OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V listopadu 2024 nás oblažili svým dalším albem především slovutní OPETH. A ať už máte na jejich aktuální hudební vizi jakýkoli názor, pozornost si deska "The Last Will And Testament" určitě zasloužila. A byly tu samozřejmě i další alba známých i méně známých skupin. Novou desku "Songs Of A Lost World" představili THE CURE, ale pochvalu si vysloužili třeba i ne příliš známé skupiny jako MÚR - Múr nebo ISBJÖRG - Falter, Endure. Recenze na Metalopolis najdete na:
AETHYRVOROUS - Akephalic Palingenesis, CRIPPLED BLACK PHOENIX - The Wolf Changes Its Fur But Not Its Nature + Horrific Honorifics Number Two, DAWN OF DESTINY - IX, DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy, DENIGRATE - To the Goddess Unknown, FAÜST - Death Galore, HNUS UMÍRAJÍCÍ / NAV - Sousmrtí, ISBJÖRG - Falter, Endure, KLONE - The Unseen, LYING FIGURES - Inheritance, MAMMOTH GRINDER - Undying Spectral Resonance, MÚR - Múr, NACHTMYSTIUM - Blight Privilege, NEKUS - Death Apophenia, OPETH - The Last Will And Testament, PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!, RAPTORE - Renaissance, REPUKED - Club Squirting Blood, SLAŤ - Elegie Propastná, THE CURE - Songs Of A Lost World, THE MOSAIC WINDOW - Hemasanctum, TUNGSTEN - The Grand Inferno, VOLA - Friend Of A Phantom.
Do nadílky se mi srovnalo pár méně známých jmen, ale i již zasloužilí a dá se říct slavní harcovníci. O některých se vyjádřím trochu kriticky. Výhrady mám totiž jak k aktuálnímu albu progrockových nekonformistů BEARDFISH, tak k novému počinu průkopníků ULVER. Na úvod to tentokrát bude stačit, pojďme rovnou na věc.
BEARDFISH - Songs For Beating Hearts
NEON NIGHTMARE - Faded Dream
SLOWER - Rage And Ruin
ALARUM - Recontinue
CODESPEAKER - Scavenger
BEDSORE - Dreaming The Strife For Love
KONKHRA - Sad Plight of Lucifer
ULVER - Liminal Animals
ALL YOU'VE SEEN - mavu
PAGANIZER - Flesh Requiem
QAALM - Grave Impressions of an Unbroken Arc
A SCAR FOR THE WICKED - Acolythus
COMA CONTROL - Perennial
DROWNSHIP - Tidal Passages
EXXASENS - Infinitum
SÓLSTAFIR - Hin helga kvöl
EXUVIAL - The Hive Mind Chronicles, Pt. I: Parasitica
MAAT - From Origin To Decay
HIDDEN MOTHERS - Erosion / Avulsion
TERRORTORY - The Black Prism
BEARDFISH jsou v progresivních hudebních vodách pojem, a to nejen pro svoji schopnost tvořit zajímavě a do jisté míry originálně stavěnou hudbu, ale i tím, že hodnotit jejich desky není zrovna lehké. Vždy je v nich něco zvláštního, jakoby nepatřičného, což na jedné straně vzbuzuje zájem a dělá z jejich desek netradiční kousky, ale bývá v nich i kus bláznivé nekonvenčnosti, která nemusí posluchačům vždy připadat příjemná. Aktuální deska "Songs For Beating Hearts" je přesně dle těchto invencí zvláštní a je to ten druh divnosti, který mě osobně příliš nesedl. Po přívětivě se tvářícím rozjezdu se album propadá do jakéhosi uhalekaného retra, které nemá hlavu ani patu. BEARDFISH mě zde trochu "otravují" progresivním rozbíjením a modulací nosných linek, skladby se tříští do množství nesourodých prvků, které neladí mému vkusu. Navíc občas dominantně vytažené hammondy nebo smyčce začínají v některých chvílích lézt na nervy. Ale vše takto subjektivně prezentované můžeme přetavit i na kladné hodnocení, stačí aby vám takový přístup vyhovoval. Mně to prostě nesedlo, takže se raději budu vracet například k albu "Destined Solitaire", které si mě kdysi naopak omotalo kolem prstu.
