Mládí vpřed! 17, 19, 22 a 26. To nejsou tajné tipy na čísla ve Sportce pro tento týden, ale aktuální věk jednotlivých členů sestavy IMPURITY ze Stockholmu (a to byla kapela založena před třemi lety). Aby těch čísel nebylo málo, ještě vytahuji z osudí dvě dodatková, a sice 34 a 35. Přesně tolik let totiž uběhlo od vydání milníků „Like An Ever Flowing Stream“ a „Left Hand Path“. Předpokládám, že k těmto albům netřeba přiřazovat jejich autory ni styl, u jehož počátků před více než třemi dekádami stáli. Ostatně, ještě se k nim v následujících odstavcích několikrát vrátíme. Už jen logo, název kapely (pravda, nikterak originální), cover a místo původu naznačuje mnohé. Mladí Švédové se na death metal vrhli se stejným nadšením jako kdysi jejich vzory, zpracovávají stejně střiženou látku a pomáhají tak udržovat nezaměnitelný plamen švédského kovu smrti při životě. V sympatickém skandinávském království je pořád živo. Od Malmö až po Gällivare poslední dobou vznikají nové entity (ať už založené starými kozáky či naopak naprostými mlíčňáky) a ty staré, dávno zaniklé, svoji činnost často obnovují, viz třeba nedávno recenzovaní MOONDARK, kteří se díky „The Abysmal Womb“ po více než třiceti letech od svého vzniku konečně dočkali debutového alba. Dnes se ale budeme věnovat těm služebně nejmladším, sestavě IMPURITY, která podobně jako XORSIST nebo CRYPTORIUM, reprezentuje čerstvou mladou krev ve stále velmi dobře fungujících tepnách švédského death metalu.

Desku otvírá lehce melancholické vybrnkávání, ze kterého na mě čpí duch raných AT THE GATES. Uznávám, že vyextrahovat takto odvážnou ideu z tak kratičké sekvence tónů je poměrně diskutabilní, nicméně musel jsem se vám svěřit. Po jednačtyřiceti vteřinách je tklivým tónům konec a úvodní položka „Denial Of Clarity“ radikálně mění svoji tvář. Je to, jako když se na hrázi středověkého rybníka obří motorová pila zakousne do tučné kůry pět set let starého dubu. Ten zvuk je jednoduše brutální. Jednomu z kytaristů, Villemu Esbjörnovi, je sice jen devatenáct, nicméně už stačil sešlápnout mocný HM-2 pedál takovou silou, že snad musel prorazit strop zkušebny. Intenzivní chrastění po vzoru starých DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, ENTOMBED a nebo CARNAGE je v podání IMPURITY skutečně masivní. Ostatně aby ne, nahrávalo se totiž ve studiu Sunlight, práce řídil Tomas Skogsberg a o mastering se postaral Dan Swanö. Co k tomu říci? Snad jen, že natočit žánrovou desku reprezentativnějším způsobem už ani nejde. A aby té klasiky nebylo málo, na FB stránkách kapely narazíte i na variaci na snad nejznámější fotku ENTOMBED, kde kapela pózuje před obřím křížem na stockholmském hřbitově Skogskyrkogården. Když už worship, tak dotažený do nejmenšího detailu.

Klasicky střižené riffy brzy vystřídá drtivá houpačka, která má sílu vrhnout i ty nejvíce zdrženlivé žánrové posluchače do zběsilého víru circle pitu. Ta živelnost čpící z „The Eternal Sleep“ je doslova a do písmena hmatatelná, místy mi připomíná počínání ranných VOMITORY. Mladíci vsadili na skutečně hrubou kůži, kterou velmi často vyztužují rychlejšími sypačkami. Ovšem debut IMPURITY není jen o maximální intenzitě a neotesanosti, ke slovu se totiž dostane celá řada osvěžujících prvků. Třeba druhá položka „Tribute To Creation“ nabídne jednoduchou klávesovou vložku a ve druhé polovině alba se pak začne vynořovat větší množství melodických momentů. Chytlavé vibrace jsou nejsilnější ve druhé polovině „Pilgrimage To Utumno“ a hlavně pak v následující „Rectifying Pieces“, která má podobný feeling, jakým disponuje „černá ovce“ (berte s velkou rezervou) diskografie DISMEMBER, „Massive Killing Capacity“ (1995). Sympatická je i vokální variabilita, když IMPURITY střídají klasicky hluboký growl, zde opatřený lehce sušším okrajem se srozumitelnějším řevem (v mnoha případech jedou i oba vokály současně).

Dejte pokoj s tím, že to není originální. Že je to předvídatelné, že je to omleté klišé, že to nic a nikoho nikam neposouvá, že… Je to jako zajít do své oblíbené hospody, kde vám výčepní naservíruje výtečný ležák. Chutná pořád stejně, ale vy víte, že lepší prostě nikde nenajdete. Odkaz unikátního stylu žije dál a díky kapelám typu IMPURITY ještě dlouho žít bude. Přiznám se, že mám ze současného aktivního pučení na švédské deathmetalové scéně ohromnou radost. Je stále na čem stavět. Masivní základy položené na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsou totiž natolik bytelné a stabilní, aby dokázaly unést ještě mnoho takových příjemných „přístavků“, jako je „The Eternal Sleep“.