OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Soupeření mezi Marvelem a DC nabírá nyní novou podobu. Proč? DC má plán vybudovat podobně rozlehlý vesmír slepený filmy a seriály. Na tento úkol nabrali velmi zajímavou figuru. Je jím velmi úspěšný tvůrce James Gunn, který stojí jak za scénářem, tak režií nového Supermana, kterého uvidíme letos v létě. Celý nový DC universe ale rozjíždí mnohem méně nápadný projekt. Je jím seriál Creature Commandos, který se snaží navázat na týmovky složené z outsiderů. Takovými byl Gunnův velmi úspěšný Sebevražedný oddíl, Peacemaker a do jisté míry i samotní Strážci Galaxie. Napadá mě kolem toho hned několik otázek. Není podobný počin už jen několikrát vylouhovaným pytlíkem čaje? A je opravdu vhodné rozjíždět celý DC universe kresleným seriálem? Nebylo by lepší počkat na něco tak bombastického, jako bude letošní Superman? A co jsou vlastně Creatures Commandos zač?
Poprvé jsme se s nimi mohli setkat ve starých komiksových sešitech Wierd War Tales, ve kterých bojová skupina složená z monster bojovala ve druhé světové válce. V těchto příbězích z Třetí říší bojovaly i postavy jako Drákula nebo Vlkodlak. Architekti nového DC universe (Tedy Jamess Gunn a Peter Safran) použili v šuplíku nalezený a zatím nerealizovaný seriálový spin-off koncept k Suicide Squad. Creatures Commandos se Guinnovi líbilo, protože přesně zapadlo do toho, co on opravdu skvěle ovládá. Vzít bandu nesourodých podivínů a udělat z nich hrdiny, které budete milovat. Tím, jak celý příběh buduje, Gunn sice ale omílá už celkem dost provařený koncept. Tím myslím hlavně to, že v každém díle odvypráví příběh nějaké z hlavních postav a to většinou přes flashbacky. Poněkud ohrané, ale stále funkční.

A o čem to vlastně celé je? Amanda Waller, kterou známe jak ze Suicide Squad, tak z Peacemakera, dá dohromady další partu. Je v ní Frankensteinova nevěsta, GI Robot, který byl zkonstruován za druhé světové války pro zabíjení nácků, radioaktivní kostra Dr. Phosphorus, rybožena Nina Mazursky a lidská lasička nazvaná prostě Weasel. Toho jsme měli možnost vidět Gunnových Suicide Squad. Celý tým vede armádní veterán Rick Flag Sr., jehož syn zemřel v seriálu Peacemaker.
Tahle banda dostane úkol ve fiktivním státě Polokistan, který by se dle Supermanských komiksů měl nacházet za území České republiky (byť by se dle herců mohlo zdát, že to bude spíš Bulharsko). Mimochodem, měla by to být stejná oblast, kde vzniklo v rámci DC například Frankensteinovo monstrum. Celá mise je spojena s královskou rodinou Polokistánu, hlavně tedy princeznou Ilanou, která má vládu v zemi zdědit. A všechno se to nakonec nějak zamotá. Minimálně dvakrát.
Vedle děje jako takového se seriál velmi výrazně snaží v rámci sedmi epizod hlavně prokreslit jednotlivé postavy příběhu a to dělá s peacemakerskou grácií. Vtipně, brutálně a současně i s nějakou širší vizí, která postavám dává hloubku. I lasičkočlověk Weasel tu má backstory, která je svým způsobem velmi silná, a to včetně toho, že jeho vnitřní utrpení nikdy nebude pochopeno dalšími postavami, protože Weasel prostě nemluví. Krom G. I. Robota tu vlastně každá z postav má nějakou tragickou linku, která vám velmi dobře zprostředkuje, proč jsou takoví, jací jsou. A vlastně i G. I. Robot, který je naprogramován jen na to, aby zabíjel nácky, má něco podobného, jen je to trochu méně tragické a více vtipné. Tohle Jamesu Gunnovi opravdu jde. Všechny jeho týmovky jsou založené na schématu, kde máte bandu looserských hrdinů, jež osud nějak slepí dohromady. Vlastně i jeho Úsvit mrtvých je o tom samém.

Na celém projektu je sympatické to, že s téměř všemi herci, již namlouvají animované postavičky, se tak trochu počítá i do hraných verzí projektů. A nejen počítá. Některé takové případy se již realizují. Například Frank Grillo, který namlouvá Ricka Flaga seniora, si zahraje v letošním Supermanovi.
Příběh jako takový není nijak objevný, nicméně jeho protagonisty si oblíbíte. Je to opravdu hodně podobné jako u Peacemakera, u kterého vlastně doteď nevím, jestli je zamýšlen jako součást nového DC vesmíru nebo ne. Gunnovi se povedlo udělat velmi solidní a zábavnou seriálovou jednohubku, kterou se snaží roztlačit opravdu monstrózní vlak, jenž by měl konkurovat marveláckému vesmíru. Já jsem vlastně celkem zvědav, jestli v současné době, kdy jsou všichni už trochu přejedeni podobnými projekty, může být takové úsilí úspěšné. Tento prolog nebyl nijak bombasticky výrazný, ale s erkovým ratingem a dobře prokreslenými postavami mě vlastně bavil od začátku do konce.

DC Universe se pod vedením Jamese Gunna rozjíždí s animovaným seriálem Creature Commandos, který představuje tým nesourodých hrdinů a připravuje cestu pro nový film o Supermanovi.
7 / 10
USA, (2024–2025), 6 h 32 min (Minutáž: 21–30 min)
Tvůrci: James Gunn
Režie: Matt Peters, Sam Liu
Předloha: J.M. DeMatteis (komiks), Pat Broderick (komiks)
Scénář: James Gunn
Hudba: Kevin Kiner, Clint Mansell
Hrají: Alan Tudyk, David Harbour, Frank Grillo, Indira Varma, Maria Bakalova, Sean Gunn, Steve Agee, Zoë Chao, Viola Davis, Salli Saffioti, Shohreh Aghdashloo
Střih: Annie De Brock, Craig Paulsen
Zvuk: George Peters
Scénografie: Matthew Girardi
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





