Skotští náladotvůrci MOGWAI brázdí kluby a festivaly už více jak čtvrtstoletí. Za celou dobu existence se ve svých skladbách vždy pohybovali na poli vymezeném postrockem, shoegaze a elektronikou. Za posledních patnáct let začali lehce laškovat i s filmovými a seriálovými soundtracky a v této oblasti mě naprosto uzemnili hudbou k seriálu ZERO ZERO ZERO. To byla jejich zatím poslední práce, ve které v mých očích zastínili standardní studiovou tvorbu. Ta se vždy pohybovala na hradě žánrů, které jsem zmínil výše, desky se lišily hlavně v tom, že jedna byla elektroničtější a druhá kytarovější.

Aktuální materiál těží z poslední filmové zkušenosti. Je znát, že se kapele po soundtracku a poslední desce lehce stýskalo po kytarovější hudbě, ale současně je album velmi pestré z pohledu barvy použitých zvukových palet, hlavně u klávesových nástrojů. Právě tyto zvukové rejstříky tvoří nejvýraznější melodické oblouky na celém albu. Ať jde o hlavní, neonově syntezátorový motiv ve skladbě „Dry Fantasy“ nebo v klipovce „Ritchie Sacramento“. Tu sice podpírají švitořité kytary, ale krom ledabyle uvolněného vokálu nejvýrazněji působí právě klávesy, jež celku dodávají dostatek atmosférického mlžného oparu. To, jak si MOGWAI hrají s motivy, které zvukově zasadí až daleko za horizont, mi přijde více než zajímavé. „Drive The „Nail“ je banální kytarovka, ale začíná klávesovým intrem. Nestabilním zvukem, který se neustále proměňuje a uniká. Je jako pstruh v potoce. Kluzký zvuk, co těžko zachytíte. Ačkoliv v této skladbě MOGWAI rozjíždějí plný kytarový základ, který si zvukově usurpuje většinu prostoru, tak na pozadí stále čeří tyto kluzké zvuky. Zdánlivě neslyšitelný detail, jenž ale dokáže upoutat pozornost.

Koronavirus se promitnul i do toho, jak MOGWAI pracovali s producentem Davem Fridmannem, se kterým mají navázanou dlouhodobou spolupráci a dělal s nimi už na desce „Come On Die Young“ (mimo jiné stojí tento muž také například za poslední deskou BARONESS). Většina hudby vznikla za jedenáct měsíců karantény, kdy kapela tvořila ve Vale Studios v Worcestershire a na dálku intenzivně spolupracovala s Davem, který byl v New Yorku. Emoce posledního roku jsou na albu patrné. Je tu smutek i naděje. Čistota a jednoduchost. I zbustřený rez a lehce rozostřené tóny. Snová gotická romantika i tvrdá realita. Dobře si to uvědomíte u lehce nezbedné skladby „Ceiling Granny“, po které následuje mnohem temnější až osudová „Midnight Flit“.

Ačkoliv vokály jsou spíše svátkem, přesto se tu nenaplňuje častá šablona instrumentálního postrocku. MOGWAI skládají písničky. Instrumentální a dramatické, které si uchovávají vnitřní napětí i bez zdlouhavého budování atmosféry. Čtvrtstoletí i nové zkušenosti s filmovou hudbou tu jsou znát. MOGWAI v roce 2020 složili materiál, který není žádnou revolucí, jen je po řemeslné stránce naprosto excelentní prací. „As The Love Continues“ je klidnou, ale sebevědomou deskou od kapely, která už nikomu nemusí nic dokazovat.