OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po všech stránkách veliký progres předvádějí oproti svému 2 roky starému debutovému albu britští KUROKUMA. Ti svým energickým vystoupením zaujali i na loňském Brutal Assaultu a letošní album tuto pozici jen potvrzuje. Živočišnost a neurvalost debutu dostává v podobě kvalitnější produkce i mantinely, díky kterým jakoby hudba tohoto tria zároveň dostala i pevnější a v tomto případě i žádaný řád. Jasně, v tomto žánru je neotesanost jednou z devíz, ale když se drží v určitých mezích a nasměruje se ve prospěch celku, výsledný dojem se tím jen zlepší. Přesně toto se děje na ploše devítky skladeb „Of Amber And Sand“.
Tyto symbolizují velmi hutný kytarový základ a intenzivně se střídající dvojice vokálů. Intenzita je vůbec pojem, který se na mysl v průběhu poslechu vkrádá velmi často. Ta nespočívá ve zběsilých kvaltech; v tomto směru jsou KUROKUMA „standardní“ sludgemetalovou kapelou vyznávající hlavně střední tempa, ale především ve skutečně natlakované a bezútěšné atmosféře, která se nastolí hned úvodní písní a nepovolí až do samotného konce. Angličané v zásadě do svého žánru nepřináší nic nového, ale jeho standardy zvládají na své druhé desce dodržovat až perfekcionistickým způsobem.
Ta je nahrávkou, jež vás pohltí svojí atmosférou a těžkotonážním zvukem možná někdy až natolik, že přestanete vnímat i velmi solidní skladatelský přínos jednotlivých skladeb. To by byla rozhodně škoda, protože i na tomto poli je nové album britské kapely velikým krokem vpřed. Temná, drtivá a atmosférická. Taková je druhá deska KUROKUMA!
Živočišný a těžkotonážný sludge metal, kterému vlastně nechybí nic z povinné žánrové výbavy.
8 / 10
Joe E. Allen
- bicí
Jake Mazlum
- kytara, vokály
Zakk Wells
- basa, vokály
1. I Am Forever
2. Sandglass
3. Death No More
4. Clepsydra
5. Fenjaan
6. Bell Tower
7. Neheh
8. Timekeeper
9. Crux Ansata
10. Awakening
11. Chronoclasm
Of Amber and Sand (2024)
Born of Obsidian (2022)
Dope Rider (EP) (2018)
Advorsus (EP) (2016)
Datum vydání: Pátek, 9. srpna 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 37:49
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.