Předchozí album "Life" (2023) Italů DGM jelo plně v klasické power prog metalové lajně, takže jsme si užili především svižně plynoucích skladeb, kde se šikovně kombinovaly melodie se silovějším přístupem. Vzhledem ke starší tvorbě žádná změna, od DGM se ostatně ani velká překvapení nečekala, takže jízda v klasickém stylu nabídla fanouškům očekávanou pohodu. Bylo to příjemné album, nic víc, nic míň.

O to zajímavější je ale cesta, na kterou se Italové vydali na aktuální desce "Endless". Opravdu nepředvídatelně totiž nasadili značně jinou fazónu, když ustoupili ze svého dravého powermetalového přístupu a otočili se zpět v čase ke klasičtěji pojaté progrockové formě. Odlehčenější sound a do popředí se často tlačící klávesy, flétna, smyčce, akustika a syntezátory jsou výletem až kamsi do stylového pravěku sedmdesátých let minulého století. Navíc to DGM uchopili až překvapivě šikovně a spolu s vlivy dřívější silovější powermetalové energie působí tahle jejich fúze až neuvěřitelně svěže. Takže pokud se musíme bavit i o retro nádechu, vůbec to není hloupé. Naopak, takto nějak si představuji moderní zpracování klasických témat minulosti. Můžeme být na vážkách, zda se DGM podařilo stvořit jejich nejlepší album, ale bez ostychu můžeme tvrdit, že je to album nejzajímavější ve své stylové otevřenosti a nadčasovosti.