Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po piatich rokoch blúdenia v časopriestore iných svetov prichádzajú francúzski ambasádori kultu Cthulhu so svojim ďalším temným hudobným posolstvom. Každé pritom znamenalo hlbší ponor do mysteriózneho sveta vytvoreného H. P. Lovecraftom. Na niečo takéto je čierny kov ako žáner bez pochýb ideálny. THE GREAT OLD ONES sa odlišujú od množstva metalových spolkov inšpirovaných týmto svetom, že sú vo svojej tvorbe výlučne orientovaní jedným smerom a všetky svoje výrazové prostriedky podriaďujú stvárneniu komplexnej tématiky prastarých božstiev z hlbín univerza ako ich demaskoval slávny spisovateľ.
Už samotný názov diela prezrádza jeho hlavnú ideovú inšpiráciu v knihe v originálnom názve "The Dream-Quest of Unknown Kadath", kde sledujeme príbeh o ceste hlavného protagonistu k bájnemu miestu "Kadath" cez krajinu snov. O tom, že to nie je prechádzka ružovou záhradou, ale let cez tŕnisté dimenzie plné temných zákutí, sa môžeme presvedčiť aj na predstavenom materiáli.
Dramatický úvodný akord na pozadí mohutnej ambiencie navodí skľučujúci tón nahrávky, ktorý nepoľaví do jej posledného tónu. Tento raz sa Francúzi neopierajú o maximálnu rýchlosť, ale vsádzajú skôr na intenzitu skladieb v dobre definovaných štruktúrach. Zvuk gitár zostáva široko rozprestrený do priestoru a vytvára miestami impozantnú hlukovú stenu, oproti minulosti sa však viac kladie dôraz na riffy v spolupráci s basgitarou, ktorá je nezriedka nosným nástrojom melodických motívov, čo vždy musím vyzdvihnúť.
V tempách sa THE GREAT OLD ONES taktiež posúvajú do pokojnejších sfér a maximálnu rytmickú rýchlosť využívajú hlavne na zvýraznenie intenzívnych momentov nahrávky. Aj bez toho je album dostatočne agresívny a návykovo atmosférický. Prepojenie rýchlej rytmiky s chorálmi v "Those From Ulthar" a gitarovou hradbou ktorú je možné zažiť v "In The Mouth Of Madness", zdobí album originálnymi a definujúcimi prvkami kapely. Takto viac štruktúrovaný prístup otvára priestor ďalším žánrovým exkurziám a vplyvom, hlavne z vôd doom metalu a rôznych prímesí postmoderných metalových obzorov.
Album nie je vôbec ľahký na počúvanie a svojou atmosférou si v konečnom dôsledku nezadá s poslednými dielami BLUT AUS NORD, predsalen je prístupnejší. Dlhá stopáž bude istou prekážkou nenáročného počúvania, keďže každá skladba je mnohoúrovňovou križovatkou svetov a hudobných nápadov s rozsiahlym epickým nádychom. Ten dáva pocítiť istý vývoj kedy epicky smerujeme od definovaného počiatku k nemenej epickému rozuzleniu. Táto cesta je lemovaná množstvom exkluzívnych momentov, za všetky vyzdvihnem unikátny súzvuk riffov s tiahlym gitarovým sólom a basgitarovej melodickej linky v strede "Under The Sign Of Koth".
Centrálnym pilierom prezentovaného hudobného príbehu bude určite "Leng", ktorá podľa mňa na každého zafunguje na prvý posluch a osobitým spôsobom vystupuje zo štruktúry albumu. Strhne hlavne pôsobivým rytmickým úvodom, ktorý nechá vyniknúť spletenec melodických liniek všetkých nástrojov a skvelému basovému motívu s postupným prepadávaním sa cez svetlé chvíľky až do totálne depresívneho hávu. Pätnásťminutový premyslený inštrumentálny epos, pôsobiaci veľmi obrazotvorným dojmom úspešne roztápa hranice žánrov s cieľom preniesť poslucháča mimo bežný sonický svet.
Posluch albumu si vyžaduje poriadnu dávku pozornosti a nejde vstrebať v bežných situáciách, čo však platí v podstate o celej tvorbe kapely, pričom "Kadath" vo svojej komplexite prekonáva svojich predchodcov. Jedná sa opäť o niečo lepšiu ucelenú umeleckú výpoveď a jedinečné dokreslenie jedného z osobitých literárnych svetov originálnym hudobným spôsobom.
THE GREAT OLD ONES prinášajú ďalší exkluzívny výlet do temných dimenzií sveta H. P. Lovecrafta. Hudobné zhmotnenie dusivej atmosféry a nekonečných priestorov snových dimenzií má tento krát jasné melodické štruktúry a okrem black metalu úspešne integruje inšpirácie zo širokého spektra žánrov hudobnej postmoderny.
1. Me, the Dreamer
2. Those from Ulthar
3. In the Mouth of Madness
[video] 4. Under the Sign of Koth
5. The Gathering
6. Leng
7. Astral Void (End of the Dream)
Diskografie
Cosmicism (2019) EOD: A Tale of Dark Legacy (2017) Teke-li (2014) Al Azif (2012)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 24. ledna 2025 Vydavatel: Season of Mist Stopáž: 61:14
ZE SHOUTBOX-u
Marigold
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Jedna skladba, 23 minut. Po předchozí desce kombinující Opeth variace a metalcore melodiku, je tu změna. Retrorockový psycho styl jako od PINK FLOYD se překlopí v djentově laděný ostrý metal s kontrasty mezi agresivní útočností a melodickými vokály.
Francouzské trio si uvědomuje omezení instrumentálního post metalu, takže se po klasickém rozjezdu objeví postrocková akustika a violoncello, překvapivé vokály doplní skladbu „Roads“ do typicky rockově baladické aranže. Melancholii rozčísne i rap. Pěkné.
Pre mňa zatiaľ objav tohto roka. Symfonický melodický death z Talianska. Silné riffy aj refrény, zborové spevy. Nový album fantastický, jeden hit za druhým, a tie predchádzajúce sú rovnako vynikajúce.
Progresivní post black, uff, z toho mívám občas bolení hlavy. Ale Britové ASIRA umí do své hudby roubovat nádherně éterické retrorockové prvky, takže je to místy jako by se srazili ALCEST s PINK FLOYD. K tomu ale i kontrastní natlakované post BM pasáže.
Holandská melodicko-blackmetalová úderka připomíná, že zlaté časy žánru jsou sice pryč, ale stále mu lze vzdát hold materiálem, který odkazuje na tvorbu DIMMU BORGIR a především OLD MAN’S CHILD. Chladné, dravé, atmosférické.
Kultovní francouzská heavymetalová úderka s kořeny v osmdesátkách vydala vloni nové album, které dokládá, proč jsou SORTILÉGE kult, ovšem nejspíš jen ve Francii. Vlastně podobně to mají i české kapely stejného typu. Je to dobré, ale nikoliv vynikající.
Stoupenci göteborgského stylu melodického death metalu vycházející ze základů GATES OF ISHTAR se po dekádě probrali z dřímoty. A šlape jim to stále dobře. Trochu retro, ale to nic nemění na tom, že je to povedená záležitost.