Drsná krajina a drsní muži na obou stranách barikády. Raná osmdesátá léta, nezkrotná horská příroda a banda zradikalizovaných teroristů, kteří ve jménu bílé síly páchají rasově motivované útoky. Pokud vám tenhle výčet sedí, pak si určitě udělejte čas na poctivé krimi The Order (2024) od Justina Kurzela. Troufám si říci, že je to úplně poprvé, kdy se původem australský režisér konečně dostal k solidně napsanému scénáři, jehož jádro volně vychází z reálných událostí. Kurzel není vůbec špatný řemeslník, ale mám dojem, že podobně jako svého času Fin Renny Harlin případně Brit Paul W.S. Anderson, měl i nadějný Australan dlouhou dobu smůlu na nevyvážený materiál, který podrážel nohy jeho režijním schopnostem. S výjimkou mimořádně mrazivého debutu Snowtown (2011) mě tvorba Kurzela nechávala chladným, byť musím férově přiznat, že mám v jeho filmografii pár mezer. Nicméně z toho, co jsem viděl, lze celkem snadno vyvodit, že má australský režisér slabost pro portrétování skutečných lidských monster. Ani The Order není v tomto ohledu výjimkou, ačkoliv si hlavní padouch tentokrát nezabírá pódium jen sám pro sebe.

„The Order“ nebo též „Silent Brotherhood“ byla agresivní neonacistická teroristická organizace založená ve Spojených státech, jejíž aktivní řádění se rozpínalo mezi zářím 1983 a prosincem 1984. Směrodatným cílem organizace se měla stát celoplošná revoluce bílé rasy, která by následně vyhlásila válku federální vládě USA a poté se zaměřila na systematické vyhlazování Židů, Afroameričanů, Hispánců a dalších domnělých nepřátel. Aby organizace The Order získala co možná největší počet zbraní a mohla do svých řad verbovat houfy povětšinou nezaměstnaných, frustrovaných a podprůměrně inteligentních venkovských balíků, zaměřila svou činnost na důkladně plánovaná ozbrojená přepadení bankovních poboček a obrněných vozů s penězi. Ideovým katalyzátorem teroristů se stal román Turnerovy deníky (1978), jehož autor Andrew MacDonald v něm formou fiktivního příběhu demonstroval své rasistické názory a extrémní pravicové smýšlení.

Po úspěšném atentátu na židovského rozhlasového moderátora Alana Berga a přestřelce s policií, při které jedna z kulek vážně zranila agenta FBI, byl vůdce organizace Robert Jay Mathews po několika týdnech vystopován a obklíčen v zabarikádovaném domě. Jelikož se odmítl vzdát, zásahová jednotka učinila razantní krok a zapálila světlicemi dům i s po zuby ozbrojeným teroristou uvnitř. Tím jeho život definitivně ehm… vyhasl. Současnými neonacisty je dodnes považován za mučedníka (jak jinak). Zbabělé činy organizace The Order a nenávistná kniha Turnerovy deníky se do budoucna staly podnětným návodem/inspirací pro další extremisticky založené jednotlivce i obdobně uvažující skupiny. Ideoví následovníci z organizace Bruder Schweigen Strike Force II, bombový útok v Oklahoma City z kraje devadesátých let, ale také relativně nedávné nepokoje ve washingtonském Kapitolu, kde vyšetřovatelé rozklíčovali jednoznačné spojnice mezi krajně pravicovou protivládní milicí Oath Keepers a osobou zesnulého teroristy Roberta Jay Mathewse.

Touto krátkou historickou vsuvkou jsem zároveň nastínil příběhový mustr nejnovějšího počinu Justina Kurzela, jehož těžiště je zasazeno právě do první poloviny osmdesátých let, tedy do doby, kdy kult okolo teroristy Roberta Jay Mathewse (Nicholas Hoult s ledově modrýma očima) nabíral na síle. Do severozápadního státu Idaho, konkrétně do města Coeur d’Alene, přijíždí životem ošlehaný agent FBI Terry Husk (Jude Law se stylovým kartáčem pod nosem), který po vyčerpávajících střetech s italsko-americkou mafií a extremistickou skupinou Ku-Klux-Klan hledá nějaký méně náročný případ. Husk si prostuduje spis o uzavřené antisemitské organizaci Aryan Nations a její vůdčí osobnosti Richardu Butlerovi (Victor Slezak). Snaží se zjistit více informací, ale v místním policejním středisku narazí jen na nezájem líného šerifa (Philip Granger). Naštěstí je tu i mladý policista Jamie Bowen (Tye Sheridan). Energický Bowen získá díky svému instinktu a vazbám z minulosti podezření, že organizace je nějakým způsobem zapletená do bombového útoku v synagoze a řady ozbrojených přepadení. A skutečně. Ukáže se, že řady Aryan Nations nedávno opustil mimořádně ambiciózní fanatik Robert Jay Mathews, který si založil svou vlastní organizaci The Order.

