Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V květnu loňského roku se tato pětihlavá německá hydra vynořila z temných hlubin oceánu, vychrlila zničující modrou plazmu špičkového death metalu a zase důstojně zaplula pod hladinu. Zdánlivě se nic nestalo, planeta se otáčela dál, ale v komunitě pravověrných uctívatelů smrtícího kovu se šeptalo o jednom z nejlepších debutů roku. A ke skvělým albům se stojí za to vracet kdykoli, takže rovnýma nohama do hlubin!
Nuže, promluvme si o „Of Spectres And Strife“. A můžeme začít zvučným namedroppingem, protože při poslechu německých junáků si člověk rychle vzpomene na geometrické závratě a tvrdé údery ARCHSPIRE, WORMHOLE či CATTLE DECAPITATION. Ano, UNHALLOWED DELIVERANCE staví na precizních půdorysech těkavých bicích a extrémně agresivní basy, milují zlomy, překvapivé přechody z melodiky do brutálního tech-slamu.
Množství krkolomných breakdownů, pokřivených death metalových riffů a over the top vokálního provedení odkazuje do hájemství deathcoru. Přesto tihle Němci dělají to, co odděluje vynikající death metalové kapely od těch dobrých. Nacházejí vlastní unikátní poměr mezi melodikou, agresí a technikou, mezi studenou brilancí provedení a zvláštním koktejlem podchlazených emocí. Z tohoto pohledu připomenu vynikající švédskou omladinu CARNOSUS, se kterou sdílí podobnou krystalickou čitelnost, pozornost věnovanou struktuře songů a perfekcionismus provedení.
Na debut je „Of Spectres And Strife“ obdivuhodně suverénní, semknutou deskou, ze které mohou trochu vyčnívat snad jen dvě trochu rušivá cheesy vypravěčská intermezza. Jinak je v tomhle strojovém, přesto velmi organickém světě radost uvíznout.
1. Waking the Spectres
2. They Will Eat Us Raw
3. We Slither
4. Treatise on the Lowest Form of Man
5. Hope, Drowning
6. Bottomless Pit
7. Devil in the Basement
8. Mass Grave Doxology
9. Dereliction
Diskografie
Of Spectres And Strife (2024)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 10. května 2024 Vydavatel: Gradient Blue Records Stopáž: 43:18
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Pondělí, 27. ledna 2025
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Smolik
8 / 10
Objeveno pozdě, ale přece. Na debut více než nadějné pro budoucnost.
Poslední díl byl snad nejakčnější ze všech, navíc toho na poměry seriálu neuvěřitelně hodně odhalil a možná by obstál i jako otevřený konec. Ačkoliv měla druhá řada i pár hlušších míst, nutno smeknout. Tak snad si tvůrci ještě pár es v rukávu ponechali.
Melodický kolotoč náladové hudby islandských SÓLSTAFIR již možná padá do určitého klišé a příliš nového nepřináší, svou práci ale skupina odvádí a i osmou deskou dokáže potěšit své fanoušky. Ale něco mi zde z pohledu emocí chybí. Minulé album bylo lepší.
Patnáct minut dlouhá předehra před další řadovkou. EP nikterak dramaticky nevybočuje z linie nastavené debutem „New World Order“ a přináší porci slušného, leč stále velmi tradičně pojatého CZDM. Příznivci pozdních MARTYRIUM CHRISTI budou určitě spokojeni.
Se živáky se teď roztrhl pytel, a jak vidno, se záznamem svého koncertu přispěchali i RIVERSIDE. Kapela je bezesporu instrumentálně jistá, takže největší překvapení bude asi zjištění, že i při progresivním metalu umí Poláci slušně pracovat s publikem.
Poctivý materiál dle pravidel finského death/doomu. Na druhou mi tam chybí věrohodné, autentické emoce. Ty jsou doháněny studiovými aranžemi, ale v jádru hudby je nenacházím. Asi to bude dobrý, ale mě to nechává chladným.
Mladíci z Colorada na debutovém EP rozjeli klasickou thrashovou řezničinu. Nekompromisní přístup, místy trochu blackový vokál, změny temp a parádní riffy s kouzlem osmdesátek. Pokud budou vznikat takové nové skupiny, pak o budoucnost metalu nemám strach.
Pišta Wilson sa po príjemnom predchodcovi opäť ocitol v dolnej fáze sinusoidy, tentoraz s rozvláčnou nudou. Ak by niekomu nestačila štandardná verzia, môže si svoju kómu predĺžiť bonusovým diskom, ktorý by bez problémov zapadol aj do projektu „Sleep".