících hodnotách. Na starších albech Španělů jsem měl trochu kříž se zkresleným zvukem, kterému pravidelně padala za oběť zejména bicí souprava. Na novince je vše jinak. Tak průrazné a v mixu vlastně svým způsobem i dominující bicí TEITANBLOOD nikdy neměli. Díky čistšímu projevu samozřejmě přišli o kapku ze své zlé/nepřátelské atmosféry, nicméně nejedná se o nic zásadního. Stále to tam je.

Další kapitolou jsou melodie. Už v první položce „Enter The Hypogeum“ narazíme v čase 1:38 na první předzvěst v podobě (na poměry TEITANBLOOD) podezřele harmonického sóla. V následující „Sepulchral Carrion God“ už Španělé rozbalují melodické nádobíčko naplno. Hned na několika místech jinak antracitovou masou probleskne skutečně chytlavá linka - někdy je sice ihned zamaskována větvičkou v podobě klasicky chaotického sóla, ale to už její původní nápadnost zmírnit nedokáže. To samé nás čeká v titulní položce a hlavně pak v pátém kousku „Strangling Visions“. Notová osnova už tu není zdaleka tak hustá, nastupují jednodušší oldschoolové skočné pasáže/houpačky a melodická šestistrunka k tomu stoupá výše než Petřín. Tady se přiznám, že jsem pln překvapení pozvedl obočí a musel se jít ujistit, zda mi přehrávač omylem nepřeskočil na nějakou podobnou, žánrově spřízněnou entitu. Nepřeskočil. Letošní TEITANBLOOD jsou jen lépe a rychleji stravitelní než v minulosti, což je v jejich případě poměrně zásadní překvapení. Rozumějte tomu dobře, „From The Visceral Abyss“ je stále divoká deska, téměř pořád se sype na plné obrátky a ani zběsilé kvílení z nitra očistce nedoznalo úlev či kompromisů. Osobně s větší diversifikací a ochotou zabrnkat na návykovější strunu nemám žádný problém. Zatím to není tak často, aby to zuhelnatělou auru TEITANBLOOD nějak výrazně narušilo. Pořád to jsou oni, jen na nás občas zaútočí trochu jinými zbraněmi. Posunuli se o dům dál, ale zůstali sami sebou a to je nutné ocenit. Harpyje se vznesla do vzduchu a v jejích jinak černočerných křídlech se zalesklo několik barevných pírek.  

Pokud jste s tvorbou Španělů zatím neměli žádné dočinění (další zajímavý obrat, tedy ponechávám - pozn. korektora), je pro vás „From The Visceral Abyss“ ideálním startovním bodem. Dostanete skutečný black/death metalový extrém, ale zároveň budete mít k dispozici poměrně dost záchytných bodů, které vám strastiplnou pouť prvními poslechy znatelně ulehčí. Pro příště si dovolím malou predikci. TEITANBLOOD se na novince místy dostali blízko přístupnějším polohám a dle mého se na další desce opět odsunou tam, kde je známe nejlépe, tedy na samotný žánrový okraj. Nedovedu si totiž představit, že nám svoji stále ještě nehostinnou náruč otevřou úplně dokořán.