Jsou to HEJTMAN a hrají rock´n´roll, chtělo by se skoro napsat. Nejlépe pořádným chraplákem, kdyby to bylo jen trochu fyzicky možné. Respektive rock´n´roll po našem, rozumíte, po metalovém způsobu. A někdy dokonce po blackmetalovém způsobu. Dala by se z něj dokonce vydekukovávat jistá náklonnost k MOTÖRHEAD či MASTER´S HAMMER, ale proč se do takových podružností pouštět, když za HEJTMAN nejlépe mluví samotná jejich produkce.

„Vítejte v pekle“ je jejich třetí řádnou studiovou nahrávkou a první po předlouhé nahrávací pauze od roku 2012. Obě předchozí alba nejsou autorovi těchto řádků známa, ale letošní reminiscence názvu debutu legendárních VENOM napovídá, že by mohly stát za dodatečný poslech. Jejich nejmladší sourozenec je totiž jako hrst čerstvě rozemletého pepře hozená proti větru, co se vám okamžitě vrátí do obličeje a dá nemilosrdně pocítit sílu svého štiplavého aroma a pálivé chuti.

HEJTMAN jsou neurvalí, z řetězu utržení démoni hudebního grobiánství. Z jejich kytar se kouří, když donekonečna hoblují onen rytmický kvapík, a podobně i hrdlo zpěváka Ygraena připomíná sopku v okamžiku dunivé, brousící erupce. Není v tom jinak nic složitého, ale to ostatně ani není třeba – tenhle tah na pekelnou bránu si vás jednoduše získá tak jako tak.

Desítka skladeb alba je v tomto ohledu vzácně sjednocena, a pokud už z ní něco vyčnívá, pak jen proto, že daný song nabízí navíc ještě nějakou tu příjemnější nástavbu. Tak jako třeba „Alkoholik“ alias geniální černá hymna osoby chronicky závislé na alkoholu (a obzvlášť tedy refrén se sloganem „Tak pojď a dej si!“ je skutečně sugestivní), téměř opravdický rock´n´roll na escobarovské téma v „Plata o Plomo“, „Píseň černých vran“ s mrazivým predátorským hrdelním zvukem uprostřed nezvykle melodického refrénu anebo „Exorcist“ s výborným textem na klasické téma církevního zlořádu („Peklo nejsou rohy, ale růžence a celibát“). Samozřejmostí je pak i barevná a bohatá instrumentace, která v příslušných pasážích ještě více dokresluje údernost celé nahrávky.

Sondáž do hlubin nejtvrdší tuzemské hudební scény, která čím dál tím víc začíná získávat podobu skutečného panoptika ve smyslu sbírky raritních anomálií, tedy ještě naštěstí může čas od času přinést ovoce. A třebaže tohle ovoce v podání HEJTMAN působí spíše jako již delší dobu naložené do lihu, příjemnou ovocnou chuť ani konzistenci v žádném případě neztratilo.