InsideOutMusic / 1. listopadu 2024 / Další informace
Duchovní otec gothicmetalových NEON NIGHTMARE Nate Garrett nijak nezastírá, odkud si bere inspirace. I provedení bookletu s nápisy zalomenými přes roh nepokrytě obnažuje vazbu na odkaz TYPE O NEGATIVE. A i hudební obsah je jako vzpomínka na tuto veličinu. Ty samé harmonie, podobné rejstříky, kontrasty mezi táhlou hutnou kytarou a ladnou uvolněností, zvonivý klavír i shodné zvukové ošetření. A především vokál je místy tak přesvědčivě napodobující, že má člověk pocit, jako by k nám ze záhrobí promlouval samotný Peter Steele. Takže originalitou album "Faded Dream" rozhodně neoplývá. Je to klon bez vlastní tváře, který okatě vykrádá svůj vzor. Ale aspoň část oné charismatické a specifické atmosféry TYPE O NEGATIVE se povedlo zachytit. Samozřejmě chybí ty silné a melancholické melodie, klouže to často jen po povrchu, ale já jsem si to dost užil. Protože zpracování a produkce se opravdu povedly. A myslím, že ani Petera by takto kvalitní napodobenina neurazila.
20 Buck Spin / 1. listopadu 2024 / Další informace
Je těžké odhadnout, zda byl prvotní účel vzniku skupiny SLOWER vážně míněným projektem, nebo zda mělo jít o trochu parodickou srandičku. Každopádně se ale parta složená z členů FU MANCHU, MONOLORD a YEAR OF THE COBRA opřela do přepracování klasických skladeb SLAYER s takovou svéráznou originalitou, že byl debut "Slower" z ledna 2024 opravdu výraznou dávkou do psychedelicky doomové podoby převedených a v pomalé valivosti se topících slayerovských pecek. Skladby jako "War Ensemble", "The Antichrist" nebo "South Of Heaven" navíc parádně prosvětlila svým vokálem Amy Tung Barrysmith z YEAR OF THE COBRA. Takže co jiného se po kladných ohlasech dalo čekat, než pokračování projektu. Na další desku "Rage And Ruin" se tak nemuselo dlouho čekat. Kromě očekávaných dvou coververzí skladeb SLAYER tu ale najdeme i čtveřici originálních kousků, které plně prezentují oblibu party v klasických melodicky a psychedelicky usazených stoner/doomových principech, takže na nás místy dýchne atmosféra starých CANDLEMASS. Ale skladby svou temnou atmosférou a nad ní se tetelícím ladným vokálem mohou připomenout i stylové klasiky KING BUFFALO.
Heavy Psych Sounds / 1. listopadu 2024 / Další informace
Sebezničující působení lidstva, naše vzájemné destruktivní chování při propojení na sítích i vůči planetě jako takové jsou témata, která určitě zaslouží cpát lidem před ksicht. Australané ALARUM to svým novým albem "Recontinue" dělají skrze hudbu, kterou textově usazují i do vize regenerace toho, co je zdánlivě mrtvé a nenávratně poškozené. Takže naděje ani v jejich hudbě neumírá. Hudební zpracování ale není až tak lehká forma. Australané již na minulých albech svůj metal tlačili do náročnějších progresivních variací a po třiceti letech, které to vydrželi táhnout dva ze zakládajících členů, je citelný důraz na kvalitně odvedenou instrumentální stránku, ale také na logiku a melodiku. Ta je ale značně pokroucena efektními a často neotřelými postupy, bláznivě vedenou rytmikou nebo krkolomnými sóly. Často se zjevuje aura starých dobrých CYNIC a ATHEIST. Takže zde najdeme avantgardně vedené deathové pasáže, ale skupina si umí pohrávat i s ladnějšími a laskavějšími polohami, které koketují s artrockovými vlivy. "Recontinue" asi není albem, které je snadné přijmout na první dobrou. Chvíli se s ním musí posluchač sžívat. Ale dokáže se odměnit opravdu osobitým a bravurně prezentovaným obsahem.
