Po sedmi letech od vydání přelomového RPG "Kingdom Come: Deliverance" z dílny (tehdy) tuzemských herních vývojářů WARHORSE Studios se fanoušci, kteří první díl přijali v drtivé většině s nadšením, letos konečně dočkali druhého dílu, jenž sliboval pokrok takřka ve všech ohledech. Myslím, že si nemusím zbytečně hrát na tajnůstkáře a skrývat verdikty až na závěr tohoto článku, takže můžu rovnou dopředu prozradit, že všechna očekávání byla beze zbytku naplněna. Nikdo samozřejmě netvrdí, že je hra absolutně dokonalá, bezchybná, a že nenastanou momenty, kdy hráč (autor článku) "vypěnil", ale to žádný realistický a příčetný uživatel hry snad ani nečekal. Pojďme si nyní jednotlivé aspekty hry rozebrat podrobněji.

S dovolením začnu příběhem a dojmy z atmosféry hry, poněvadž pro mě osobně je právě tato stránka ta zásadní, a pokud zrovna toto funguje, nepřipadají mi případné nedostatky v technickém provedení zas tak zásadní. Celá story začíná tam, kde první díl skončil. Jindra pod velením Jana Ptáčka, se kterým se během prvního dílu po úvodních rozporech velmi sblížil, přijíždí s družinou do malebné oblasti pod hradem Trosky, kam má doručit poselství skupiny šlechticů stále věrných králi Václavovi IV. Zpráva je určena pro hradního pána Jana Bergova a obsahuje výzvu k tomu, aby se svými vojáky posílil nově se rodící alianci věrných. Při krátké pauze po vyčerpávající cestě však dochází k nečekanému masakru družiny a pro jediné dva přeživší, Jindru a Ptáčka, začíná boj o holý život. Atmosféra temných lesů a skalních bludišť je opravdu sugestivní, hra se s vámi vůbec nemaže, nebezpečí a smrt číhají prakticky na každém kroku a většinou je to otázka pár vteřin. Po určitém částečném zotavení a pokusu dostat se i tak do cíle nastává dočasné rozkmotření dvou přátel a pro Jindru se tím otevírá celý kraj kolem zmíněného hradu.

Nechtěl jsem do hry skočit úplně jako do ledové vody, proto jsem si před vydáním na chvíli rozehrál první díl, kde na mě čekal maximálně nalevelovaný Jindra s parádním mečem a v plné zbroji. Z většiny soubojů vylezl bez jediného škrábance, lukem trefil divočáka do oka na sto metrů a všichni ho brali jako nejlepšího bojovníka v okolí Sázavy. A najednou je situace úplně jiná - díky těžkému zranění je Jindra prakticky na nule ve všech ohledech, po Troskovicích běhá ve slamáku a odrbané košili, protože lepší hadry nenašel, je vděčný za rezavý lovecký tesák, který zrovna sebral lapkou zavražděnému nebohému vesničanovi. Obrovský sešup a dost frustrující situace, ale zároveň vlastně něco hrozně vzrušujícího a realistického. Jakákoliv procházka kolem rybníka Věžáku je opravdu záležitostí života a smrti, neboť oslabený Jindra se není schopný ubránit ani dvojici lapků, přepadávající náhodné pocestné, natož skupině pobudů, která obsadila tábor, kde došlo k předchozímu přepadení jeho družiny. Ona i taková skupinka divokých psů nebo vlčí smečka, i to je na začátku hry docela výzva. Někdy může fungovat taktika připojit se k procházejícím (nebo na koni projíždějícím) šlechticům, pocestným, lovčím nebo ozbrojeným žoldákům, kteří se pak stávají cílem útoku místo vás. Vy tak můžete pobíhat kolem, sem tam si seknout, a pokud celá akce dopadne dobře, můžete si pomoci k lepší výbavě a lektvarům z inventáře zabitých útočníků. Někdy se ovšem stane, že i zdánlivě neohrožený žoldák radši zdrhne, veškerá pozornost útočníků se upře na vás a jste opět v "perdeli". Jak je proti prvnímu dílu zřetelně vylepšená "inteligence" NPC (nehráčské postavy) a jejich schopnost reagovat na okolní dění, tak právě při těchto situacích, tzn. podpora boje kladné NPC proti zlým charakterům, někdy zahapruje. Buď po skončeném boji začne překvapeně vykřikovat "jejda tady je ale mrtvol, co se asi stalo???" a utíká za rychtářem v sousední vesnici, aby to přišel vyšetřit, nebo se oboří přímo na Jindru ve smyslu "co tady mácháš tím mečem frajírku, snad nechceš nějaké problémy?".

