Základní kámen, na kterém stojí tento seriál, se může zdát být absolutně šílený. V podstatě jde o to, že banda hrdinů prochází „dungeonem”, zabíjí nestvůry a vaří z nich jídlo. To je celé? V podstatě ano. A má to 24 dílů. Zatím. Seriál na motivy komiksu od japonského autora Rjóko Kui může na prví pohled působit jako značně bizarní dílo, které se zaměřuje na japonskou kuchyni a počátky herního RPG a DnD žánru. A všem, kteří pamatují „kostičkové“ oldschool dungeon crowlery, to bude připadat absolutně boží.

Celý příběh je samozřejmě o něco složitější. Parta dobrodruhů, která čítá tři členy, je nucena kouzlem opustit hluboké patro dungeonu ve chvíli, kdy jejich kamarádku sežral při boji červený drak. Lidský rytíř Laios, elfská kouzelnice Marcille a zlodějský hobit Chilchuck se ale rozhodnou pro kamarádku (a současně i Laiosovu sestru) vrátit. Draci totiž tráví velmi pomalu, takže je tady šance, že dokážou čtvrtou parťačku Falin zachránit. Mají ale problém. Nemají už žádné peníze na nákup nezbytností pro návrat do hlubokých kobek. Prozkoumávání dungeonů je totiž celkem náročné a oni díky prohranému boji s červeným drakem nepřinesli žádnou kořist, kterou by mohli zpeněžit a za peníze koupit zásoby na cestu do neprobádaných hlubin.

Nutno dodat, že jejich svět je něčím, co jako by vypadlo z klišé RPG her. Je tedy plný hrdinů, kteří nasazují život a hledají bájné poklady. Ten jejich dungeon má hned několik úrovní, každá je trochu jiná a skýtá různé nástrahy a tajemství. Jakmile se vydají pod zem, potkávají naši tři hrdinové další postavu. Je jí trpaslík Senshi a ten jim nabídne řešení. Zabíjet monstra a dělat si z nich jídlo. Většinou k tomu potřebuje jeho obrovský štít, který používá jako wok pánev.

Celý ten koncept je natolik absurdní, že mi připomenul dnes již klasika fantasy žánru, kterým je spisovatel Terry Pratchett. Netuším nakolik jím byl Rjóko Kui napřímo inspirován, ale v jemné mechanice sofistikovaného humoru rozloženého do fantasy světa odvádí dost podobnou práci. S tím, že na paškál si bere hlavně herní RPG a DnD klišé a v menší míře pak japonskou gastronomii. A dělá to skvěle. A stejně jako u Pratchetta je tu vážné nebezpečí. Pokud neznáte „originál“ spousta věcí vám nebude připadat vtipná. Pokud znáte dílo Pratchetta, tak si představte, že budete číst Maškarádu a nebudete zhola nic vědět o Fantomovi opery nebo operním žánru jako takovém. Pokud jste ale hráli staré klenoty jako Dungeon master, Land of Lore, Eye of The Beholder nebo i jejich o něco novější bratříčky, případně byli součástí nějaké DnD kampaně, tak si tuto laskominu opravdu užijete do sytosti. A to včetně dezertního vhledu do ekosystému rozličných pater kobek, který je zapotřebí zachovávat.

Napadlo vás někdy, že na golemech je možné pěstovat zeleninu? Nebo že oživlé brnění je jen kolonií podivných měkkýšů? Některé nápady jsou opravdu střelené a neskutečně zábavné. Velmi často vám to svým „dungeons and dragons“ vibem připomene Legends of Vox Machina, nicméně to je trochu nefér srovnání. Labužníci mají ale svoji vlastní agendu a jiný ksicht.

Často jsem měl pocit, že se trochu šetřilo na animaci, ale o to víc jsem si dokázal užít soundtrack. Tady odvedl Jasunori Micuda zatím svoje životní dílo, které naprosto skvěle pásne k seriálu. Velmi košatý fantasy soundtrack je typicky japonským způsobem přestřelený ve výpravnosti, ale ve svém jádru naprosto skvěle odráží ducha seriálu. Tam, kde se trochu ušetřilo na animaci, to hudba vynahrazuje minimálně trojnásobně. Schválně si to zkuste poslechnout.

Toto je prostě anime pomsta všem monstrům, která si na vás chtěla pochutnat. Svým způsobem velmi roztomilý koncept, dotažený ve všech svých jeho aspektech snad krom výše zmíněné trochu zaostávající animace. Světem vás provázejí na počátku celkem jednorozměrné archetypální postavy, které se po čase prohlubují a s každým dílem na se ně nabaluje další a další vrstva. Nakonec si je zamilujete všechny. Ačkoliv se to v úvodu nemusí zdát, jsou Labužníci v kobce celkem důmyslně vystavěným světem, který je vám zprostředkováván skrze zábavnou gastronomickou hříčku. Ale chápu, že to určitě nebude pro každého.