SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nechci křivdit ostatním, ale PRVNÍ HOŘE = Milan Kudyn aka Milan Urza. Během sedmileté pauzy si Urza střihl nějakou tu knihu, nějakou tu folkovou sólodesku, aby zase zahořel pro bigbít. Všichni zase zahořeli tak, že by záviděli i v ostravské Liberty.
Hudební styl kapely je dávno usazen a vyšperkován (viz starší články). Urza je i básník, takže o formální kvalitě veršů se nemá cenu taktéž bavit. Urza fušuje i do architektury. Takže i když se pustí na pole jakéhosi aktivismu ("Velkej developer"), je to naléhavé a uvěřitelné. Vystřihne i dada, aniž by to bylo trapné. Naopak, je to vtipné ("Osolen", "Prase s kamerou"...). A tak bych mohl pokračovat a velebit každičký jednotlivý song. Ať už je rychlý, pomalý, důrazný, zasněný, textové vážnější či úplně odvázaný. Jo Urza jako pevěc už je taktéž naprosto komplexní. Od vláčného ploužáku ("Prastarej Noe" či "Neboj se stínů") až k frenetickému chrlení textu ("Bohnická") či zařvání (opět "Developer"). Všude je silný a pevný jako helvétská víra.

No jo, ale co by si počal bez Bertáma? To je taktéž velký borec. S obřím citem pro skladbu. Někam vrazí midi zvuky, jinam space ozvěny, onde těžké plochy, samply všecho druhu... Minule kongeniálně odcitoval Johna Williamse, teď tam slyším taky cosi známého, listopadového! Slyšíte to též? Kdo to v diskusi odhalí jako první, stane se čtenářem týdne. Taky by mohl někdo vypátrat původ "Yummy Yummy" - coververze OHIO EXPRES to není, Justin Bieber to taky není...
Jestli k celé desce máte nědůvěru, což chápu, zkuste poslední dvouminutovku "Wasabi exkluziv". Rozpustilý úvod a zlom po 40. sekundě skrze úderný těžký riff nadále narušovaný Bertrámovým potměšilým leitmotivem. To jsou PRVNÍ HOŘE.
Samozřejmě musím pochválit i rytmickou sekci - spoutala (pestře!) ty dva tak, že písně drží jak slepené Pattexem a tvoří další dokonalou desku, která si zaslouží vychválit i mimo shoutbox!
Ochechule pitomé to zase rozbalily. Opět radost.
10 / 10
jako minule!
- všichni zůstali
1. Už to slyšim
2. Maškaráda
3. Velkej Developer
[video]
4. Hochštapler
5. Osolen,
6. Svatý Salieri
7. Yummy Yummy
8. Prastarej Noe
9. Malovali čerty
10. Neboj se stínů
11. Prase s kamerou
12. Bohnická
13. Wasabi exklusiv
Achtung, Sultan! (2024)
Křehký mechanismus pozemského štěstí (2017)
Imaginarium (2013)
Club Silencio (2011)
Lamento (2008)
Commedia dell´arte (2006)
Na úpatí (2003)
Datum vydání: Pátek, 1. listopadu 2024
Vydavatel: Indies Scope
Stopáž: 42:48
Slabsie ako predchadzajuci album, ale stale vyborne.
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





