Znovunahraná stará alba mě většinou nechávají chladným. Často v tom nevidím smysl. Ale v případě Němců END OF GREEN a tohoto oprášeného a znovunahraného debutu "Infinity" z roku 1996 jsem udělal výjimku. Ještě před vydáním mě upoutala ukázka, a nakonec se nová verze pod názvem "Twinfinity" pevně usídlila v mém playlistu. Aktuální podoba trochu zapomenutého alba totiž hezky oživila možná příliš v basovém spektru utopenou zvukovou úroveň originálu (Nuclear Blast prominou) a v novém kabátku vykoukla na světlo síla a kvalita vlastního materiálu. A příjemným faktem je i to, že hůře dostupný debut je jako druhé CD součástí tohoto vydání, které skupina spáchala coby úvodní počin pro nového vydavatele Reaper Entertainment. Je tedy možno jednoduše porovnat, co nahrávka čerstvým nahráním, nazvučením a kvalitní produkcí získala. Současně jako by tím END OF GREEN naznačovali nový začátek ve stylu návratu ke kořenům. A ty se nesly v intencích tehdy populární vlny gothic doomového stylu. Vždyť rok 1996 je rokem vydání alba "October Rust" od TYPE O NEGATIVE nebo "Irreligious" od MOONSPELL. Ale zatímco mnohé zavedené skupiny již šly cestou pozvolného zjemnění, debut END OF GREEN byl ještě do značné míry počinem surovým a živelným. Neuzavíral se do přílišné melancholie, jelikož tyto polohy skupinu teprve čekaly později, kdy se vydala na pouť vzdušnější a často bohužel i banálními emocemi prostoupenou hudbou.

Znovunahraná verze alba disponuje obsahovou autenticitou původního materiálu, jež se ve své podstatě nemění. END OF GREEN se nesnaží skladby obracet naruby. Vše je tedy na svém místě, jenže ne tak docela. Skupina si totiž pohrála s aranžemi a například titulní skladbu natáhla o téměř tři minuty. Je zde tak cítit snaha dodat materiálu větší epičnost. Současně se ale prosazuje dynamické nazvučení nebo úpravy tempa a ve skladbách typu "Away" tak naopak roste agrese a vyhrocenost. "Twinfinity" tedy není albem strojově kopírujícím původní desku, ale v mnoha ohledech dostávají skladby odlišné vyznění. Především se zdá, že END OF GREEN protrhli deku pochmurné sklíčenosti, která byla dána debutu do vínku, a tak se můžeme těšit z energičtěji znějící verze. Také se obnažují ty povedené a působivé postupy, které skupina tehdy vykroužila přesně podle aktuálně módního trendu. A byť se tak objevují i některá dobová klišé, ze skladeb jsou cítit uvěřitelné emoce.

Jako zajímavý fakt je možno brát to, že novou verzi skupina natočila v téměř totožné sestavě jako tehdy před skoro třiceti lety. Jediná změna je na postu basáka. Především Michelle Darkness, vlastním jménem Michael Huber, tak může dokumentovat posun ve svých vokálních kvalitách. Oproti původní verzi je to rozdíl jak po stránce jistoty v intonacích, tak ohledně síly a výraznosti vokálních partů. Ty původní byly dost ploché, za což ale mohla i zvuková stránka, která právě zpěv hodně dusila. Ten tak zněl jako odkudsi ze sklepa. Na nové verzi je naopak vokál silný a dominantní. A třeba výrazně hluboký projev v titulní skladbě hezky rezonuje, takže po všech stránkách připomene působivé kreace Petera Steelea z TYPE O NEGATIVE. K těm měli ostatně END OF GREEN vždy stylově blízko. A byť se nedá mluvit o tak efektních a emocionálně trýznivých postupech, občas se Němcům povedlo vystihnout podobně vypjaté polohy. Debut ale ještě nepadal do vyslovených melancholií a část alba měla i drsnější a především energičtější drive. Vezměme za příklad třeba skladbu "Away", která svým důrazným rozjezdem jde až do deathových poloh. Současně se na některých místech objevuje i ladná melodičnost, kterou jako by si skupina půjčovala od PARADISE LOST. Například skladba "Sleep" k tomu nemá daleko. Inspirace albem "Draconian Times" (1995) se zde rozhodně nedají vyloučit.

Zajímavý koktejl, který END OF GREEN na svém debutu namíchali, se tak nedržel nějak při zemi a jeho často kontrastní a pestrý obsah znovunahraná verze hezky zvýraznila. Možná se zde nenajde tak silný materiál, s jakým v té době přicházely známější skupiny, ale vytažení na světlo si "Infinity" rozhodně zasloužilo. A to i s ohledem na skutečnost, že mnohé další počiny skupiny padaly do šedi průměru. Takže to, co především znovunahrání debutu ukazuje, je fakt, že END OF GREEN jsou i po více jak třiceti letech kariéry stále při chuti a ve formě. A jelikož by se pod Reaper Entertainment mělo jednat o restart a novou éru, další desku s čerstvým materiálem snad skupina dokončí v dohledné době. A bude zajímavé, zda se Němci opravdu vrátí ke kořenům, nebo naopak nabídnou něco k tomuto debutovému tvaru kontrastního. Docela se těším.