Moderní metal je svým způsobem tak trochu protimluv, neboť heavy metal už je tu s námi tak dlouho, že jej těžko jako žánr můžeme považovat za moderní. A pokud se nějaká skupina zkouší držet v jeho tradičním podání, buď se nám to může jevit jako retro, nebo je potřeba ony klasické postupy něčím okořenit, zdeformovat či dobarvit. Vymyslet něco nového je pak jen pro ty opravdu nejkreativnější. A zde bych si troufl tvrdit, že Belgičanům COBRA THE IMPALER se to povedlo. A jak jsme s Rudim naznačili v shoutech, povedlo se jim to v podobné rovině, jako před lety dnes již uznávaným MASTODON. Nejen že svůj heavy metal prošpikovali neotřelými postupy, parádně funkčními melodiemi a údernými riffy, ale dali tomu i nadžánrový kabátek v podobě perfektní produkce a zvuku.

"Karma Collision" je tak albem, které na posluchače přímo vybuchuje. Je totiž podobné agresivnímu predátorovi, který aby se sám nestal lovnou zvěří, naopak útočí ze všech svých sil. Syrově pádící riffy ženou skladby vpřed s nebývalou energií a proplétají se s melodicky založenými linkami do velmi specificky stavěných struktur, které právě svými elegantními postupy připomenou cosi z kompoziční zdatnosti zmíněných MASTODON. Příkladně "Season Of The Savage" je skladbou nesoucí tento model košatě se rozvíjejících motivů.

Ale těch vlivů je zde více. Okázale rotující riffování má blízko i k stonermetalové hutnosti. To je možno slyšet například hned v úvodní "Magnetic Hex" nebo závěrečné "Shifting Sands". A dostavují se také ostré thrashové vzorce, které svou jedovatostí evokují i vzpomínky na to epičtější z dílny starých MEGADETH, titulní "Karma Collision" jistě potvrdí. A třeba řezající "Godless Beyonder", nekompromisně klusající "My Inferno" či ostré pasáže v "The Fountain" svou strukturou připomenou i specifické postupy Francouzů GOJIRA.

COBRA THE IMPALER své druhé album jistým způsobem i uhladili. Skladby plynou často hodně ladně, takže je cítit značný posun oproti debutu "Colossal Gods", kde jsem měl jisté výhrady například ke zpěvu. Některé vokální pasáže mi tak trochu neladily, ale před "Karma Collision" jako by Manuel Remmerie prošel školením. Jeho hlas nabyl jistoty a frázování teď dokonale sedí.

Belgičané svádí pomyslnou bitvu mezi neurvalostí agresivního přístupu a hitovým potenciálem silných melodií. Balanc je to křehký, ale skupině se většinu času daří dokonale vyvážit onu ostrou metalovou důraznost se silnou kompoziční uvolněností. Máme tak co do činění s pestře poskládanými skladbami nepostrádajícími drive i zajímavě stavěné struktury. Přesto je zde hodně prostoru vyplněno i tradiční metalovou rutinou, která ale v povedeném zpracování a aranžích vůbec nezní všedně. A tam, kde převáží melodická přímočarost, je z toho chytlavá sprška v podobě tak trochu vtíravé hitovky "The Message". Ta je neuvěřitelně podmanivá a má snad jedinou slabinu, že její v podstatě jednoduchý refrén se rychle zaryje do paměti, takže se častým opakováním může stát trochu podbízivým. Ale to je zřejmě daň za skutečnost, že jsem desku otáčel až příliš často.

Ale album má i další trvanlivější tvář, která sice nepostrádá melodie a ladně se rozvíjející motivy, ale bez zmíněné podbízivosti nabízí i nádech příjemné progrese ("The Fountain", "Assassins Of The Vision"). Instrumentálně totiž pánové zvládají vše ve slušném tempu a s náležitou samozřejmostí servírují i ne zrovna triviální postupy, díky čemuž se jim daří vyhýbat klišé riffům a skladby tak působí nebývale svěže. Svěží a hravý, takový je prostě moderní metal v podání COBRA THE IMPALER.