Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nashville je znám z mnoha důvodů, melodický black metal mezi ně však rozhodně nepatří. Přesto se po místních hřbitovech prohání dvojice mladých cápků s corpsepaintem a natáčí tu na VHS kameru klipy ke svým mladickým nerozvážnostem. Říkají si SAIDAN a pokud máte rádi svůj černý kov chytlavý a melodický, neměli byste si je nechat ujít.
Duo Splatterpvnk & Hundosai mě před dvěma lety odrovnalo svým druhým albem “Onryo II: Her Spirit Eternal” a na novince “Visual Kill: The Blossoming of Psychotic Depravity” s tím ne a ne přestat. Představte si alternativní verzi ALCEST, v níž si Neige uchová svou lásku k japonské popkultuře a snové atmosféře, ale místo toulek lesy a dětskými pokojíčky se zakouká do druhé vlny BM a punkové oprsklosti. Přesně takhle SAIDAN zní. Opulentně melodičtí, decentně vzletní, ale imrvére nasraní a sypající jeden skvělý riff za druhým. Chvíli jsou punkrockově kamarádští, chvilku hevíkově rozevlátí, chvilku sadboi shoegazoví, většinu času blackově hrubí a neustále ofenzivní.
Je to jednoduché, dobře napsané, má to tah na branku a nakažlivý drive, který SAIDAN odlišuje od konkurence. Tenhle teen spirit prostě smrdí hřbitovem a hnilobou. Tak to máme rádi.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Druhé album španělského tria a další velký skok vpřed. Epický a dramatický death metal, který vás díky rozumně zvolené stopáží dostane svým sevřeným pojetím a sugestivní atmosférou. Horký temperament se snoubí s promyšlenou kreativitou a dějí se věci!
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
Pozor, je tu dominantní deathmetalová deska. ESCARNIUM vycházejí z temného OSDM (klasická baseline IMMO / INCA), sypou jako FOSSILIZATION, mají IQ jako CRUCIAMENTUM a atmosféru jako DEAD CONGREGATION. Třešničkou jsou disso vsuvky. Koukejte si to pustit.
Tak s tímhle si už vážně nevím rady, to nejsou THE MARS VOLTA, které bych chtěl poslouchat. Chybí tomu temperament, o energii ani nemluvě, nemá to hlavu ani patu a často je to jen takové kníkání doplněné náhodnými zvuky. Fuj.
Bolestínský post-DSBM z pokojíčků rozechvělých členů Gen Z. Tentokrát made in Nuclear Blast. Poslouchá se to celkem dobře, ale chce to se pochlapit, přestat brečet a nasadit sacharidovou dietu. Pak by GHOST BATH mohli sekundovat kapelám typu DEAFHEAVEN.
Dobré díky silné thrashové složce, skladby důrazně řežou a spolu s melodickými refrény je to sice tendenční, ale příjemná metalcore porce. Navíc pestré, supr sólo v "God Complex", jen ty "symfonické" sbory v "Immortal Desire" si Skotové mohli odpustit.