Nelze psát o MURMUR, a přitom se ani slůvkem nezmínit o MARTYRIUM CHRISTI. Členem notoricky známých reprezentantů CZDM byl i Petr Kalčík, který v řadách sestavy z Kdyně působil bezmála dvacet let. Z řad MARTYRIUM CHRISTI odešel v roce 2012, nicméně bez death metalu dlouho nevydržel a za nějaký ten čas se jal působit v projektu MURMUR. Jejich první dlouhometrážní plod „New World Order“ zde hodnotil kolega Martin Lukáč, já se budu věnovat krátkému patnáct minut dlouhému EP „Nine“, které je předzvěstí druhé, zatím bezejmenné desky.

Před poslechem nového EP jsem si dal malé opakování a přehrál si celou diskografii MARTYRIUM CHRISTI. Pravda, tolik práce mi to nedalo, neb kapela vydala za dvacet let své existence pouhé dvě řadové desky, divočejší „Reward“ a její spořádanější následovnici „We Will Kill… For You!“, kterou jsem zde měl tu čest osobně posoudit. Pokud konstatuji „spořádanější“, mám tím na mysli zvukově čistší / ostřejší a současně na žánrové poměry více odlehčené album. V těch samých šlépějích kráčí i tvorba MURMUR. „Nine“ disponuje čitelným zvukem (baví zejména povytažená, hezky rezonující baskytara), který dobře pasuje ke spíše techničtěji pojaté produkci. Naopak v přímočařejších old schoolově zabarvených partiích působí nové EP trochu bezkonfliktně, určitě bych ocenil větší intenzitu a drtivost (nemyslím tím klasickou OSDM špinavost, ta by k projevu MURMUR ostatně tolik nepasovala).

„Nine“ ukrývá konzervativně pojatý materiál a nepouští se do větších experimentů. Je to, jako když v ringu poctivě jabujete, ale zdráháte se pustit do delších kombinací. Jistě, na body to možná uhrajete, leč soupeře před limitem ukončíte jen těžko. Pro příklad si pojďme dojít do skladby „Hunters Never Walk Alone“, konkrétně pak na značku definovanou časem 1:24. MURMUR vystřihávají slušný riff a pokládají tak základ, který si přímo říká o nějakou tu nadstavbu, výraznější rozvinutí či nápadnější detail. Nicméně šance zůstává nevyužita a kapela místo toho pokračuje dalším, tentokráte melodičtějším motivem.

EP zahrnuje čtveřici skladeb (z toho jednu prastarou předělávku), nutno podotknout, že hezky diversifikovaných a vybavených dostatečným množstvím nápadů tak, aby nenudily a současně od sebe šly dobře odlišit. Jak už jsem zmiňoval, „Nine“ je předehrou před příchodem nového alba, které by mělo být z kategorie koncepčních. Snad se na mě nebude kapela zlobit, když prozradím, že hlavním tématem bude neslavný osud výpravy Igora Ďatlova k hoře Otorten, kolem kterého stále panuje celý zástup otazníků. Věřím, že MURMUR zařadí do tracklistu druhé desky i pár vyčnívajících skladeb, kde trochu více popustí uzdu své fantazii. Kapela se zatím drží jako klíště devadesátkových vzorů, ne a ne opustit dobře zabydlený prostor konzervativní ulity. Já samozřejmě chápu, že pokud hrajete death metal od roku 1994, je velmi těžké se od tohoto dědictví oprostit a začít nějak výrazně měnit svůj styl. To od MURMUR nechci já a předpokládám, že ani jejich skalní příznivci, nicméně i pod konzervativní taktovkou se přeci dá pořádně zdůraznit/rozvinout některá vaše silná stránka, nebo ne?

Na závěr ještě jedna poznámka ke grafice. Rozumím, že se jedná „jen“ o EP, nicméně font jeho názvu, oněch devět křížů symbolizujících devět členů Ďatlovovy výpravy (desátý člen se odpojil ještě před výstupem a zachránil si tím život) i samotné logo kapely působí až příliš jednoduše. Věřme, že na druhém albu už bude vše v pořádku.