Adaptovaný scénář Zacha Bailyna vycházející z oceňované literatury faktu The Silent Brotherhood (1989) nabízí dramatizovanou verzi výše popsaných událostí s letmým přesahem do současnosti. Smyšlený agent Husk a terorista Mathews tvoří třaskavou kombinaci fikce a reálného půdorysu, která stojí na vzájemné umanutosti obou postav. Ani jeden z mužů nehodlá ustoupit a oba jsou pro svou věc ochotni udělat maximum. V některých z předchozích počinů Kurzela se důkladná psychologie vztahovala výhradně k představitelům zla (Snowtown, Nitram), ale v případě snímku The Order je pozornost rozmělněna mezi ústřední duo protagonistů. Obavy o povrchně podaných charakterech jsou však zbytečné. V rámci přímočaré kriminálky s několika slušně zvládnutými akčními čísly, jsou pozadí i motivace postav více než dobře načrtnuté a především dostačující.
Sebevědomý Mathews je vykreslen jako magnetismem obdařený fanatik s dokonalým sebeovládáním, z jehož schopnosti zachovat si chladnou hlavu i během vyhrocené situace tuhne krev v žilách. Jeho životní hodnoty kombinují typicky harmonickou idylku s extrémními názory. Rodina, příroda a věrní druzi na straně jedné, zbraně, násilí a supremacismus na straně druhé. Neústupná povaha a schopnost oslovit davy zapříčinila jeho odštěpení od Aryan Nations, pro které byl až příliš extrémní. Mathews nemá potřebu o budoucím povstání bílé rasy prázdně tlachat, chce být ten, kdo zažehne revoluci. Chce činy místo keců. Jakožto hrdý alfa samec žije v polygamním vztahu se dvěma ženami. Manželkou Debbie (Alison Oliver), jež mu nemůže dát dítě, a těhotnou milenkou Odessou (Zillah Young). I přes zdánlivý pocit harmonie a myšlenkové sounáležitosti působí Mathews jako muž odsouzený k tomu, aby zemřel sám, což můžeme vztáhnout i na jeho odhodlaného pronásledovatele.

Vnitřním neklidem zmítaný agent Terry Husk do filmu vnáší divácky oblíbený prvek tvrdé policejní práce. Na rozdíl od Mathewse, je pohnuté manželství Huska zahaleno tajemstvím. Chápeme, že mu patologická posedlost prací rozbila rodinný život a rovněž je nám jasné, že utíká před zpackaným případem. Tato letmo nastíněná podzápletka však nemá žádné zacyklené vyústění, slouží pouze k prohloubení rozervané osobnosti drsného agenta. Pravidelné přepínání mezi perspektivou Huska a Mathewse filmu jednak dodává patřičnou dynamiku a neustále upozorňuje na shodné rysy obou rivalů, tedy absolutní zapálení pro věc a postupné odcizení. V průběhu děje se několikrát setkají. Náhodně, v hájemství drsné přírody, kdy jeden o druhém prakticky nic neví. Podruhé se jejich pohledy střetnou během zločinné akce, díky čemuž dojde k vzájemnému prozření. Třetí střet zahalený kouřem a ohněm pak evokuje apokalyptickou vizi, v níž raněný anděl nabízí pomocnou ruku pomýlenému mesiáši.

Napínavě zprostředkovaná hra na kočku a myš mi několikrát připomněla soutěživost zloděje Neila McCauleyho (Robert De Niro) a policisty Vincenta Hanny (Al Pacino) z kriminální epopeje Nelítostný souboj (1995). Díky uhrančivé přírodě, všeobjímající mizérii a zakomponované animozitě vůči menšinám jsem si také vzpomněl na thriller Wind River (2017). Přímočarostí ústřední dějové linky, určitou šablonovitostí scénáře a nevyužitému potenciálu veskrze všech ženských postav, se The Order sice kvalitami nepřibližuje ani jednomu ze zmiňovaných filmů, ale ani tyhle neduhy výslednému celku neubírají na naléhavosti, jelikož herecké výkony hlavních představitelů jsou bez výjimky výborné. Kromě poldy a padoucha zaujme především Tye Sheridan, který si svého idealistického policistu Bowena užívá a tvoří s Huskem údernou dvojku.

Justin Kurzel má žánrové atributy v malíku a snad poprvé ve své kariéře soustřeďuje režijní um na potřeby mainstreamového publika. Ví, jak zprostředkovat přepadení obrněného vozu i napínavou přestřelku a nepřekvapivě nemá problém ani se zobrazením explicitně podaného násilí, které umí tnout do živého. Připočteme k tomu dechberoucí scenérie ohijské přírody korunované přehlednou prací kameramana Adama Arkapawa a získáme velmi slušné policejní krimi, kde vše funguje přesně tak jak má. Poslední záběr s lovem losa navíc bez jakéhokoliv použití slov poukazuje na fakt, že zabiják nutně nemusí být špatnou entitou, ale pouze člověkem, z něhož vražedný nástroj ukovala jeho náročná profese.