Artist / 8. listopadu 2024 / Další informace
Skotští CODESPEAKER jako by svou neurvalostí chtěli zdůraznit, že pocházejí ze studené oblasti severně od Hadriánova valu. Současně se prezentují onou formou silově nekompromisního post metal/sludge core, která je typická i pro severské skupiny typu CULT OF LUNA. Hudebně příbuzenský vztah je ostatně mezi těmito partami jasně slyšitelný. Ale CODESPEAKER nejsou jen pokračovateli odkazu známějších kolegů a už vůbec ne jejich napodobiteli. Ve své hudbě nesou mnohem větší podíl agrese a disonantní nervozity, takže depresivně se valící plochy jsou zde vlastně jen pozadím, před kterým skupina maluje obrazy kontrastně traumatických výjevů. Oproti debutu "Codespeaker" (2022) Skotové po stránce emocí značně vyspěli a jejich hudba nabrala grády.
Self released / 8. listopadu 2024 / Další informace
Před časem se hodně opěvovala invence deathmetalových BLOOD INCANTATION. Ale pojďme také diskutovat o Italech BEDSORE. Ti totiž něco podobného, a podle mě rozhodně ne hůře, předvádí na své druhé desce. Není to na první poslech, ale je to slušná darda, když to nakonec vstřebáte. To, co mi u BLOOD INCANTATION přišlo trochu násilné a nesourodé, dělají BEDSORE mnohem komplexněji a ve větší symbióze. Progresivní death základ se přirozeně rozbíhá do dalších forem, které koketují s art rockem a najdou se i jazzové vlivy. Jediné, co mi trochu kazí zážitek, je dusivě zahulehá zvuková stránka, basové spektrum duní a dusí zbytek, výšky jako by se schovávaly za těžkou oponou. A vlastně i skutečné hloubky - především bicí, jsou ve své dominanci zvláštně zastřené. Představoval bych si pro tuhle parádu mnohem jiskrnější a čitelnější master. Zvuku prostě chybí jas. Především komprese na streamovacích platformám pak nahrávce vysloveně nesvědčí a výslednému produktu podráží nohy. Až to trochu ubírá na efektnosti alba a snižuje posluchači zážitek z této pozoruhodné hudby.
20 Buck Spin / 29. listopadu 2024 / Další informace
Dánové KONKHRA se v devadesátých letech stali celkem pojmem, který v thrash/death stylu souznil s tehdejší severskou žánrovou vlnou. Ale jak ochabl zájem o tuto metalovou odnož a vlastní styl se tak nějak zakonzervoval, upadli možná do jistého zapomnění a letargie i samotní KONKHRA. Dlouhá období slabé aktivity ale pro Dány nikdy neznamenaly úplný zánik a i když se jakési návratové album "Alpha and the Omega" (2019) dá těžko hodnotit jako něco výjimečného, stále se pánové drželi svého a ve vlastních mantinelech si hráli i svou hru. Nové album "Sad Plight of Lucifer" jsem prvotně přijal jako další standard, který už toho příliš zajímavého nepřináší. Ale bylo to jen zdání povrchního nesoustředění, které asi ovlivnila hlavně produkční a zvuková podoba, kterou jako by KONKHRA resuscitovali z let své největší slávy. Je to prostě jako návrat do devadesátek, kytarový zvuk i mix je vlastně už hodně retro a pod tímto pláštíkem pak na první poslech nevynikne, že se Dánům povedlo složit silný a na zajímavé momenty bohatý materiál. Prvotní názor, že se toho na desce moc neděje, jsem tedy opravil. Album je pro mě nakonec šťavnaté a chutné.
Hammerheart Records / 29. listopadu 2024 / Další informace
S aktuální tvorbou ULVER je to těžké a po smrti Tore Ylwizakera to asi bude ještě složitější, obzvláště pokud nastolená cesta bude dál směřovat do nenáročných synth-poprockových uspávanek. Místy je to totiž až příliš banální a dřívější charisma se ze skladeb doluje jen díky ne zrovna původní auře připomínající DEPECHE MODE. Především první půlka alba je až nepříjemně jalová a něco zajímavějšího bohužel přichází až k závěru, kdy jako by si Garm vzpomněl, že býval mistrem neotřelých melodií a funkčních atmosfér. Album tak je možno pochválit hlavně za ladnost a přívětivě chlácholivou odpočinkovost. Prostě hudba k večernímu podřimování, která nijak neruší a člověk po chvilce až zapomene, že mu něco hraje. I toho možná není tak snadné docílit, pokud to byl záměr. Ale osobně pochybuji. Pro posluchače lačného zážitků je toho na "Liminal Animals" nějak málo.
