MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
AVATARIUM vznikli jako vedlejší projekt Leifa Edlinga z CANDLEMASS. Nijak se ze svého doommetalového světa nechtěl vzdálit, jen chtěl dělat ponurou hudbu trochu jinak. K tomu si přizval kytaristu Marca Jidella a jeho ženu Jennie-Ann Smith na pěveckou pozici. Někteří lidé (dokonce jsou tací i v redakci) akceptovali starší nahrávky AVATARIUM, protože v nich jsou ještě slyšet dozvuky CANDLEMASS. To se o posledních nahrávkách dá říct jen s přimhouřenýma očima, a tak nad nimi jen mávli rukou. Jenže s tímto přístupem by si člověk nemohl pustit ani třeba BLACKMORE'S NIGHT. Já je beru jako dvě samostatné entity, takže mě nová alba nijak neuráží. První album - to byli stále ještě CANDLEMASS s ženským vokálem. Tvůrčího vrcholu pak dosáhli na albu „The Girl with the Raven Mask“. Tam už se otáčeli novým směrem (včele s titulní skladbou), ale současně to ještě byla krásně doomově zadumaná nahrávka s povedenými ponurými kompozicemi („The January Sea“, „The Master Thief“), že to i starého rockera dojalo.
Od třetího alba „The Fire I Long For“ Leif Edling přesunul svou pozornost zpět ke CANDLEMASS, se kterými po sedmi letech vydal nové album „The Door To Doom“. Pro AVATARIUM ještě přispěl třemi skladbami, ale autorství většiny materiálu je od té doby v rukou manželů Jidell-Smithových a čtyř strun se ujal Mats Rydström. Poslední tři alba, včetně aktuálního, jsou tak již bez otce zakladatele. Dobré vztahy však narušeny nebyly a muzikanti spolu dál spolupracují. Marcus Jidell produkuje alba CANDLEMASS a Jennie-Ann Smith zpívá doprovodné sbory. Ona první dvě alba byla i pěkným kontrastem mezi hutnými riffy Edlinga a vokálem Jennie-Ann Smith. S odchodem Edlinga dostala více prostoru Jennie. Její plný bluesový hlas je jeden z atributů, jenž činí tuhle skupinu hodnou pozornosti.
„Between You, God, the Devil and the Dead“ je již šesté album kapely, která existuje teprve něco přes deset let. Současně je to již třetí album bez Edlinga a první, na kterém se autorsky vůbec nepodílel. Kapele se musí nechat, že stále dokáže najít rovnováhu mezi vlastní tvorbou a současně pokračovat v ponurém dědictví. Jejich kořeny leží v CANDLEMASS, ale větve nabírají svůj vlastní směr. Úvodní „Long Black Waves“ tak ještě pokračuje ve směru růstu hlavního kmene a připomene již zmíněné album „The Girl With The Raven Mask“. Po nevýrazném albu „Death, Where Is Your Sting“ je fajn slyšet, že Marcus Jidell na hutné riffy nezanevřel a opět se pořádně opřel do strun.
Že AVATARIUM už nejsou CANDLEMASS s ženským vokálem je jisté od druhého, definitivně od třetího alba. Ovšem se skladbou „I See You Better in the Dark“ se dá prohlásit, že AVATARIUM jsou DEEP PURPLE se zpěvačkou. Mark II sestava, jen místo Iana Gillana zpívá Jennie-Ann Smith. Marcus Jidell vždy inklinoval k sedmdesátým letům, k Párplům, Sabbatům, Zeppelínům, kteří jsou pro něj velkou inspirací. A když mu k tomu asistuje Jon Lord… promiňte, hrají hammondky, ta reminiscence sedmdesátých let tam prostě je. Klávesista Daniel Karlsson opustil skupinu ještě před nahráváním nového alba, a tak to Marcus Jidell vzal za něj a některé pasáže nahrál starý kolega Rikard Nilsson. „My Hair Is on Fire (but I'll Take Your Hand)“ je zajímavá skladba s intimní atmosférou. Kloubí v sobě „párplovský“ zvuk s rockovou baladičností a Jennie se může hlasově rozpřáhnout v celém svém rozsahu.
Druhá polovina alba se více vrací k doommetalovým kompozicím. „Sabbatovský riff“ se dere do popředí v „Being with the Dead“ a těžký zemitý zvuk podporuje i Jennie-Ann Smith s nízko posazeným zpěvem. „Notes from Underground“ je v základu hutná, temná skladba, kde si Marcus Jidell popouští uzdu fantazie v kytarových variacích. „Lovers Give a Kingdom to Each Other“ a závěrečná „Between You, God, the Devil and the Dead“ už nejsou doom metal. Jsou to rockové balady, pochmurné, pomalé, ale do konceptu alba sedí dobře.
Leif Edling a jeho CANDLEMASS vycházejí samozřejmě nejvíce z prvních desek BLACK SABBATH a jeho charakteristické riffy jsou i součástí hudby AVATARIUM. Poté, co skladatelské kormidlo naplno převzala manželská dvojice, se zvuk kapely více otevřel. Skloubení doom metalových skladeb se zvukem DEEP PURPLE je povedený tah. Ale ne ve všech skladbách jsou slyšet Párplové. Kolekce kompozic na „Between You, God, the Devil and the Dead“ je bohatá. Sahá jak ke kořenům, tak k poklidným rockovým skladbám. Z mého pohledu je aktuální album nejlepší z post-edlingovské éry. Pozice Dívky s havraními vlasy zůstala pevná, ale i tak jde o velmi zdařilý materiál.
Mám rád DEEP PURPLE. Takže když někdo skloubí doom metal s Mark II, jsem nadšen. AVATARIUM už dávno nejsou CANDLEMASS. AVATARIUM se vydali svou cestou. Částečně pokračují v Edlingovu odkazu, ale jinak jsou svébytným tělesem. Současná poloha mi z posledních několika desek sedí zdaleka nejvíce.
7,5 / 10
Jennie-Ann Smith
- zpěv
Marcus Jidell
- kytara, piano, klávesy, violoncello
Mats Rydström
- basa
Andreas Johansson
- bicí
1. Long Black Waves
2. I See You Better in the Dark
[video]
3. My Hair Is on Fire (But I'll Take Your Hand)
4. Lovers Give a Kingdom to Each Other
5. Being with the Dead
6. Until Forever and Again
7. Notes from Underground
8. Between You, God, the Devil and the Dead
Between You, God, the Devil and the Dead (2025)
Death, Where Is Your Sting (2022)
An Evening with Avatarium (Live) (2020)
The Fire I Long For (2019)
Hurricanes and Halos (2017)
The Girl With The Raven Mask (2015)
All I Want (EP) (2014)
Avatarium (2013)
Moonhorse (EP) (2013)
Datum vydání: Pátek, 24. ledna 2025
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 42:38
Produkce: Marcus Jidell
Mix: Marcus Jidell
Master: Svante Forsbäck
-bez slovního hodnocení-
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.