Na rozdíl od jedničky se zde víc klade důraz na určitou morální stránku hlavní postavy. Ač je to primárně bojovník, je z něj patrná snaha konat dobro a nepoužívat násilí, pokud to není opravdu potřeba. Samozřejmě je to vždy o hráči jako takovém, jaký směr svému Jindrovi určí, zda z něj udělá rabiáta, podobného lapkům, který nebude váhat vraždit, pokud z toho něco kápne, nebo bez mrknutí oka pobije hladové vesničany, protože mu prostě překáží při plnění úkolu, ale primárně je Jindra prostě klaďas, který život naopak rád aktivně vytváří, ať už s anonymními lazebnicemi, nebo s jinými paničkami a slečnami, které rády podlehnou jeho maximálnímu charismatu (samozřejmě nesmí být zrovna zaprasený od krve a hoven).

Ve hře není nic černobílé, postavy mění strany bez mrknutí oka, intrikují, plánují sviňárny, spolčují se s různými pochybnými existencemi, protože je prostě válka a vítězství je třeba dosáhnout za každou cenu. Vulgarity jsou nedílnou součástí mluvy všech kolem a slova jako "prdel", nebo "hovno" patří k těm nejslušnějším. Loupení a okrádání je většinou v zájmu vyššího dobra, takže s tím Jindra problém nemá a samozřejmě se to musí během hry pořádně naučit.

Postupem času se Jindra zlepšuje a díky kvalitnějším vlastnostem, kvalitnějším zbraním a kvalitnější zbroji už není v soubojích za otloukánka a není pro něj problém se jít pomstít všem lumpům v okolí za předchozí příkoří. Vaše postava není tolik vyhraněna co se zbraní týká, takže i když se budete delší dobu zaměřovat na trénink a studium jedné zbraně, například krátkého meče, není to tak, že by třeba při používání válečného kladiva (lepší proti těžkooděncům než meč) nebo luku byl Jindra za úplné jelito. Zkušenostních bodů vám nabídne hra tolik, že vždy se najde prostor nacpat něco do všech možných zbraní, takže pokročilý Jindra je doslova univerzální voják. Novinkou zde jsou palné zbraně, které jsem já osobně prakticky nepoužil, takže nedokážu zhodnotit jejich plusy a mínusy, a také kuše, jež je docela fajn hlavně ze začátku hry, kdy je slabý Jindra neschopný zařídit lukem pořádné poškození a i samotné míření mu dělá docela problémy. Kuše je stabilnější a šipky umí způsobit solidní poranění. Nicméně později jsem se stejně vrátil k luku, neboť jeho kadence je proti kuši úplně někde jinde a pokud se dostanete k pořádným šípům (nejlepší jsou černé, damage 180, objevil jsem je ale pouze na jedné jediné lokaci), je to pro nepřátele likvidační kombinace.

Tolik diskutovaný bojový systém došel určité změny, kdy odpadly seky ze spodních směrů a byly nahrazeny bodáním, které se aktivuje stejným tlačítkem jako ostatní seky (ne pravým tlačítkem jako dřív), jen je právě potřeba držet myš v té spodní pozici. Kromě mistrovského krytu přibyl i mistrovský útok, který ovšem umí i někteří soupeři, takže o to víc je potřeba si hlídat správné postavení mečů. Opět se dočkáte různých kombinací, kdy po správné aktivační posloupnosti seků Jindra předvede charakteristický překvapivý útok. Nevím, jestli to je nějaká chyba ve hře nebo schválně tak nastavené, ale často se mi stalo, že pokud člověk bojoval mečem s polonahými překvapenými soupeři beze zbraní, tak byl docela problém je trefit a jejich údery pěstmi byly pro plně obrněného bojovníka překvapivě zraňující.

