Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Předchozí album "Life" (2023) Italů DGM jelo plně v klasické power prog metalové lajně, takže jsme si užili především svižně plynoucích skladeb, kde se šikovně kombinovaly melodie se silovějším přístupem. Vzhledem ke starší tvorbě žádná změna, od DGM se ostatně ani velká překvapení nečekala, takže jízda v klasickém stylu nabídla fanouškům očekávanou pohodu. Bylo to příjemné album, nic víc, nic míň.
O to zajímavější je ale cesta, na kterou se Italové vydali na aktuální desce "Endless". Opravdu nepředvídatelně totiž nasadili značně jinou fazónu, když ustoupili ze svého dravého powermetalového přístupu a otočili se zpět v čase ke klasičtěji pojaté progrockové formě. Odlehčenější sound a do popředí se často tlačící klávesy, flétna, smyčce, akustika a syntezátory jsou výletem až kamsi do stylového pravěku sedmdesátých let minulého století. Navíc to DGM uchopili až překvapivě šikovně a spolu s vlivy dřívější silovější powermetalové energie působí tahle jejich fúze až neuvěřitelně svěže. Takže pokud se musíme bavit i o retro nádechu, vůbec to není hloupé. Naopak, takto nějak si představuji moderní zpracování klasických témat minulosti. Můžeme být na vážkách, zda se DGM podařilo stvořit jejich nejlepší album, ale bez ostychu můžeme tvrdit, že je to album nejzajímavější ve své stylové otevřenosti a nadčasovosti.
První koncepční album italské skupiny je drobným vybočením z jejich dřívější powermetalové tvorby. Progresivita se převalila i do klasických rockových struktur jakoby vyseparovaných z hluboké minulosti. Ale přesto, nebo možná právě proto, vyznívá "Endless" hodně svěže.
1. Promises
2. The Great Unknown
[video] 3. The Wake
4. Solitude
5. From Ashes
6. Final Call
[video] 7. Blank Pages
8. ...Of Endless Echoes
Diskografie
Endless (2024) Life (2023) Tragic Separation (2020) The Passage (2016) Momentum (2013) frAme (2009) Different Shapes (2007) Misplaced (2004) Hidden Place (2003) Dreamland (2001) Wings of Time (1999) Change Direction (1997)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 18. října 2024 Vydavatel: Frontiers Records s.r.l. Stopáž: 56:27
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pondělí, 28. října 2024
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
kuklač
8,5 / 10
Vynikajúce album. Myslím že tento rok nič lepšie v progmetale nevyšlo.
Další deska projektu Kalle Wallnera, kytaristy německých progrockerů RPWL, je oproti domovské skupině živější a hardrockovější, takže zde nedominují PINK FLOYD nálady jako u RPWL. A je to příjemný kytarový progrock místy až s metalovým feelingem.
Můžeme se radovat z fajn zvuku a návratu Mika za soupravu, nebo si taky otevřeně přiznat, že i přesto není novinka nic než prázdná nádoba plná honění trika a okázalých omalovánek bez silných nápadů. Six Degrees, z nějž někdo odčerpal všechny silné nápady.
Blackem načichlý bigbít předvádějí obě na tomto splitku zůčastněné kapely a předvádějí ho zábavným a svižným způsobem. Pocta klasikům žánru nemusí znít jen jako dřevní retro, byť tato nahrávka tak asi mnohými zaškatulkována bude. Více v recenzi!
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.