Ethan Rock a jeho projekt ACT OF IMPALEMENT rozhodně nepatří mezi bůhvíjak zavedené pojmy. Tahle entita z Nashville si razí cestu ke světlu už od roku 2012, nicméně k zemskému povrchu se výrazněji přiblížila až před dvěma lety, kdy vydala druhé album "Infernal Ordinance". I tahle deska je sice čistě undergroundová záležitost, leč alespoň naznačila slušné zlepšení oproti totálně dřevnímu a maximálně neotesanému debutu "Perdition Cult", jehož poslech bych si dovolil doporučit jen těm nejskalnějším deathmetalovým příznivcům.

Hned zkraje letošního roku ACT OF IMPALEMENT navazují na zvýšenou aktivitu a znovu hrozí novým materiálem, jenž do vínku dostal lákavé jméno "Profane Altar". Zodpovědnost za osmičku skladeb však nese notně obměněná sestava, když na svém místě zůstal jen hlavní principál Ethan Rock. Rovněž došlo k navýšení stopáže, když se Američanům poprvé podařilo prolomit hranici třiceti minut (a současně i lehce navýšit průměrný hrací čas na jednu skladbu, který v minulosti osciloval mezi skromnými dvěma až třemi minutami). Žánrový posun však nečekejte, death metal znovu hraje hlavní roli, nicméně i tentokrát si přizval hned celou řadu žánrových sparring partnerů.

Předně je nutno vyzvednout zvuk, který konečně disponuje profesionálnějšími parametry, nepostrádá důraz, zachycuje správnou hloubku a posluchače okamžitě válcuje hned od první vteřiny. ACT OF IMPALEMENT v novém kabátě skutečně prokoukli a plně zúročili svůj potenciál. Jejich hudba není bůhvíjak složitá záležitost, plně respektuje žánrové tradice, nicméně zároveň je ohromně živelná a nespoutaná. A právě tahle animální divokost naši trojici částečně odlišuje od zástupu konkurentů. Jak už jsem naznačili výše, ACT OF IMPALEMENT mají širší stylový arsenál, svůj death metal obarvují blackened konturami (občas doprovázené vyšším, nakřáplejším vokálem) nebo naopak klesají do hlubších death/doomových meziher, které známe už z předešlých desek, zejména pak ze druhé "Infernal Ordinance" (viz poslední, titulní položka). V těchto momentech zahalí "Profane Altar" sirnatý dým a v pozadí se objeví klasicky rohatý stín INCANTATION. Desce výtečně prospívají i crustové momenty, které ještě více zdůrazňují její abrazivní a zároveň maximálně živelný charakter (místy jsem si vzpomněl na nejhrubější momenty ranných VOMITORY). V neposlední řadě, hlavně co se nečisté / trochu zvrhlé atmosféry týče, z desky sálá duch prastarých AUTOPSY.

ACT OF IMPALEMENT v nové sestavě konečně působí seriózním dojmem a zcela určitě přicházejí na trh se svou nejlepší deskou. Neotesaný, hrubozrnný groovy monolit stavějící na pevném deathmetalovém základě vkusně hledající odpovídají (a pasující) oporu i v ostatních spřízněných žánrech. Hrubá, monstrózní, živelná a současně i zábavná deska. Američané sesbírali neuměle pořezané, neotesané kmeny a dokázali z nich postavit poměrně reprezentativní chrám, který nezboří ani zemětřesení kategorie devět Richterovy stupnice. Inu, v jednoduchosti, místy tedy až barbarské primitivnosti, někdy dřímá velká síla.