NOISETRAP - From the Cornfields
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po všech stránkách veliký progres předvádějí oproti svému 2 roky starému debutovému albu britští KUROKUMA. Ti svým energickým vystoupením zaujali i na loňském Brutal Assaultu a letošní album tuto pozici jen potvrzuje. Živočišnost a neurvalost debutu dostává v podobě kvalitnější produkce i mantinely, díky kterým jakoby hudba tohoto tria zároveň dostala i pevnější a v tomto případě i žádaný řád. Jasně, v tomto žánru je neotesanost jednou z devíz, ale když se drží v určitých mezích a nasměruje se ve prospěch celku, výsledný dojem se tím jen zlepší. Přesně toto se děje na ploše devítky skladeb „Of Amber And Sand“.
Tyto symbolizují velmi hutný kytarový základ a intenzivně se střídající dvojice vokálů. Intenzita je vůbec pojem, který se na mysl v průběhu poslechu vkrádá velmi často. Ta nespočívá ve zběsilých kvaltech; v tomto směru jsou KUROKUMA „standardní“ sludgemetalovou kapelou vyznávající hlavně střední tempa, ale především ve skutečně natlakované a bezútěšné atmosféře, která se nastolí hned úvodní písní a nepovolí až do samotného konce. Angličané v zásadě do svého žánru nepřináší nic nového, ale jeho standardy zvládají na své druhé desce dodržovat až perfekcionistickým způsobem.

Ta je nahrávkou, jež vás pohltí svojí atmosférou a těžkotonážním zvukem možná někdy až natolik, že přestanete vnímat i velmi solidní skladatelský přínos jednotlivých skladeb. To by byla rozhodně škoda, protože i na tomto poli je nové album britské kapely velikým krokem vpřed. Temná, drtivá a atmosférická. Taková je druhá deska KUROKUMA!
Živočišný a těžkotonážný sludge metal, kterému vlastně nechybí nic z povinné žánrové výbavy.
8 / 10
Joe E. Allen
- bicí
Jake Mazlum
- kytara, vokály
Zakk Wells
- basa, vokály
1. I Am Forever
2. Sandglass
3. Death No More
4. Clepsydra
5. Fenjaan
6. Bell Tower
7. Neheh
8. Timekeeper
9. Crux Ansata
10. Awakening
11. Chronoclasm
Of Amber and Sand (2024)
Born of Obsidian (2022)
Dope Rider (EP) (2018)
Advorsus (EP) (2016)
Datum vydání: Pátek, 9. srpna 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 37:49
-bez slovního hodnocení-
Drtivá většina domácích pokusů o křížení elektroniky a rocku dopadla fiaskem. Čest výjimkám. Novinka Pražáků tak působí jako zjevení. Jako by se tu spojili staří GARBAGE a NINE INCH NAILS s MASSIVE ATTACK.
Neortodoxní blackmetalová libůstka produkovaná Andrea Petuccou z AD NAUSEAM. V kopácích nepolevující nálet a tence nazvučené, ale velmi drásavé kytary dávají desce tísnivou atmosféru, jakou má jen málokterá nahrávka.
Úvod hodně úderný a intenzivní, zatímco závěr obsahuje pomalejší, náladovější a osobnější atributy. Koncept zvuku je syrový a realistický, s patrnou snahou zachytit co nejryzejší esenci kapely bez zbytečné „kosmetiky“. Dojmy s časem dále rostou.
Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“. A mě to vůbec nevadí.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.





