Vystoupení na pátém ročníku festivalu Heavy Metal Thunder bylo zároveň i posledním vystoupením dvoutýdenního evropského turné newyorských TOWER. V době vzniku tohoto rozhovoru jsme teprve čekali na vydání třetího alba „Let There Be Dark“, takže otázky mimo jiné směřovaly spíše k procesu nahrávání a atmosféře nové nahrávky, než že by rozebíraly jednotlivé skladby. Kolem stolu v píseckém Divadle pod Čarou se nakonec usadila kompletní pětice, která se nakonec podělila i o odpovědi na jednotlivé otázky. Přesto však hlavní slovo měla především dvojice Sarabeth (zpěv) a James (kytara), ale jak vyplynulo i z rozhovoru – TOWER velmi fungují v kolektivním módu, takže svá slova přidala i zbývající trojice…

Je před vámi poslední show vašeho evropského turné. Jak tato dvoutýdenní šňůra probíhala?

Sarabeth: Turné probíhalo docela dobře. Z fyzického hlediska to byla dost zátěž, každý máme nějaké šrámy a nějaké nemoci, jako nachlazení atd. Cítíme se však skvěle. Celkově byly návštěvy skvělé, lidé zpívali naše skladby. Byla radost to sledovat.

James: Ráno jsem mluvil s kamarádem a oba jsme si uvědomili, že všechny naše koncerty v Německu proběhly uprostřed týdne. Hráli jsme v pondělí, v úterý, ve středu a ve čtvrtek v řadě a všude bylo nabito, všechny akce byly opravdu hojně navštívené. A to je něco, co se nám nemůže ve Státech stát. Hraješ ve středu a možná, že nepřijde vůbec nikdo. To opravdu dokazuje, jako odlišná je v tomto Evropa a díky tomu naše turné i skvěle probíhalo.

Takže návštěvy v Evropě jsou tedy větší?

James: Rozhodně. Lidé dokonce znají naše texty.

Toto interview vzniká přesně týden před vydáním vašeho třetího alba „Let There Be Dark“. Je to zároveň druhý release pod křídly Cruz del Sur music, což ukazuje na to, že spolupráce s tímto evropským labelem funguje dobře…

Sarabeth: Ve skutečnosti deska vyjde až 11. dubna, protože stále nejsou k dispozici fyzické nosiče. K albu děláme embosovaný obal a ten vytvořit trvá trochu déle, takže 11. duben je tím datem. A ano, Cruz del Sur pro nás dělají skvělou práci. I díky nim máme v Evropě tolik fanoušků. Kdybychom vydávali ve Spojených státech, asi by nás v Evropě tolik lidí neznalo. Myslím si, že Evropa je místem, kde metal stále skutečně žije!

Chceš tím teda říct, že v případě US labelu by distribuce nebyla tak dobrá a stejně tak by byla menší základna fanoušků?

Sarabeth: Záleží na tom, o jaký label se jedná, ale myslím si, že obecně být pod evropským vydavatelem nám poskytuje větší dosah tady v Evropě a tím pádem i více posluchačů.

TOWER

Kapela vznikla v roce 2015 v New Yorku. Rok poté nahrává své debutové bezejmenné album, které hudebně vychází z heavy metalu a rocku 70. let. Druhé album "Shock To The System" vychází v roce 2022 u evropského labelu Cruz del Sur Music a díky tomu skupina na sebe výrazně upozorní i v Evropě, kde má od té doby silnou fanouškovskou základnu. Třetí album "Let There Be Dark" vychází digitálně v polovině března roku 2025 a fyzické nosiče pak o měsíc později. TOWER jsou charakterištičtí expresivním a výrazným vokálem Sarabeth Linden a atmosférickým metalem, který silně čerpá z rocku 70. let a dalších žánrů. Stejně tak jsou pověstní svými intenzivními živými vystoupeními. Kapela si svým stylem otevírá prostor pro přízeň nejen mezi fanoušky klasického heavy metalu. TOWER momentálně působí v této sestavě: Sarabeth Linden (vokály), James Danzo (kytara), Zak Penley (kytara), Philippe Arman (basa) a Keith Mikus (bicí). 

Album jste nahrávali v Redwood Studios v Texasu. Co stálo za touto volbou?

