Předchozí album moravských SIX DEGREES OF SEPARATION neslo název „Old Dogs“ a mohlo být tedy i s ohledem na již na bohatou kariéru skupiny chápáno i jako určitá metafora směrem k očekáváním kladená na tuto, ale i další nahrávky. Dá se to s trochou zlomyslnosti chápat i jako alibistické zkonstatování ve stylu „hele už od nás nic nečekejte a buďte rádi za to, co je!“. Bylo by to však poněkud příkré zhodnocení aktuální formy kapely sdružené kolem Radka „Doctora“ Zábojníka.

Když jsem se v roce 2002 s tvorbou tehdy ještě pětičlenné sestavy poprvé seznámil prostřednictvím alba „Moon 2002: Nocturnal Breed“, překvapila mě u tak mladé kapely veliká míra svébytnosti. Ostré kytarové nájezdy vystavěné kolem velmi expresivního Radkova vokálu řadily skupinu do metalové scény, ovšem s bližším žánrovým vymezením už to tak jednoduché nebylo. Toto platí i po dvou dekádách, byť způsob hudebního vyjádření se už v mnoha aspektech proměnil.

Postupné zklidnění šlo v ruku v ruce s každou další deskou, ale souběžně s tím svůj projev upravil i sám Radek. Barva jeho chřapláku je však natolik charakteristická, že skupinu rozpoznáte, i kdyby úplně skoncovala s tvrdou muzikou. To se však naštěstí neděje. Už několik posledních nahrávek se SIX DEGREES OF SEPARATION postupně udomácňují ve stylovém propletenci, který by se dal zařadit někam mezi tvrdý rock a metal. Ta doomem načichlá minulost je stále přítomná díky místy výrazné nostalgické a srdceryvné náladě většiny skladeb. Ten druhý přívlastek však, prosím, nechápejte jako synonymum slova „skladkobolný“. Ano, hudba moravských disponuje tklivými náladami, laciné emoce však z vás ždímat nehodlá.

Typickým příkladem tohoto přístupu je skladba „New Everyday Little Angel“, do které po krátké úvodní předehře doslova vpadne emotivní Radkův vokál, aby po chvíli vypjatou atmosféru svým projevem zklidnil. Přímočará píseň šikovně balancuje mezi chlapáckým vyznáním a emocionální křehkostí. Nejednoznačnost v jednoznačně chytlavé písni. Vkusné a chytlavé písně nepřestávají být silnou skladatelskou disciplínou skupiny. Motiv, který se kolem vás omotá okamžitě po odeznění prvních pár taktů skladby „Disinformed“, se svojí vzletnou náladou trochu vymyká z nostalgického pojetí nahrávky, a přesto (anebo právě proto) patří k nejsilnějším položkám kolekce. Kompozice ve své přímočarosti stále nezapomíná na zálibu moravských v košatějších hudebních celcích.

Bohatší aranžmá v rámci „standardních“ metalových skladeb bylo vždy poznávacím znamení a zároveň silnou stránkou SIX DEGREES OF SEPARATION. Je zajímavé sledovat, jak jejich skladby stále nezapřou ambice odlišit se a přitom nikdy nesklouznou do prázdné snahy natahovat stopáž mlácením prázdné slámy. To platí i pro loňské album, mimochodem nahrávané v rozpětí dvou let mezi roky 2022 a 2024. Přestože nemůžeme hovořit o stoprocentně vyrovnané kolekci, hlavně díky některým méně výrazným skladbám hlavně ve druhé polovině alba, skladatelská křeč a vyčerpanost se skupiny zatím netýká. Ony zmiňované hlušší pasáže nejsou způsobeny ani tak nižší kvalitou skladeb, jako spíše faktem, že oproti těm předchozím už nepřinášejí příliš mnoho nových podnětů. „Breeding The Wrath“ s hostujícím growlem Bruna Kovaříka nabídne v samotném závěru potřebný přival emocí a vzruch a zakončí tak nahrávku nejlepším možným způsobem. Této předělávce skladby „Breeding The Scum“ z dílny HYPNOS se tak dostalo kvalitní péče, navíc s typickým rukopisem SIX DEGREES OF SEPARATION.

Ti jsou možná už starými psy, co se novým kouskům spíše brání, o čemž by koneckonců vypovídalo nepříliš mnoho rozdílů mezi poslední dvojicí řadovek. Ovšem v tomto svém nastavení jsou stále schopni tvořit kvalitní alba. Svého tvůrčího rukopisu se drží velmi pevně a když jim přitom funguje i skladatelský proces, vlastně ani teď není moc co řešit.