Pro fanoušky metalové moderny, které trochu zarmoutila poslední deska ANIMALS AS LEADERS tu je nový počin australského klučiny, který si říká PLINI. Všechno, co mi chybělo u poslední desky bandy kolem Tosina Abasiho, je tady k nalezení. Aranžérská citlivost a atmosféra pak nejvíce. Jeho jazz-fusion koketující s djentem a metalem si i přes instrumentální složitosti uchovává relaxačního ducha. Nemám pocit, že jde o suchou a chladnou přehlídku technicky obdařených hudebníků, jeho hudba nese emoce, je v ní cosi niterného.

Ambientní a artrockové prvky dodávají debutové desce punc decentnosti a přístupnosti. Při tom všem stíhá košatě měnit herní styly a polohy od jemných mlhavých ploch, přes heroická sóla až po riffující metalové rozbušky. A to nejen on, ale i jeho spoluhráči Troy Wright a Simon Grove.

Pokud bych měl z minulého roku vypíchnout jednu progresivně orientovanou desku, bude to tato. Dá se bez nadsázky říci, že PLINI hned svojí první nahrávkou přebírá štafetu a vede peloton na poli kapel, které hledají v progresivní tvrdé hudbě a je to v současně době on, kdo definuje trendy, jež budou v následujících létech kopírovat zástupy jeho ještě mladších nohsledů. A přeji mu to. Dělá to totiž moc dobře!