Nedělní večer v klubu Bike Jesus ukázal death metal hned ve čtyřech podobách. Přišli jsme si na klasický OSDM, archaický death metal z přelomu osmdesátých a devadesátých let, hrubozrnný doom/death a nakonec nás čekalo i trochu té zábavy ze staré školy. V útrobách klubu Bike Jesus jsem se ocitl poprvé. Tomu „Bike“ jsem rozuměl dobře, jakožto bývalý aktivní cyklista jsem samozřejmě ocenil různé, po stropě visící součástky, leč tomu „Jesus“ už méně. Žádná kadidla, kříže ani starobylé ikony jsem nezaregistroval, vstup u dveří nevybíraly řádové sestry a místní bar gotickou sakristii rovněž nepřipomínal. Samozřejmě trochu přeháním, leč zároveň nepopírám, že by mě myšlenkový podtext stojící za názvem klubu celkem zajímal. Jinak prostor je to maximálně pro 130-150 lidí, nabízí balkónek s barem a dost vyvýšených míst, odkud se dá dění v kotli i na skromném pódiu velmi komfortně pozorovat. Hezký, členitý klubík, pokud se zde bude konat akce podobné kategorie, rád sem znovu zavítám.

Jako první přichází na řadu MORDLOCH, služebně mladší, leč už dostatečně známá kapela. Jelikož se dá říci, že dřevní old school death metal mě velmi baví, nemohl jsem s kolínskou sestavou narazit. Inspirace starou školou ve všech podobách, támhle ASPHYX, tady BOLT THROWER a kousek dál třeba stín ENTOMBED. Set bavil, hezky odsýpal a tři různé vokály mu dodávaly to správné koření. Po půl hodině je konec, osobně bych vydržel i déle. Zvukově to bylo maximálně v pořádku a tento trend, s výjimkou až moc vytažených bicích v první třetině setu GRAVE INFESTATION, naštěstí vydržel až do konce večera. Sympatická kapela, doufejme, že co nejdříve vyrukuje s novým materiálem a obohatí tak svoji zatím velmi skromnou diskografii.

Jako další sestavu v pořadí bych očekával SNĚŤ, nicméně na pódium se nastěhovali GRAVE INFESTATION, Kanaďané s vizáží osazenstva zapadlé krčmy někde ve středním Arkansasu (kraloval zejména basák ve slušivém (později pak řádně propoceném) tílku a bílých teniskách). Pokud bychom si chtěli zahrát na módní policii, bylo by nutno uznale pokývat hlavou a zvednout číslici s vysokou hodnotou. Nepřišli jsme však hodnotit garderobu, ale hudbu. Kanaďanům před týdnem vyšla nová deska „Carnage Gathers“, kterou jen potvrdili svoji vizi stanovenou na debutové kolekci „Persecution Of The Living“. Tou vizí je vysekávat poklonu tomu nejstaršímu death metalu, plesnivé produkci z konce osmdesátých a začátku devadesátých let. GRAVE INFESTATION milují zejména AUTOPSY, stejně tak ale rádi oslavují první desky DEATH. Pokud zajdeme proti proudu času nejdále, narazíme na „Seven Churches“ od POSSESSED (1985) a klidně i na SLAYER. Nicméně projev Kanaďanů není vyloženě archivní / obstarožní, neb absorbuje i hrubější a masivnější polohy (částečně INCANTATION / pozdní GRAVE MIASMA). GRAVE INFESTATION vsadili právě na tyto drsnější struktury, působili živelně a současně hodně neučesaně. Pod tučnou, natlakovanou krustou defilovala dobová kakofonická sóla a čpěla prohnilá atmosféra pětatřicet a více let starých desek. Tahle hudba nemá šanci zestárnout.

Na SEDIMENTUM jsem se těšil nejvíce, neb jejich produkce jest mému srdci nejblíže. Ani tito Kanaďané nemají kdovíjak košatou diskografii, disponují jen jedním regulérním albem a dále pak jedním EP „Derriére les Portes d'une Arcane Transcendante“, které tvořilo páteř jejich setu. Zbytek obstaraly skladby ze zmíněné řadovky „Supporation Morphogénésiaque“, nutno podotknout, že SEDIMENTUM upřednostnili ty rychlejší z nich. Celkově převažovala deathmetalová stránka věci, doom hrál druhé housle. Nicméně vždy, když Kanaďané poklesli do hlubinných, bažinatých pasáží, stálo to za to. Okamžitě se na stěně objevil rohatý stín INCANTATION a při temných vybrnkávačkách nešlo nevzpomenout na mocné SPECTRAL VOICE. K tomuto dojmu přispíval i zpívající bubeník Mathieu Lépine, který předvedl hned několik vokálních poloh a připomněl tak Eliho Wendlera, jehož variabilní extrémní výlevy zdobí alba SPECTRAL VOICE a BLACK CURSE. Nutno podotknout, že Mathieu na to nebyl sám, když kvalitní práci ve stínu mikrofonu odvedl i kytarista Alexis Élément Plamondon. Nicméně před bubeníkem bylo nutno smeknout klobouk, neb svým vepřovým jazykem dokázal s přehledem promlouvat i v těch nejrychlejších pasážích. Set SEDIMENTUM odsýpal a ohromně bavil, v rychlých sekvencích byl dostatečně agresivní, v pomalých pak drtivý a monstrózní. Do Bike Jesus jsem dorazil hlavně kvůli nim a určitě jsem nebyl zklamán. Učebnicové vystoupení, takto má vypadat doom/death metal živě.

Na konec pak SNĚŤ. Trochu jsem se obával, že Bike Jesus se po vystoupení SEDIMENTUM trochu vyprázdní, leč nestalo se tak. Od první skladby bylo vidět, že na počínání Pražanů bylo zvědavo velké množství příznivců, zejména těch mladších. A že se jich v klubu sešlo opravdu hodně. Na rovinu přiznám, že nejsem cílovka. Ne že by mě death metal v podání SNĚT nebavil, jen mi trochu dělá problém jejich kolotočářský vibe, za kterým stojí vokalista Tomáš Mitura. Chápu, že právě tahle persona se svým trochu nekonvenčním vystupováním je jedním z důvodů, proč je tahle kapela tak populární, nicméně na mě to prostě tak nějak nefunguje. Oprostit se od veselých historek a komentářů mezi skladbami a soustředit se jen a jen na hudbu samotnou mi při setu SNĚŤ občas dělá problémy. Ale každému, co jeho jest. Kotel byl jiného názoru a vystoupení kapely si vyloženě užíval, bylo hezké sledovat postrkování omladiny v pitu a mezi nimi obří živel v podobě Vejšky v dresu COFFINS, který se jako vždycky staral o zábavu. Sympatická tečka za deathmetalovým večerem v Bike Jesus. Stará škola žije, ba co víc, stará škola nabývá na síle. Je příjemné sledovat, když se vaše posluchačské začátky stanou po tolika letech znovu trendem.