KNIVES - REGLITTER I
Zní to jakoby postpunkeři, začali hrát rapmetal se saxofonem. Má to atmosférou, energii a spoustu zajímavých zvuků. Jestli tak má znít obsah škatule s visačkou „crossover současnosti“, tak vrním spokojeností.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je těžké se na úvod nezmínit o odkazu CREED, ale pojmu to trochu jinak. Nebudu se vracet k hudebnímu obsahu, ale jednoduše zkonstatuji, že Scott Stapp poněkud zapadl do šedi a ani poslední deska "Higher Power" (2024) neohromila. Zato Mark Tremonti svou následnou mimoCREED kariérou již potěšil hodně fanoušků, ať se budeme bavit o počinech pod značkou ALTER BRIDGE, nebo jeho regulérních sólových deskách. Minulá "Marching In Time" (2021) byla vydařenou porcí lehkou progresí ovoněného rock/metalu. A jestliže zde Tremonti servíroval i důrazný heavy příděl, na aktuální šesté desce nijak nevyměknul. "The End Will Show Us How" je tak v mnoha ohledech hezký nášup. Dominantní kytarové riffy tak dokladují fakt, že Mark vždy miloval klasický tvrdý heavy metal. Ale současně si libuje i v melodiích, které dokáže velmi účelně a efektně do skladeb roubovat. Navíc se daří vyvažovat i baladickou emotivností, kterou některé skladby přímo překypují. Ve výsledku jsme tedy zase na svém a Tremonti dokazuje schopnost tvořit komplexní tvrdou hudbu, která nezapře hardrockové kořeny, oplývá silnou heavy útočností, ale také až progrockovou hravostí.
Tremonti jako zpěvák je pak v podstatě suverénní složka, kde jde sice o klasicky "usedlý" projev bez nějakých výstřelků, nicméně je cítit snaha o příjemně nenucenou polohu. Mark to prostě dává na pohodu a nejde někam, kde by si nebyl jistý v kramflecích.

Je možné se bavit o tom, že dostáváme další porci ničím nepřekvapující standardní TREMONTI produkce, ve které se určitě dá najít hodně z minulosti. A byť já osobně to nerad přiznávám, je zde cítit i odér ALTER BRIDGE. Ale čert to vem, ve výsledku se počítá pouze aktuální porce, zda příjemně zasytí. A já si pochutnal bez toho, abych se obával bolení břicha. "The End Will Show Us How" je totiž stravou hezky vyváženou, kde těžší heavy složku odlehčuje i uvolněná rockovost. A taková jídla mi chutnají.
Šestá sólová deska Marka Tremontiho možná ničím nepřekvapí - prostě nabízí jeho typický rukopis. Ale současně se zde nijak neslevuje ze slušné úrovně, kterou nabídlo minulé album "Marching In Time".
7,5 / 10
Mark Tremonti
- kytara, vokál
Eric Friedman
- kytara, basová kytara
Ryan Bennett
- bicí
1. The Mother, The Earth and I
[video]
2. One More Time
3. Just Too Much
[video]
4. Nails
5. It's Not Over
6. The End Will Show Us How
[video]
7. Tomorrow We Will Fail
8. I'll Take My Chances
9. The Bottom
10. Live In Fear
11. Now That I've Made It
12. All The Wicked Things
The End Will Show Us How (2025)
Marching In Time (2021)
A Dying Machine (2018)
Dust (2016)
Cauterize (2015)
All I Was (2012)
Datum vydání: Pátek, 10. ledna 2025
Vydavatel: Napalm Records Handels GmbH
Stopáž: 56:27
-bez slovního hodnocení-
Zní to jakoby postpunkeři, začali hrát rapmetal se saxofonem. Má to atmosférou, energii a spoustu zajímavých zvuků. Jestli tak má znít obsah škatule s visačkou „crossover současnosti“, tak vrním spokojeností.
Výlet do temných hlubin industriálního metalu s překvapivě organickým nádechem, inspirovaným skutečnými ptačími zpěvy a zkušenostmi z dobrovolnické pomoci migrantům. Tristan vytvořil jedno ze svých nejtvrdších, ale současně nepřístupnějších alb.
Dissonant death, náznaky deathcore tendencí, splašená riffařina i eklektické výdutě zasahující až kamsi k extravaganci IMPERIAL TRIUMPHANT. Tahle novozélandská parta s přitroublým názvem umí svým posluchačům náležitě zamotat palici. Parádní deska.
Všichni co znají tvorbu Tristana Stonea ví, že industriál nemusí být jen studeně strojový, ale je možné jeho výrazovými prostředky přinášet i tvorbu se silným emotivním nábojem. To Tristan dokazuje i na nejnovější desce.
Nespoutaná blacková jízda s razantním punkovým tempem. Nizozemci si nehrají na nějaké odlehčené melodie, naopak berou dravou blackovou podstatu a šponují ji hardcore intenzitou. Je to zajímavý stylový mix, který funguje hlavně díky své naléhavosti.
Telochovi/Ghulovi MAYHEM sú hudobne bližšie k MARDUK než k disonantnej Blasphemerovej hnilobe, no „Liturgia smrti“ má potenciál vrátiť prapôvodných blackmetalistov po 7 rokoch do širšieho povedomia: nielen vďaka príspevku Garma a ULVER v úvodnom tracku.
Ako mi toto ušlo? Znovuzrodený Sub Pop pustil do sveta dekonštruovanú verziu kvltovej „dvojky“ od EARTH, a stojí to teda za to: geniálny grime remix „Seven Angels“ od THE BUG, príspevok Justina K. Broadricka, a pod tým riffy, riffy ktoré tečú ako med.





