Jestliže v souvislosti s novou vlnou tradičního heavy metalu zde často pochvalně píši o španělské scéně, je nutné pozornost zaměřit i do severních krajů, přesněji do Skandinávie. I zde vznikají pozoruhodné nahrávky, které do pravidel tradičního hejvíku přinášejí neotřelé nápady. A zatímco jižanský temperament ctí žánrové normy a velebí tu, řekněme že načančanější verzi těžkého kovu, kapely ze Švédska se nebojí namíchat koktejl plný atmosféry a nostalgie.

Stockholmské duo CENTURY svým vznikem datovaným do roku 2020 je další dítkem covidových časů, které se ve své tragédii ukázaly být i nečekaným inkubátorem nových kapel. Debutové album „The Conquest of Time“ z roku 2023 přineslo pozoruhodný hudební materiál, který si z heavy metalu bral všechny základní stavební prvky, ale tyto obohatil výraznou patinou zvláštní atmosféry plné nostalgie a typické severské zasmušilosti. Letošní novinka v tomto trendu pokračuje a na debut tak plynule navazuje.

Švédové jsou nyní ještě sebejistější v kompozici a díky nabušeným skladbám sledujeme proces postupného zušlechťování jejich stylu. Samozřejmě že úvodní kousek nesmí připustit žádné přehnané experimenty, a tak „Sacrifice“ v rychlém kvapíku jasně odhalí žánrové vymezení celé nahrávky, aby se pak v jejím dalším průběhu otevřel prostor pro tvořivější práci se stavbou a náladou jednotlivých skladeb. CENTURY se neomezují pouze na výrazové prostředky dané heavy metalem. Rádi si udělají výlet ještě dále do minulosti, což platí především o vkusně dobovou produkci a inklinaci k přímočařejšímu hard rocku, což naplno dokazují hned v následující „Children of The Past“. Tuto lze rozhodně zařadit mezi hity alba.

Těch adeptů se ale na kolekci najde více než dost. Třetí v pořadí – „Necromancer“ - opět zařadí vyšší rychlostní stupeň, aby vše vyšperkoval jednoduchý, avšak náležitě úderný refrén. Švédové si vůbec věci příliš nekomplikují, ale s tímto vědomím se snaží hledat kreativní myšlenky v předem stanovených hranicích. Opřít se můžou o velmi slušnou zásobárnu chytlavých motivů. Prakticky zde není jediná skladba, jejíž melodická linka by vám nedokázala uvíznout v paměti. Nevtíravým způsobem sestavené písně mají jedna vedle druhé pro případné posluchače dostatek záchytných háčků. Jako celek pak díky šikovné dramaturgii skvělé odsýpají. Když po přímočaré „Necromancer“ přijde s následující „The Chains of Hell“ zvolnění v tempu, ale o něco náročnější kompoziční postupy, jednoduchým ale zcela účinným způsobem to u nahrávky stav vaší zvýšené pozornosti.

CENTURY ctí mnohá pravidla pro heavymetalovou nahrávku, ale jedno ze základních přeci jen ne. Vokály Staffane Tengnéra rozhodně nesplňují tabulková kritéria pro klasickou nahrávky z ranku těžkého kovu. Nepouští se do žádných falzetových dobrodružství ani typického patosu. Jeho projev však zůstává dostatečně oduševnělý a emotivní a přes několik expresivních výškových nájezdů se drží při zemi a svojí barvou hlasu velmi silně evokuje onu v úvodu zmiňovanou nostalgii. Je v tom něco ležérního, až v dobrém slova smyslu pohodového, přesto ani na moment nemáte pocit, že by pěvecké party na tomto albu byly jakkoliv podceňovány. Naopak, tato klidná síla dokáže i tak nabídnout pestrou škálu emocí a skladbám dodat atmosféru a drive.

„Sign of The Storm“ je typickým příkladem, který na vás valí emoce, ale bez nějaké zbytečné pompy a patosu. O následující „Fly Away“ ani nemluvě. Ta ve svém rychlejším středním tempu šikovně kombinuje heavy metal a klasický rock a v nesmírně úderném refrénu vás klade před dilema vybrat na albu tu nejlepší skladbu. Nezkoušejte to! „Sign of The Storm“ je skvěle vyrovnanou kolekcí skvělých písní. Ty musí potěšit jak fanoušky nové vlny heavy metalu, tak i mnohé z těch, kterým klasický hejvík z různých důvodů příliš nevoní. Švédové v tom plavou velmi vkusně. Nabídnou jak přímočarý drive, tak i atmosféru, výbornou muziku i hitový potenciál. Zkrátka nabídnou výborné album!