Sarabeth: Ono to vlastně bylo ve Philadelphii. (úsměv)

To jsem si právě nebyl moc jistý, omlouvám se! (úsměv)

Sarabeth: Byla to vskutku zábava pracovat s Arthurem (Arthur Rizk – pozn.). Hraje v kapelách jako ETERNAL CHAMPION anebo SUMMERLANDS, takže našemu stylu velmi dobře rozumí. Nemuseli jsme ho o nic žádat, jednoduše se na nás rychle naladil. Věděl přesně, co potřebujeme, co chceme. Byl to opravdu hladký proces.

Vlastně jsem se chtěl zeptat právě na Arthura – nejenže album koprodukoval, ale pár vokálů si na něm střihnul i jeho spoluhráč z kapely Jason Tarpey…

Keith: On byl zrovna náhodou byl ve městě.

Philippe: Jason se ocitnul ve studiu a chtěl se podívat, co se tam vlastně děje. A pak myslím, že mu Sarabeth řekla, ať si s námi hodí nějaké vokální party.

Sarabeth: Byl ve městě kvůli vzpomínkovému koncertu pro Brada Rauba (bývalý basák ETERNAL CHAMPION a SUMERLANDS). Ten zemřel loni v květnu a vzpomínková show proběhla přesně ve stejný týden, kdy jsme nahrávali vokály. Takže Jason byl ve studiu a my jej požádali, aby s námi zazpíval pár písní. Slyšet jej můžete konkrétně ve skladbě „Under The Chappel“ a v titulní „Let There Be Dark“.

Vzhledem k tomu, že ETERNAL CHAMPION už 5 let nevydali desku, tak si nahrávání s vámi musel určitě užít. V některých nedávných rozhovorech jste zmiňovali, že nové album bude mnohem více heavy, než ta předchozí, které byly více rock’n’roll. Co můžeme tedy očekávat? Za mě osobně byly dostatečně heavy i obě předchozí nahrávky.

James: Rozhodně ne dostatečně heavy! Ani nové album není dostatečně heavy. Stále máme v tomto směru co dohánět! (úsměv) Nebylo to nijak plánované. Jakýkoliv nový směr, kterým se ubíráme, není ve skutečnosti plánován. Jde o to, jak to v té chvíli cítíme a jak to v té chvíli vyjde. První píseň, kterou jsme pro album dali dohromady byla „Under The Chapel“. Tato má jistý orientální feeling. Je to temná a znepokojivá skladba. Zbytek písní se pak nese v podobném duchu. Snad s výjimkou „Iron Clad“, která je spíše veselejšího ražení. Myslím, že tato by se hodila i na předchozí album. Ale všechny ostatní skladby z novinky, dokonce i ty jemnější jsou prostě temné a znepokojivé. Je to tak. Neřeknu úplně proč, ale v tak jsme to teď prostě cítili.

To mě přivádí k další otázce. Protože singl, který jsme měli možnost slyšet – skladbu „Under The Chapel“, odhaluje více temnoty jak ve vaší hudbě, tak i v textech. Už jste se toho dotkli v předchozí odpovědi – je to něco, co můžeme na albu očekávat ve větší míře?

Sarabeth: Určitě. Všechno to má teď temnější tóny, ale je to pořád TOWER.

Zak: Rozhodně. Všechny texty jsou teď dost temné. V podstatě je to stále rock’n’roll, ovšem s temnějším feelingem.

Můžeme tento postoj považovat za reflexi současného dění ve světě?

Sarabeth: Myslím, že právě teď žijeme ve světě obecně v temnějších časech. Když tvoříš hudbu, tak to z tebe prostě tak vychází. Zvláště pokud vnímáš svět z této perspektivy. Prostě nás to ovlivnilo.

Dalším aspektem, který si na vaší muzice užívám, je její atmosféra. Tu jsem cítil okamžitě, jakmile jsem poprvé slyšel vaší tvorbu. Jste považováni za heavymetalovou kapelu, ale z vaší hudby lze cítit i vliv gotického rocku, trochu new wave, více vlivů rocku ze 70. let. Jsou to všechno žánry, které vás nějakým způsobem formovaly?

Sarabeth: Určitě! Chci říct, že posloucháme spoustu různé hudby. Ne pouze heavy metal. Hromadu věcí ze 70. a 80. let a široké spektrum žánrů. To je prostě součást našich životů. Takže s touto érou se cítíme asi nejvíce spjati. Myslím, že v naší hudbě se to projevuje přirozeně. Disco, R&B, freestyle, soul. Všechno to milujeme, takže nejsme striktní metalisté. (úsměv)

Takže vlastně všechny zásadní styly, které definovaly New York v 70. a 80. letech…

James: Všechno je to o melodii. Bez ohledu na styl, pokud je tam dobrá melodie, líbí se nám to. A přestože je naše nové album tvrdší a temnější, vlivy těchto jiných žánrů tam stále jsou. Jen prostě vycházejí přes jiný filtr, v naší hudbě jsou ale pořád přítomny a budou i nadále!

