Izraelská kapela CLAPSODRA si prošla celkem zajímavou historií. Svůj vznik datují do roku 1991 a naskočili tak do vlny death/doom kapel inspirovaných britskou scénou. Za své první období natočili živý záznam „Brain Insanity“. Rané texty se zabývaly chmurným osudem židovského národa během nejtemnější období druhé světové války a každá píseň se opírala o skutečné osudy lidí. Roku 1995 musela kapela přerušit své působení, protože její členové nastoupili na tříletou vojenskou službu. Poté už se znovu dohromady nedali. Až roku 2015 se poslední původní člen kapely rozhodl pro její obnovu.

Předchozí respektive jejich první album znělo přesně tak, jako když se někdo probere po dlouhé době z hibernace, opráší svůj starý materiál a přidá něco nového. Mezitím doba pokročila a hudebníci trochu vyspěli, takže zvukově a technicky je to v únosné podobě. Jen ten materiál zaváněl až příliš velkým retrem. Hudební nápady vycházely hlavně z britské scény své doby (PARADISE LOST a další). Ale nehaňme jim to. Vydání alba jim nevyšlo ve své době, tak to dohnali o dvacet let později. Tedy ten použitý plurál není asi vhodný, protože z oné sestavy z počátku devadesátých let zbyl už jen zpěvák/kytarista Avi Zadkani. Pro album „Endless Agony“ použili i několik skladeb vydaných už na onom živáku. Nahrávka to tak byla ponurá a drsná a s jasným základem v death/doomu z počátku svého žánru. Občasné zjemnění materiálu přinášel ženský element.

„Of Terror and Soul“ je pro kapelu významný skok vpřed. Album je dynamičtější, propracovanější a zvukově vypilované. Více pracují s melodiemi i změnami rytmu. Zpěvačka Atalya Shuorki přebrala definitivně hlavní roli a Zadkani jen občas sekunduje. Ale není to ku škodě. Hlas Atalye je silný a výrazný, a tak nemá problém tento materiál utáhnout. Není bez zajímavosti, že jejich hudební vývoj připomíná vývoj dalších kapel z přelomu tisíciletí, které vycházely původně z doom metalu a posléze se svezly na gothicmetalové vlně. Jen tento přerod se udál kdysi dávno. Současná tvář CLAPSODRA tak připomíná projev kapel, jako je třeba LACUNA COIL před nějakými deseti lety. Původní tíživý death/doom se více otevřel a vybarvil. Stále vykreslují depresivní témata a hrají bolestnou hudbu, v níž střídají agresivní pasáže s melancholickými plochami, ale už je cítit potřeba pochopení a zpřístupnění tvorby širšímu spektru posluchačů. Oproti jiným podobně laděným kapelám však CLAPSODRA má své kořeny pevně ukotvené v deathovém podloží. Nikdy se to nepřehoupne do podbízivého popěvku. Melodie jsou nevtíravé. Stále je tam cítit drsná příchuť podhoubí země, ze které tato nahrávka vyrostla. Drsná, nelítostná, přesto se stálou vidinou naděje.

CLAPSODRA hrají hudbu, kterou jsem na stránkách Metalopolis opěvoval před dvaceti lety. Drnkají tak úspěšně na mou nostalgickou notu. Není to nijak aktuální počin a pokud vám tato nostalgie nic neříká, odečtěte si z výsledného skóre jeden až dva body. Své kvality to má a ve své době bych to jistě vyzdvihoval více. Vydat podobný materiál nyní je sice poslechově příjemný zážitek, ale žádný moment překvapení už tam není. Jen spokojené vrnění.