40 let papírové existence je vítanou záminkou odjet šňůru. Obscure pro legendu zvolili Brno a po vyprodané Flédě před dvěma roky nic neriskovali a umístili MAYHEM naprosto logicky do Sono centra. Samozřejmě bylo zase (téměř?) plno, a to i bez supportu.

Předem zase vyvstalo několik otázek. Půjdeme po proudu nebo proti proudu času? Nebo cik- cak? Jistě budou hosté? Kdo? A bude nějaká opulentní projekce? Zvědavci si vše zjistili dopředu, někdo se nechal překvapit na místě. Já jsem zvídavý a při přípravě mě třískla do oka informace, že se bude hrát nejlepší skladba, kterou kdy MAYHEM složili a složí a kterou na koncertech v poslední době ignorují - „Crystalized Pain in Deconstruction“. Protože je těžká a protože je Maniacova? Přijde tedy Maniac podobně jako onehdá Attila do Milána? Uvidíme.

Plán byl jasný, vyběhnout do 1. nebo i 2. patra a doufat, že bicí nebudou přiražené dozadu a na Hellhammerovu baterii a jeho bicepsy bude krásně vidět. I za cenu horšího zvuku. Přání splněno! Před plátnem byla umístěna rampa, a tudíž byla baterie posunuta zhruba doprostřed. Perfekt.

Opona jde dolů (samozřejmě fakticky do stran), tajemný hlas zpoza ruchu komentuje dobové záběry, které každý z fans dávno viděl a na pódium jako první nastupuje… Hellhammer. Trošku nesměle, jelikož je zvyklý nastupovat nenápadně ze tmy zezadu, ale co měl dělat, když mu škopky obehnali tou rampou a nenechali průchod?

Postupuje se proti času a začínáme tóny „Malum“. Výhled na obeskládaného Hellhammera, který liská činely zleva i zprava jak Vaculík zamlada, je nádherný. Na Attilu vlastně taky. Zvolil podobný paint a hábit, jako ve Wackenu. Ale málem to neklaplo, jelikož Attilovi kdosi v Istanbulu vytáhl z tourbusu v očekávání tučné kořisti kufr, což se zjistilo až po přejezdu do Bukurešti. Jenže Attila je filutta a svých věcí si cení. Proto do kufru zamontoval GPS tracker a kufr lokalizoval. Byl pohozen někde u silnice. Vžijte se taky do pocitů bosporského smažiče falafelu Mesuta, který si chce přilepšit a vydá se na noční lup. Nikým nepovšimnut překoná zámek obřího busu, hned na kraji uvidí velký stříbrný kufr, drapne jej a pod rouškou tmy opět nepozorován odtáhne. Na odlehlém místě se hodlá potěšit s kořistí, otevře kysnu a… v ní kosti, lebky, krucifixy, oprátky a smradlavé hadry. Taky bych to zahodil. Jo kdyby Mesut věděl, jaké má v ruce cenné relikvie. Netušil, kufr pohodil, Attila proň vyslal tureckého promotéra a turné je zachráněno.

Attila mimo skladby nekomunikuje, střídá forbínu a rampu před plátnem, kde Maďarova silueta často nechá vyniknout kvalitám jeho tělocviku (všelijaké máchání a mávání s výše vyjmenovanými serepetičkami) a kam občas vystoupí i kytaristé, songy na sebe navazují v rychlém sledu a najednou je tu očekávaná „Crystalized Pain in Deconstruction“. Tada - tada… tada - tada - tada! A už to sviští! Bohužel se mi zrovna při ní poněkud slily kytary a to samé přetrvalo u další „View From Nihil“, takže tracky z nejlepší desky „Grand Declaration of War“ mě neuvedly do tak hluboké extáze, jak jsem čekal. Neva, Vlčí doupě mě schvátilo hned.