Rozhodně, protože „Under The Chapel“ je plná melodií, ale jak jsem říkal, cítím v ní více temnoty, než na minulých nahrávkách.

James: Je to dobrý start alba. Dostane vás to nálady a pak s další písní už se vezete.

Určitě velmi dobrá volba pro úvodní singl. Takže existuje silná vazba mezi vaší hudbou a texty. Jak vlastně jednotlivé skladby vznikají? Jsou výsledkem jam sessions anebo spíše postupně vzniká nejdříve základní motiv, na něj se nabalí texty anebo hudba s textem vznikají zároveň? 

Sarabeth: Obvykle jako první přijde s riffem James. To je běžný počátek vzniku našich songů. Pak se s ním sejdeme a společně to projdeme. Ať už píšu texty já anebo on, společně se nějak točíme jeden kolem druhého. Nevím jestli to popisuji úplně správně. Zkrátka se od sebe odrazíme. Některé skladby zase vznikly tak, že jsem já, Zak a James společně jamovali a ono se nakonec sešlo. Někdy prostě přirozeně zazpívám nějaký text, James to pak vyladí anebo naopak já vyladím jeho text. Je to zkrátka kolektivní proces.

James: Řekl bych, že případy, kdy byly hudba a text napsány společně jsou velmi vzácné. Ale někdy se například u refrénu skladby přirozeně objeví nějaký melodický nápad a vy si jej uchováte v paměti. Například jako v případě skladby „And I Cry“ z nového alba. Proces jejího vzniku zapadá vlastně do obou zmiňovaných případů. Proběhla tam i jam session se mnou, Zakem a Sarabeth. A přesně během ní vznikly hudba a texty společně.

Anebo „Lay Down The Law“ z alba „Shock To The System“ je další příklad. Melodická linka pochází ode mě. Prostě mě jen tak napadlo si zpívat „Laaaay Down The Laaaw“ (James v tuto chvíli zazpíval refrén z písně). Někdy se to tak sejde, že s muzikou vznikne i text, ale většinou se píší až nakonec. Takže ano, je to dynamický proces.

Keith: Myslím, že jako poslední vznikla titulní skladba „Let There Be Dark“ jako výsledek jam session mezi mnou, Jamesem a Philippem, což proběhlo už ve Philadelphii.

Sarabeth: Opravdu kolektivní dílo.

James: A poslední skladbu na albu – „The Hammer“ jsme vymysleli kolektivně během jam session za účasti celé kapely.

James Danzo a Sarabeth Linden během vystoupení na festivalu Heavy Metal Thunder V

Jako kapela datujete svůj vznik do roku 2015. Na kontě máte trojici řadových alb, včetně očekávané novinky. Věřím, že nejsem první, kdo se ptá na tuto otázku, ale jaký je důvod delších prodlev mezi jednotlivými nahrávkami?

Sarabeth: No, často jsme byli na turné. Také, pokud se vrátíme do let 2019 – 2020, tak přišla pandemie. V té době jsme pracovali na druhém albu, které později vyšlo pod názvem „Shock To The System“. V roce 2020 jsme fungovali na telefonech a internetu. Nápady na hudbu, texty… všechno šlo přes maily a zprávy. Takhle vznikalo „Shock To The System“.

Zak: I když jsme se před nahráváním druhého alba individuálně občas potkali, jako kapela všichni společně pouze 2x!

Sarabeth: Vydání „Shock To The System“ způsobilo nějaký poprask, takže jsme pak hodně koncertovali. To samozřejmě taky zabere dost času. Navíc samozřejmě máme i svá zaměstnání. Nejsme profesionální hudebníci. James pracuje na stavbě, Zak ve světě umění, Keith se zabývá hudebními nástroji. Já jsem terapeutka a poradce v oblasti duševního zdraví. Takže všichni pracujeme a žijeme v Americe a speciálně v těchto temných časech bylo těžké nejen najít inspiraci, ale i čas. Takže díky tomu jsou ty prodlevy větší. Ale kdyby to bylo jen na nás, tak bychom samozřejmě nejraději dělali jen muziku.