Důležitým bojovým prvkem je vhodné využívání lektvarů. Ty léčivé a povzbuzující je možno mít nově též v tašvici, což je brašnička na způsob historické ledvinky, která umožňuje konzumovat lektvary i během boje, bez nutnosti otevírat inventář. Nedělal jsem si podrobné srovnání proti prvnímu dílu, ale vesměs mi lektvary připadají shodné, jen přibyly jejich silné a slabší verze, které se liší v čase, po kterou účinkují, a také intenzitou účinku. Podobně je tomu i u jedů, respektive lektvarů, které uživateli navodí negativní účinky. Jejich používání by se nemělo podceňovat, neboť v situacích, kdy hrozí střetnutí se silnou a početnou skupinou protivníků, vám mohou doslova zachránit krk. Ať už otrávíte jídlo či víno nějaké tábořící bandě lapků (nevypozoroval jsem přesné dávkování, někdy se stane, že pár z nich přežije) nebo třeba když protivníka trefíte šípem namočeném v paralyzujícím lektvaru a on se k vám následně jen bezmocně šourá a dává vám tak spoustu času ho trefit opakovaně. Nepřítel si ani nestihne uvědomit, co se mu přihodilo, a místo toho si nahlas stěžuje, že "je mu blbě" a že "asi něco špatného snědl". A samozřejmě meč potřený silnou Zhoubou je prakticky záruka toho, že v souboji uspějete. Hra nijak neomezuje použití takto upraveného meče i třeba v turnaji nebo v regulérním souboji o čest. To se pak můžete dočkat i toho, že po konci souboje, kdy jste prohlášen za vítěze a protivník čestně uzná vaše vítězství, tak místo toho, aby šel domů a léčil si svá zranění, tak po pár krocích hodí šipku do pangejtu a jeho tělo až v tu chvíli podlehne následkům předchozího zranění a otravy.

Když už jsem naťuknul turnaj, který se tentokrát odehrává v Kutné Hoře, tak zde musím zmínit jeden glitch (tzn. závadu hry), který byl proti jiným dost nepříjemný. Já sám jsem velikým fanouškem glitchů, které jsou vtipné, bláznivé a někdy nachystají pro hráče až bizarní podívanou. Ostatně to byl i můj první kontakt s první dílem "Kingdom Come: Deliverance", kdy mi stačilo jen na webu sledovat nejvtipnější chyby z této hry a bavit se u toho. To ovšem není takový případ. O tom, že v turnaji nějaký bug je, o tom si už nějakou dobu štěbetali vrabci na střeše a kolega RIP v redakci, nicméně jsem tajně doufal, že třeba zrovna já budu mít kliku a nebude to můj případ. Začalo to postupně - nejprve neměl protivník kombinací zbraní, která byla pro dané kolo určena, ale to zas tak nevadilo, vyhrál jsem. V dalším kole přišel na souboj dost pozdě a nebyl schopný přeskočit ohrádku, to také nebyl nijak zásadní problém, seřezal jsem ho za ohrádkou mezi diváky. Ovšem když na finále nedorazil vůbec a já po cca 15 minutách čekání nakonec musel nahrávat uloženou pozici před turnajem a celou soutěž dočasně přeskočit, moc radosti mi to nepřineslo. Podotýkám, že po obrovském updatu 1.2 jsem to ještě nezkoušel, takže je dost dobře možné, že autoři už tento problém odstranili.

Většina dalších glitchů byla spíš úsměvná: levitující lovčí, osoby napůl zapadlé v podlaze, kůň zablokovaný na schodišti do pevnosti Suchdol, prolínající se postavy... Větší negativa vidím spíš v (někdy) podivně nastavené komunikaci s okolními postavami. Některé NPC se dotazovaly, jak jste daleko v záležitosti, kterou jste s nimi ještě vůbec neřešili, a pokud už náhodou vyřešena byla a obdržel jste pochvalu/odměnu, tak hra pořád umožňovala dialog, který celému tomu questu předcházel, včetně třeba výhrůžky, že jestli to nesplníte, tak že se budete divit. Jako by hra úplně ignorovala, jak se celá situace vyvinula. Docela frustrující je také to, když se zrovna potulujete (nebo spíte) v nevhodném oblečení pro boj a hra vás následně přenese automaticky do nějaké bojové situace bez možnosti se převléci nebo vybavit zbraní, to většinou nedopadne dobře. Další otravnou věcí bylo někdy i sestřelování hnízd, která měla úžasnou schopnost se po setřelení bleskurychle odkutálet o desítky metrů jinam, neznámo kam.

