Mrazení v zátylku, když zcela nenápadné intro předznamenává příchod něčeho velkého. Úvodní část dvojdílné kompozice „Travail“ pomalu odezní a přehoupne se do své druhé půle. S prvními tóny se v místnosti významně ochladí, potemní světlo a lehká klávesová melodie naznačuje výlet do melancholických končin. Jenže je vzápětí zahnána do kouta. Zadupána mohutnou zvukovou hradbou, se kterou vtrhly na svět kytarové riffy. A přesto se na své zádumčivé vlně dál vznáší a dokresluje temnou atmosféru. Na death/doomové základy severského rázu se vrství další elementy, aby se spojily v jednotný hudební celek, křehký ve svém ponurém ladění, ale současně zmítaný prudkými poryvy metalového vichru.

NEPHYLIM jsou kapelou, která své posluchače zahltí intenzivní hudební masou. Je třeba několik poslechů, aby si člověk uzpůsobil práh vnímání na úroveň, kde zahlcené mechanické receptory sluchového smyslu se trochu uvolní a začnou vnímat jemnější odstíny hudby. Přitom kostrou tohoto hudebního příběhu je temný melancholický metal. Svým přístupem NEPHYLIM trochu připomínají IOTUNN. Je tam ten podstatný rozdíl, že IOTUNN se ke svému stylu dopracovali z heavymetalových základů, na které stavěli další a další žánrová patra. NEPHYLIM mají své kořeny zarostlé v mrtvolné hlíně death/doomových bažinatých lesů.

Ať už vezmeme první EP „Torn“, které samo o sobě už bylo vyzrálým materiálem a vyvolávalo reminiscence severských kapel v čele s INSOMNIUM, nebo o pět let později vydané plnohodnotné album „Severance of Serenity“, ta ponurá melodičnost tam je. „Severance of Serenity“ je velmi dobré album, které vřele doporučuji. Ještě tam není zcela uplatněn přístup, který glorifikuji na této nahrávce, ale o to víc je prodchnuto soumračnou atmosférou. Oproti EP je za mikrofonem už přítomen Tijn Bosters, který původní spíše blackové sípání posunul do hřmotného growlingu.

Skladba „Amaranth“ začíná nevinně. Zcela nenápadný přechod z předchozí skladby se promění v dlouhé bubenické sólo, kdy jen basa pokorně pobublává na pozadí. Bubny jedou a připravují rytmické základy pro nadcházející minuty. Postupně se přidá sólové vybrnkávání, a nakonec se hudba přehoupne v mocný riffový válec, který odvrhne všechny další vjemy stranou a přes repetitivní riffovou bouři tlačí mysl ke změněným stavům vědomí. Mírné zvolnění zabrání přechodu zvuku ve fyzickou bolest, něžně si pohraje z rozcuchanými nervy a umožní se nadechnout, než se výheň opět rozjede naplno. Konec je uvolňující, přesto sugerující myšlenku: „Ještě víc!“

A víc přijde. „Grand Denial“ naskočí do rozbouřených vod a sílu zážitku z kumulovaných tónů umocňuje v postupné gradaci postavené na důrazném rytmu, proměnách kresby vycházející ze šestice strun a změnách v tempu. Medvědí chrčák mistra Bosterse tlačí jako parní stroj a dochází ke kulminaci intenzity hudebního kotle na tomto albu. NEPHYLIM jsou holandská kapela, která se na scéně pohybuje už přes deset let. NEPHYLIM, bájní obři, ne příliš originální jméno, kde jen záměna v prvním „i/y“ je dělí od nejméně desítky dalších kapel stejného jména. Její jádro tvoří kytarista Kevin van Geffen a basák Rens van de Ven. S druhým kytaristou v sestavě se na prvním albu mohl Kevin van Geffen poohlížet po propracovanější struktuře skladeb. Plně však tento záměr uplatnil až na aktuálním albu. Zvuk kytar je krásně čistý, nic pro kolegu Reapera. Klávesy jsou přítomné, ale přispívají hlavně melodickému vykreslování a tvorbě atmosféry. Jejich úloha není umocnit mohutnost hudby, jako je tomu u třeba DIMMU BORGIR a podobných kapel nebo u uskupeních hrajících melodický symfonický metal opírajících se o přebujelé studiové aranže. Základem tvorby NEPHYLIM je precizní kytarová práce.

Čitelné melodie by si samy o sobě našly plnohodnotné místo na nosiči pyšnící se cedulkou gothic/doom. Linou se na pozadí, vystupují a ztrácejí se a omotávají se jako břečťan po hradbě z kytarových riffů. „Circuition“ je v tomto nejvýraznější. Inkorporace čistého zpěvu, akustické vybrnkávání a výrazné nápadité bicí v podkladu. Tempo se mění, stupňuje, jednotlivé elementy se proplétají a dochází k postupné gradaci. Tahle skladba je svou podstatou blízká finské death/doomové scéně. Jestli je někde cítit duch INSOMNIUM, tak je skrze tuto kompozici.

Po klidu musí přijít znovu bouře a do té nás „Withered“ vrátí. Za intenzivními kytarovými pasážemi se však opět skrývají teskné melodie a melancholická intermezza. Síla hudebního prožitku v podání NEPHYLIM není o rychlosti nebo agresi, je o důrazu. Je o navrstvení kytar a proměnách nosných riffů. Na albu není žádná skladba, která by sváděla k divokému mlácení hlavou. „Withered“ graduje ve zpomalení tempa do pochodového důrazu, které umocňuje Bostersovo výrazné frázování. Tematicky se kapela ve svých textech věnuje kolu osudu, cyklu života a smyslu bytí a tak podobně. To ostatně naznačuje už obal desky.

Samotný závěr pak představuje skladba „Inner Paradigm“, která podobně jako předchozí kloubí úderný rytmus s tíživou hudební masou. Někde v textu jsem umístil video, ale není nad živý zážitek. Nedávno NEPHYLIM koncertovali u nás. I naživo si hlídají kvalitní zvuk, přečtěte si Reaperův report. Zajímavé je, že za tímto albem nestojí žádný silný vydavatel, kapela nahrávku vydala sama. Přesto je to zvukově i produkčně skvěle udělané album. Tohle není levná záležitost, ale kapele se podařilo získat financování skrze crowdfunding kampaň. Produkcí byl pověřen Joost van den Broek, který se jako hudebník proslavil u AFTER FOREVER. Po jejich rozpadu se již věnuje především produkční práci (EPICA a další podobné kapely). Velká část nahrávání a úprav proběhla právě v jeho studiu Sandlane Recording Facilities.

Necelých čtyřicet minut a konec. Chce se mi křičet: „Chci víc!“ Ještě aspoň dva kousky. Nedá se nic dělat, možnost je pouze pustit si to celé znovu. Nebo se posunout někam jinam. Je teprve březen a už takto silná deska! Uvidíme, co tento rok ještě přinese, v death/doomový končinách se však již nejeden klenot objevil. Minulý rok byl silný, letošek i díky NEPHYLIM má podobný potenciál.