House of Mythology / 29. listopadu 2024 / Další informace
ALL YOU'VE SEEN - mavu (Self released / 1. listopadu 2024 / Další informace)
Post rock ve své atmosférické a lehce ambientní podobě, to jsou Švýcaři ALL YOU'VE SEEN. Instrumentální hudba striktně se držící v rozvláčné plazivosti není zrovna pestrá, ale svou náladou si mě získala.
allyouveseen.bandcamp.com
PAGANIZER - Flesh Requiem (Transcending Obscurity Records / 1. listopadu 2024 / Další informace)
Osvědčená švédská deathmetalová klasika. PAGANIZER již za sebou mají hezkou řádku alb, a třeba minulé "Beyond The Macabre" bylo vážně silné. "Flesh Requiem" možná této úrovně nedosahuje, nicméně je zase trochu jiné, s větším podílem valivější chytlavosti. Takže opět spokojenost.
paganizer.bandcamp.com
QAALM - Grave Impressions of an Unbroken Arc (Hypaethral Records / 1. listopadu 2024 / Další informace)
Spojení sludge, doom, death i progres metalu má v podání těchto Američanů příjemně proměnlivý charakter. Silnou atmosféru skupina dokáže udržet ve všech polohách, v melodicky se tvářících postmetalových pasážích, ale i v dusivě řvoucích výbuších, které občas zabrousí až do atmosférického black metalu. Celkem působivé.
qaalm.bandcamp.com
A SCAR FOR THE WICKED - Acolythus (Self released / 7. listopadu 2024 / Další informace)
Svižný americky střižený death s energií, ale také plný melodiky a až orchestrálně působících aranží. Hudba, která ničím nepřekvapí, přesto je to příjemný poslech. Kvalitní provedení i produkce ale trochu zastírá, že v tomto hudebním monolitu není moc zajímavého obsahu.
asftwband.bandcamp.com
COMA CONTROL - Perennial (Self released / 8. listopadu 2024 / Další informace)
Nadějně znějící debut finské skupiny v sobě nese hodně potenciálu, protože nabízí dostatečně progresivní deathmetalovou hravost a současně uvolněně suverénní provedení. Album neohromí nějakou neotřelostí, možná jen příjemně poškádlí, ale i to se počítá.
comacontrol.bandcamp.com
DROWNSHIP - Tidal Passages (These Hands Melt / 8. listopadu 2024 / Další informace)
Debut možná ještě ne úplně vyzrálé německé skupiny, kde mi vadí některé vokály, ale jinak je zde hodně povedených momentů. Post metal, který rozhodně neurazí.
drownship.bandcamp.com
EXXASENS - Infinitum (EXXARECORDS / 8. listopadu 2024 / Další informace)
Postrocková klasika od klasiků tohoto žánru. EXXASENS na svém dalším albu nabízí vše pro tento styl typické a dalo by se mluvit i o přežitých klišé. Ale stále se to hezky poslouchá a hlavně to není utahaná nuda, protože energii Španělé neztratili.
exxasens.bandcamp.com
SÓLSTAFIR - Hin helga kvöl (Century Media / 8. listopadu 2024 / Další informace)
Melodický kolotoč náladové hudby v podání islandských SÓLSTAFIR již možná padá do určitého klišé a příliš nového nepřináší, svou práci ale skupina odvádí a i osmou deskou dokáže potěšit své fanoušky. Ale něco mi zde z pohledu emocí chybí. Minulé album "Endless Twilight of Codependent Love" se zdá lepší.
solstafir.bandcamp.com
EXUVIAL - The Hive Mind Chronicles, Pt. I: Parasitica (Silent Pendulum Records / 22. listopadu 2024 / Další informace)
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.
bandcamp.com
MAAT - From Origin To Decay (FDA Records / 22. listopadu 2024 / Další informace)
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
bandcamp.com
HIDDEN MOTHERS - Erosion / Avulsion (Church Road Records / 29. listopadu 2024 / Další informace)
Britská parta svůj post-hardcore často uhlazuje a snaha o emo nálady se občas propadá do plytkých melancholických poloh. Ale nechybí ani kontrastně drsný základ, takže celek nakonec nějaké charisma obsahuje. Jen se mi to dost rychle oposlouchalo.
hiddenmothers.bandcamp.com
TERRORTORY - The Black Prism (Trebuchet Gang / 29. listopadu 2024 / Další informace)
Slušný švédský melodický death.
terrortory.bandcamp.com
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.