Celkem pozitivně hodnotím estetickou stránku věci. Grafické ztvárnění je jednoduše bezchybné - vše je detailní, ať už to jsou třeba zranění bojovníci, interiéry budov nebo prosvítající mokré šaty lazebnic a zároveň jsem si někdy připadal, jako bych sledoval rozpohybované historické olejomalby. Vím, že to nedává moc smysl, ale přesně takové mé pocity byly.

Pozadu rozhodně nezůstává hudební složka od autora Jana Valty, která je pestrá, vždy precizně vybraná ke konkrétní situaci a skvěle naaranžovaná. I po dvou stovkách odehraných hodin se někdy objeví motiv, který mi připadá jako nový a neoposlouchaný. Co se castingu a dabingu týká, je to někdy jako na houpačce. České hráče zaujme velké množství zkušených herců, využitých jako předlohy pro hlavní herní postavy (Vašut, Zedníček, Dvořák, Nárožný, Vetchý nebo dokonce Luděk Sobota!), které doplňují zástupci mladší herecké generace jako Kristýna Leichtová nebo Matouš Ruml. Dabing má ovšem určité mezery, připadá mi, že minimálně půlku postav namlouvá Bohuslav Kalva, ať se jedná o šedesátiletého rolníka nebo od pohledu mladého lapku. Jeho úroveň je dost nevyvážená, někdy jsem měl pocit, že se snad nestihly natočit všechny potřebné party, a tak se to dohánělo pomocí AI za využití hlasu dotyčného herce/herečky. Doslova tragické jsou pak nekteré ruchy z hospody, které byly evidentně nahrány v nějaké moderní restauraci bez velkých následných úprav, takže my v krátké časocé smyčce slyšíme stále dokola, jak má někdo nějaké problémy s barákem či co.

Až na pár vycpávkových výjimek je většina herních questů zábavná a Jindra se kolikrát dostane do opravdu zajímavých situací. Zatímco v divočině Trosecka jsou to většinou "outdoorové" záležitosti, na Kutnohorsku už přichází častěji na řadu vyjednávání na vyšší úrovni. Některé mise jsou časově omezené, proto, pokud si chce hráč poctivě projít vše, není dobré aktivovat hodně questů najednou, protože se může stát, že některý z nich prostě nestihnete a není možné ho už dále plnit. To se naštěstí netýká hlavního questu, kde vám hra dopřává dost času na ostatní úkoly. Některé questy mají víc možných řešení, mně nejvíc uvízl v paměti ten, kdy jsem měl osvobodit dvě zajaté postavy a vypadalo to tak, že tu jednu vždy čeká smrt, ať děláte, co děláte. Ale po chvíli zkoušení a loadování jsem přišel na to, jak to udělat tak, aby přežily obě dvě (hint) a odměnou my byla vděčná a spokojená rodinka (další hint).

Tuto recenzi píšu po dvou stovkách odehraných hodin, čerstvě po obsáhlém updatu 1.2, těsně před dohráním. Vlastně už jsem to jednou jakoby dohrál (hra to v jednu chvíli umožňuje, mrk, mrk), ale to nebylo to plnohodnotné finále, ke kterému směřuji. Nicméně nedomnívám se, že samotné vyvrcholení hry bude mít nějak zásadní vliv na mé hodnocení, které je celkově velmi příznivé. Můj osobní dojem je ten, že se autoři nechali pozitivně inspirovat hrou Red Dead Redemption 2 (kolega RIP tvrdí, že je to úplně, ale úplně jiný typ hry, ale já si myslím svoje), která vyšla ve stejném roce, jako první díl KCD, a kde můžeme najít ještě větší důraz na detaily, jenž je nyní právě v druhém díle "Kingdom Come: Deliverance" patrný, a jenž je rozhodně ku prospěchu věci. Čekání se vyplatilo, úroveň a kvalita hry byly posunuty ještě o kousek dál.