MANY EYES - The Light Age
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Sobota. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
CLOAK. Rád bych věděl, co tahle kapela provedla, protože hrát jako první na Brutal Assaultu poslední den pro ně byl jednoznačně trest. Goticky laděný metal, týpci navlečení do kůže a na scéně hoří černý svícny. A to fakt v deset třicet a pařícím slunci vypadá trochu úsměvně. Taky to není úplně kapela, která by v tuhle dobu přilákala dostatek lidí. Gotici nejsou úplně ranní ptáčata. Nicméně i přes okolnosti mě výsledek vlastně baví.
MENTAL CRUELTY. Temný death/metalcore - jejich zpěvák zkouší na publikum „hej hej hej hej“ roztleskávání. Trochu trapas.
SHOW ME THE BODY. Kapela, u který jsem se dvakrát těšil na klubový koncerty a pokaždé se to rušilo. Nějak jsem myslel, že to bude víc tlačit, set se rozjíždí pozvolna ale jistě. Překvapuje principál festivalu, který na set kouká z boku, a pokud dobře odezírám ze rtů, tak dost obstojně zná texty. Závěr patří coveru „Sabotage“ od BEASTIE BOYS. Spokojenost, ale v klubu to bude naprostá pecka.
CYTOTOXIN. Tahle banda hraje něco, co by mě mělo zajímat. Je to technický a celkem brutální. A vlastně mě to nezajímá. Sám nevím, čím to je. Na focení vděčný, ale všechny ty nukleární propriety mi přijdou vlastně hloupý.
CANCER BATS. Poprvé vidím kapelu bez Scotta Middletona a trochu mi tady ten metalový méďa chybí. Koncert dobrej zakončenej opět coverem „Sabotage“. Si říkám, že by bylo fajn, udělat den na Brutalu, kdy by to hrála každá kapela. Jak by to vypadalo od BEHEMOTH?
SINISTER. Jsou kapely, který mě baví poslouchat i fotit. A pak jsou kapely, který mě baví poslouchat a třeba ne tolik fotit. Je celkem dost kapel, který mě nebaví poslouchat, ale baví mě je fotit. A pak jsou tu SINISTER, který nespadají do žádný z těchto kategorií.
PLINI. Začínají silnej trojblok progresivněji laděných kapel, kdy každá představuje úplně jiný kout té „progrese“. PLINI bodoval vyčilovanou fůzí djentových základů a instrumentálního progrocku. Zorganizoval wall of love místo wall of death i chodecký circle pit. Vlastně jako to dělá už dlouho. Maj za sebou super plachtu, na který jsou bílá světýlka evokujících hvězdnou oblohu. Škoda, že nedostali nočnější čas.
GOROD. Ukázkově zabijácký set technického death metalu. Profesura s úsměvem.
PESTILENCE. Z toho trojlístku pro kapel asi největší klasika a za mě trochu slabší po tak silných předkrmech.
NIGHT VERSES. Kdyby ANIMALS AS LEADERS chtěli hrát náladový postrock, dopadne to asi nějak takhle. Super zvuk a parádní dynamicky hrající bubeník.
CHTHE'ILIST. Jdu pozdě a přemýšlím o ucpávkách, protože to je, kurva, nahlas. A nejen to. Také velmi velmi intenzivní. Death metal nabírající inspiraci jak ve staré škole, tak v techničtějším pojetí žánru. Navíc u mikrofonu s Laurentem Bellemare, kterému je snadné uvěřit určitou retardovanost dávající koncertu šmrnc. Zajímalo by mě, čím si tuní krční páteř. Jedna z kapel, jež chci vidět na Obscene Extreme, i když kdo ví. Kytarista navlečen v triku VOIVOD a množí se fáma, že Čurby VOIVOD nemá rád!
PRIMORDIAL. Hudba asi celkem fajn, ale to chování Alana Averilla nějak nechápu. Jsou kapely jako BEHEMOTH, který maj ten tyjátr precizní, tady je to tak někde na půli cesty a spíš mě to rozesmává než cokoliv jiného.
JULIE CHRISTMAS. Když dva dělají totéž, není to totéž. Tady to je taky teatrální, ale vůbec to nevadí. Jako by se spojila BJÖRK s NEUROSIS. Prostě úplná pecka. Jak hudebně, tak na focení.
TEXTURES. Jedna z mála kapel, které koketujou s metalcorem a jsem schopen jim odpustit melodický vokály. Jsem rád, že jsou zpět. Má to odlehčenej vibe, ze všech prýští dobrá nálada a esence toho, že spolu hrají rádi.
EMPEROR. Odfotil jsem a šel jsem sbírat poslední síly na THE DILLINGER ESCAPE PLAN.
THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Možná zafungovala nostalgie, ale za mě pecka. Jsem hrozně rád, že jsem tomu byl svědkem. Ben Weinman sice působil, že je z trochu jiný kapely, protože téměř jako jedinej zachovával tu frenetickou koncertní atletiku, ale i tak to bylo super. Dimitri je úplně jinej týpek než Greg, takže je to mnohem méně epileptické po pohybové stránce, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Já byl nadšenej z toho, co slyším.
BEHEMOTH. Precizně zahrané i zrežírované infernální divadlo, kde dle mého nebylo moc místa na jakoukoliv spontánnost. Ve fotokoridoru absolutní nátřesk lidí. Vlastně po těch DILINGERECH nic pro mě.
NEW MODEL ARMY. Postpunk hraný šedovlasýma pánama. Příjemnej koncert. Volnej fotokoridor. Dobrá příprava na spánek. Padam na hubu. Odfotil jsem přes 85 kapel a jdu chrápat. Mějte se.
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Doposud jsem se s tvorbou libereckých spíše míjel a vlastně ani nevím proč. Ty ozvěny starších LVMEN, festival emocí a hůře definovatelná těžká atmosféra dělají z nahrávky pro mě velmi chutné sousto. Jdu se zavrtat pod její povrch => další poslechy nutné!
Stoner / doom / heavy metal tradičního ražení a s "čarodějnicí" za mikrofonem není už žádné unikum. Vlastně ním není ani nová deska amerických CASTLE. Přesto však nahrávka nabídne příjemnou společnost těžký kytarových riffů a (před)pekelných melodií.
Švédská rodinná kapela se příliš nenechává svazovat žánrovými mantinely. Minule to bylo laděno hodně do folku. „Lullaby“ oživuje taneční rytmy postavené na power metalovém podkladu. Opět velmi dobré, jen je škoda, že je to pouze singl.
Jude Law jako sebedestruktivní lovec amerických nácků v temném a tvrdě tenzním thrilleru podle skutečných událostí. Australan Kurzel se s tím nesere a ve filmu, který nejvíc připomíná Sicario či Wind River, zobrazuje zrůdnost i svůdnost US fanatismu.
Zasloužený trest pro ty, kteří Todda Phillipse pasovali na Spasitele komiksu. Nesoudržná slátanina selhává ve všech žánrech, o než se pokusí, svou naivitu každopádně skrývá agresivní temnou introspekcí, která je ještě legračnější než ten psychomuzikál.
Tohle duo nezapře, že má v žilách DNA mateřské skupiny AARA, přesto je tenhle studeně zlý, přiměřeně melodický a hutně natlakovaný papiňák melodického black metalu připravený bouchnout vám do ksichtu po svém. Kompaktní, vtahující, skličující, ponuré.