BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Díky bohaté diskografii, která v případě HIGH ON FIRE čítá již devět studiových desek, to samozřejmě v případě té jejich poslední aktuální svádí k porovnávání. To je ale dost složitá věc, neboť Američané celou svou kariéru drhnou relativně stejnou hudbu založenou na hutném stoner metalu. Srovnávání jejich jednotlivých počinů tak nakonec ovlivňují v podstatě jen dva faktory. Prvním je množství energie a dravosti, kterou se jim podařilo zhmotnit. Druhou pak zdařilost a výraznost vlastních hudebních motivů a riffů, těžko asi mluvit přímo o melodiích, i když i ty se v různé míře v jejich hudbě samozřejmě objevují.
Pokud vezmu jako měřítko první faktor, zřejmě nejbouřlivější a nejdynamičtější deskou bych zvolil "Death Is This Communion" (2007). Hlavně rytmicky a co se tempa týče je na poměry HIGH ON FIRE dost odvazová. Ohledně druhého faktoru už to tak jednoznačné nevidím, každá deska má své zajímavé a silné momenty. Přiznejme ale, že díky jisté šablonovitosti se mnohé momenty v tvorbě HIGH ON FIRE dostávají až kamsi na hranu opakování. A nejinak je tomu v případě "Cometh The Storm". Opět deska s tradičním přístupem i zvukem, rolující v jasných a známých strukturách, s dostatkem valivého potenciálu i drtícího tlaku. Jen tak trochu udušená a ušlápnutá. Jako by se HIGH ON FIRE až moc potopili do své vlastní tradice a nehledali nové nápady. Poslech je opět zážitek, nicméně do nějakých výšin se zde nešplhá. Na poměry HIGH ON FIRE někde v průměru, což ale stále stačí na slušné hodnocení.
Stonermetalová klasika, co jiného také od HIGH ON FIRE čekat.
7 / 10
Matt Pike
- kytara, vokál
Jeff Matz
- basová kytara
Coady Willis
- bicí
1. Lambsbread
2. Burning Down
3. Trismegistus
4. Cometh The Storm
5. Karanlik Yol
6. Sol’s Golden Curse
7. The Beating
8. Tough Guy
9. Lightning Beard
10. Hunting Shadows
11. Darker Fleece
Cometh The Storm (2024)
Bat Salad (EP) (2019)
Electric Messiah (2018)
Luminiferous (2015)
De Vermis Mysteriis (2012)
Snakes For The Divine (2010)
Death Is This Communion (2007)
Blessed Black Wings (2005)
Surrounded By Thieves (2002)
The Art Of Sell Defense (2001)
Datum vydání: Pátek, 19. dubna 2024
Vydavatel: MNRK Music
Stopáž: 57:47
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.