Myslím, že ta poslední prodleva už není tak velká. 3 roky jsou standardní mezera mezi alby.

Sarabeth: Jasně, chce to čas napsat songy, najít inspiraci, dát se jako kapela dohromady… Všichni jsme zaneprázdněni, ale nakonec se to podařilo.

Určitě. Těším se na nové album! Zapomeňte na předchozí otázku! (úsměv) Musím se přiznat, že když jsem poprvé zaregistroval TOWER, tak mě překvapil fakt, že jste z New Yorku. Může to být i můj stereotypní způsob myšlení, ale hudební fanoušci si vaše město tradičně spojují s jinými hudebními styly. Některé jste vlastně už i zmínili. Ale kdybych to zúžil na tvrdou muziku, tak je to nejčastěji hardcore, punk, scéna kolem CBGB a tak podobmě. Vím, že sami nejste uzavřeni v žádné žánrové bublině. Koneckonců jste hráli na akcích i s hc kapelami anebo například se sludge metalovými BARONESS a podobně. Existuje v New Yorku něco jako heavymetalové scéna, nebo je to vlastně něco, co vás ani nezajímá?

Sarabeth: Myslím, že existuje, ale za posledních 10 let to trochu utichlo. Punková scéna teď vypadá být mnohem živější než ta metalová. Je to pořád metal versus punk.

Pořád?

Sarabeth: Ještě i dnes. Pořád tam existuje vzájemná separace. A když dojde na živé hraní, tak skutečně hodně záleží na tom, s kým hrajete. Potřebujete hrát s větší kapelou, aby lidé přišli. Takže my jsme se tomu přizpůsobili a hráli jsme, nebo budeme hrát koncerty se známými kapelami. Například 26. brezna hrajeme v New Yorku se SATAN. To by mělo být v pohodě i pro naše publikum, ale jinak jsme hraní v New Yorku trochu omezili, protože opravdu hodně záleží na tom, s kým vystoupíme. Jak už jsem řekla, všichni jsme i jinak zaneprázdnění a pracujeme, takže to prostě musí být dobrá a promyšlená show.

Takže zároveň i hraní s kapelami z jiných žánrových sfér považujete za dobrý nápad? Věřím, že v New Yorku je dost posluchačů s otevřenou myslí.

Philippe: Jasně, New York je v tomto zkrátka skvělý. Je tam spousta žánrových průniků. Jako jo, punk a metal se možná moc nemusí, ale mezi tím jsou scény, které spolu fungují. Takže ve výsledku všichni chodí na různé koncerty. Přesně takhle New York funguje.

Keith: TOWER taky nakonec hrají trochu pro každého. Myslím, že naše muzika je stále přístupná pro spoustu různých fanoušků.

Jasně, navíc je nutno říct, že vy nejste typická heavymetalová, nebo lépe old school heavymetalová kapela.

James: Teď jsem si vzpomněl, že můj úplně první koncert jsem hrál v CBGB. (úsměv)

A teď je z toho víceméně obchod s oblečením a suvenýry, že?

Philippe: Jo, teď je to John Varvatos (luxusní značka pánského oblečení – pozn.), ale ponechali tam některé původní zdi. (úsměv)

Vaše stylizace, texty, videa… poukazují na temné prvky lidské mentality. Zejména hudební videa jsou velmi stylizovaná do gotiky. Je tento vizuální styl něčím, co zapadá do rámce vašeho tvůrčího sdělení anebo jakou roli obecně to hraje ve vaší hudbě?

Zak: Myslím, že ty nápady přicházejí píseň po písni. Úplný záměr v tom není.

Keith: Řekl bych, že u nového singlu „Iron Clad“, který brzy vychází si nemyslím, že ta estetika funguje tak dobře, ale na většinu alba sedí. Zachycuje jeho atmosféru.

James: Rozhodně. Video k „Under The Chapel“ perfektně zachycuje atmosféru skladby.

Zak: Pracovali jsme s konkrétní režisérkou (Eva Tusquets – pozn.), o které víme, že má ráda tento vizuální styl. To je přesně její doména a v tom opravdu vyniká, takže jsme do toho rádi šli. Dopředu jsme však neměli v tomto směru nic vymyšlené.

