Historie MERCURY TIDE je o opakovaných rozpadech a znovuobnoveních a trochu tak kopíruje osudy personálně spřízněné ANGEL DUST, domácí kapely zpěváka Dirka Thurische. K této thrash/speed (později spíš powermetalové) německé kapele se přidal někdy v půli devadesátých let po její první reinkarnaci. Poslední studiové album, „Of Human Bondage“ vydali v roce 2002. Poté v důsledku různých změn v sestavě poněkud utlumili svou aktivitu a Dirk Thurisch si založil MERCURY TIDE.

ANGEL DUST se opírají o thrashové riffy, oproti nim je MERCURY TIDE uhlazenější. Kytary sice odkaz na svou domácí kapelu nezapřely, melodie však byly vzdušnější a více prostoru dostaly klávesové partie. Thurischův vokál je kvalita společná oběma kapelám. Ovšem po vydání debutu se jeho nová kapela rozpadla. K jejímu obnovení došlo až o deset let později, shodou okolností po „definitivním“ rozpadu ANGEL DUST. Se zcela jinak seskládanou sestavou vydal Dirk Thurisch druhé album „Killing Saw“. Zatímco první nahrávka, jak již bylo výše řečeno, vycházela hlavně z domovské kapely, inspiraci pro následovníka čerpal již v jiných hudebních končinách. I po vydání druhého alba však šel tento projekt na nějaký čas do stáze (to nevím, co znamená, asi něco jako hrdobec, nechávám - pozn. korektora). Mezitím došlo k další reinkarnaci ANGEL DUST (datované k roku 2016), ale následovník „Of Human Bondage“ do dnešních dní nevyšel.

Vizuální stylizace pro předchozí album byla poněkud rozpačitá. Kapelník se představil v cylindru, rudém koženém kabátě a s holí (ach jo…). To je naštěstí pryč a nyní je to již obyčejný starý vousatý pán. Na nové desce se Thurisch vypsal z vážnějších témat a jde o jakési jeho vyrovnání se s minulostí. Snad právě tato potřeba osobní zpovědi byla podnětem pro její vznik a nebyl za tím opětovný rozpad ANGEL DUST. „Walls Of Confusion“ je především konzistentní materiál s ponurou atmosférou, která reflektuje Thurischovy pocity. Stále je to melodický power metal, ale má v sobě svíravou melancholii.

Nejvýraznější skladby se dočkáme u druhé „House of Horror“. Je to chytlavá, skoro až stadiónová „Cooperovka“, která rozčísne jinak vesměs zadumanou atmosféru jasnou melodií a skotačivým rytmem. Po tomto veselém povyražení se obloha opět zatáhne a se skladbou „Crimson“ se vrátíme do ponuré atmosféry, ze které se už kapelník ve svém současném díle nevyhrabe. To ovšem není výtka, právě naopak. Power metal, který je zatěžkán tíhou osudu, se ukazuje jako velmi přitažlivý hudební organismus. Své by o tom mohli vyprávět Švédové EVERGREY. Jenže „Crimson“ má v sobě spíš ozvuky „Edge of Thorns“. Reminiscence Olivovců je o to výraznější, že Dirk Thurisch má barvu hlasu podobnou Zachary Stevensovi. Nadále, a to až ke konci alba, je album prostřídáno sérií baladických skladeb. Pro kapelníka to má jistě svůj význam zařadit více intimně laděných kompozic, souvislý poslech je tím ovšem poněkud narušen. A to i přes to, že se většina z nich ve svém závěru rozjede (povedená „And between Day & Night“). Nejde však o vatu a i v té druhé části stopáž zazní podařené kousky. Například ponurá skladba „What I’ve done“ je postavená na hutném rytmu ve středním tempu a podobně jako zmiňovaná „Crimson“ přináší silný hudební zážitek. A nakonec i utíkačka „Run“ před samotným závěrem má v sobě dostatek charismatu.

Jestli se ANGEL DUST ještě někdy dokopou k novému materiálu lze těžko hádat. Výtečný hlas Dirka Thurische tak aspoň díky MERCURY TIDE není nevyužit. Na materiálu je znát, že Dirk tuhle desku chtěl nahrát. Ne snad proto, že už dlouho nic nevydal, ale z potřeby něco sdělit - vykřičet se z komplikovaného vztahu se svým otcem, tj. z osobního tématu, do kterého je komukoliv dalšímu kulový. Strávil nad tím měsíce práce a výsledkem je hodinová nahrávka, která je výmluvná sama o sobě. Sděluje pocity autora a umožňuje nahlédnout do jeho myšlenek i přesto, že z textů jsou patrné jen náznaky.