Zasloužená krátká pauza, převlek do kápí a nástup na další šichtu celou věnovanou monolitu „De Mysteriis Dom Sathanas“, Attilovu kolbišti. Projekce kontinuálně pokračuje – míhají se coverartworky, fotky, záběry z dokumentů, rozhovorů (včetně legendárního opileckého z Wackenu), objeví se i nebožtíci, k radosti přítomných nácíčků se mihne i legendární potutelný úsměv vraha přímo do objektivu. Jinak chápu kultovní status této desky, ale bylo slyšet, že při přímém srovnání s novější špičkovou tvorbou pokulhává. Hlavně dlouhá titulní skladba a „Buried“ už díky své monotónnosti uspávají. Ještě před poslední (z této fáze koncertu) „Funeral Fog“ se Čihař odebral do šatny a vrátil se až na děkovačku? Tážete-li se, zda se zbytek odehrál instrumentálně, tak nikolivěk. Jednu z posledních pozemských šancí dostal Dead, i když jen z pásku. A skutečně to znělo velice autenticky. Jestli se vzala stopa z legendárního živáku „Live in Leipzig“ nedokážu bez podrobné analýzy rozklíčovat. Po „Fogu“ zahodil Hellhammer do publika veškeré zbylé paličky a to bylo zlé znamení.

Odchod do a svižný příchod z šatny přinesl jediný konferenciérský vstup. Necro představil „přátele“ – Messiaha a Manheima – a ještě než domluvil, zdálo se, že catering rozhodně neobsahoval jen ovoce a zeleninu. Nic, nic, dobré, dobré – na funkci baskytaráře to nemělo negativní vliv. Tedy jeden přítel se odebral k mikrofonu a druhý za bicí. Oba byli dopředu avizovaní, že odzpívají/odbouchají celou poslední část, z čehož jsem měl trošku obavy. Ale nebylo to zlé. Ty surové a taktéž legendární skladby z „Deathcrush“ nějakou preciznost nevyžadují, takže by je s úspěchem odehráli snad i MANDRAGE. A zpívat black metal je jak jezdit na kole. To se prostě nezapomene, jak prokázal Messiah s vizáží strýčka Festera. U Manheima ty obavy byly silnější. Ale taky vyvráceny. Sice to vypadalo, jako by Lea Messiho vystřídal Pavel Kuka, ale tomu byl přizpůsoben styl hry – místo celoplošné rychlé technické poezie bylo třeba se soustředit na důraz ve velkém vápně a zejména spolehlivé trefování zařízení. Splněno a možná se dá hovořit i o nějaké gradaci tohoto hudebně i vizuálně parádního koncertu, onomu střídání navzdory.

2 hodiny utekly velmi rychle, Maniac nakonec nepřišel a nakonec nikomu (možná) nechyběl. Hodnotit zvuk si díky „neobjektivní“ pozici netroufám. Na tom balkoně a navíc na straně to znělo i s tou výtkou dobře – tj. nepřebuzeně a relativně zřetelně. Před koncertem jsem pomýšlel na obměnu garderóby, ovšem dlouhá řada u merche před i po vystoupení mě přiměla odebrat se k domovu (s Českými drahami!) ve čtvrtstoletí starém tričku. Tak snad příště...

Fotky jsou za účelem zachování autenticity pořízeny mobilem a něco ukradeno z Youtube, snad se autor Metal Maniac nebude zlobit. Black metal se na profi zařízení fotit nemá, páč to přináší smůlu. Rouhají se třeba na Fullmoonu. Jo a ještě jednou jo – „Silvester Anfang“ je nejlepší intro, jaké metalový svět slyšel. „Ecstasy of Gold“ se nepočítá.

Setlist aneb vyplatí se nosit notýsek:
Část 1:
Malum
Bad Blood
MILAB
Psywar
Illuminate Eliminate
Chimera
My Death
Crystalized Pain in Deconstruction
View From Nihil
Ancient Skin
Symbols of Bloodswords

Část 2:
Freezing Moon
Life Eternal
Buried by Time and Dust
De Mysteriis Dom Sathanas
Funeral Fog (s Deadem z pásky)

Část 3 (s Manheimem a Messiahem):
Silvester Anfang
Deathcrush
Necrolust
Chainsaw Gutsfuck
Carnage
Pure Fucking Armageddon