Sarabeth: Dali jsme Evě velkou uměleckou svobodu, ale zároveň jsme diskutovali různé detaily. Takhle to dobře fungovalo. Ona je opravdu skvělá v tom, co dělá, takže jsme prostě přišli za ní a zeptali se, zda-li má nějaký nápad. Zkrátka ať nám jej sama nadhodí. My pak řekli, jasně, to je skvělé. A bylo hotovo!

Troufám si tvrdit, že Eva vaši muziku pochopila dost dobře i když ve své tvorbě dostala takovou volnost...

James: My jsme její styl znali velmi dobře a proto jsme hned věděli, že tady s našimi požadavky bude velký průnik. Svými fotkami a videi buduje svojí typickou estetiku, která je nám blízká. Takže jsme tak trochu dopředu věděli, že to bude správné rozhodnutí. Natáčení videa bylo víceméně v její režii i konceptu, i navzdory tomu, že někdy s námi není úplně lehká spolupráce, když dopředu nevíme, do čeho jdeme. (úsměv) Nakonec tam nebyly nutné ani nějaké úpravy a tak podobně. Byl to snad nejjednodušší proces, jaký jsme kdy dělali. Prostě Eva instinktivně věděla, co má dělat.

Během vystoupení jste velmi živá a agilní kapela, zejména Sarabeth. Jelikož vaše muzika je velmi energická, dává i dostatek energie k pódiové show. Nebudu se ptát, jak důležitá je pro vás tato část vaší prezentace, neboť z vašich koncertů je to naprosto zjevné. Jako spíše zakřiknutý typ mě zajímá, jak náročné je dostat se na tuto energickou vlnu? Předpokládám, že vás hodně nabíjí i přízeň fanoušků pod pódiem.

Sarabeth: Myslím, že když na to dojde, tak jsme všichni v kapele performeři. Jsme muzikanti, ale také performeři. A to nás definuje. Nahrávání je skvělé, ale já miluji živé hraní. Milují být na jedné vlně s publikem. Pokud jsou oni nadšení, já jsem také nadšená. Já dávám více energie, oni mi dávají více energie. Prostě je to vzájemné. Někdy jsou i koncerty s menší návštěvou, statickým publikem a to i já pak cítím menší sílu, menší motivaci. Zkrátka milujeme pobyt na pódiu, rádi „headbangujeme“ i za cenu zranění. (úsměv)

I to se stává?

Sarabeth: Stává! A pořád! Na začátku turné jsem měla dost velký problém s krkem. Tohle turné ale celkově bylo dost brutální, to musím potvrdit.

Ale přežili jste. (úsměv)

Sarabeth: Přežili jsme a zvládneme i cestu zpět do Států, navzdory všem těch haváriím letadel z poslední doby. (úsměv) 

James: Každý den na tomto turné znamenal nové dobrodružství. Ale prostě na koncertě je úplně jiná atmosféra, než když si nás pustíte doma. Zajímalo by mě, jak to vnímají samotní diváci, ale na pódiu jsme prostě blízko svým fanouškům, má to ten správný punkový přístup. Díky živému hraní pořádně předvedeme o co nám skutečně jde a co v nás je.

Philippe: Publikum nám dává opravdu hodně, ale také se během hraní podívám na Sarabeth, Zaka anebo Jamese a to mě taky nabíjí energií. Takže můžu říct, že energie neproudí jen od fanoušků, ale i v rámci naší kapely. Synergie je pro nás zásadní a navíc mezi námi funguje. Baví mě sledovat moje přátele při činnosti, kterou milují a to mě také nakopává, takže potom jdu do toho ještě s větším nasazením.

Zaujal mě váš cover letitého songu „Race With The Devil“. Tuto skladbu znám od svého dětství. Dokonce ji v 60. letech hráli i v Československu. Co bylo za rozhodnutím nahrát vlastní verzi této písně ze zlaté éry rock’n’rollové muziky? Osobně tam cítím váš vztah k psychedelickému rocku a celkově kořenům rockové hudby.

James: Řeknu ti přesný důvod, proč jsme rozhodli nahrát tuto píseň. Před léty, na našem prvním turné, jsme měli jiného bubeníka a ten mě požádal, abych mu ukázal hru na kytaru. Tak jsem mu zahrál tuto skladbu a my jsme si řekli, že by nebylo špatné udělat cover „Race With The Devil“. Takže toto je opravdu jediný důvod, který k tomu vedl. Je to ale skladba, kterou všichni milujeme. Navíc nejsme první, kdo ji předělal. Před námi už to například udělali GIRLSCHOOL anebo JUDAS PRIEST. Je to prostě killer song!