Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Veľmi príjemne sa počúva tento nový KREATOR. A vôbec, radosť sledovať ich vývoj v posledných rokoch – v štúdiovej a rovnako tak koncertnej forme. Štrnásty album v diskografii päť rokov po veľmi dobre prijatom monštruóznom záreze „Phantom Antichrist“ opäť nikoho nenechá na pochybách, ktože je absolútnou európskou thrashovou špičkou.
Veľmi ma baví, ako vedia Mille a jeho horda s prehľadom zakomponovať do súčasnej tvorby tie najmelodickejšie prvky zo zdanlivo slepej uličky svojho hudobného vývoja – mám samozrejme na mysli temné deväťdesiate roky, keď po albumoch „Outcast“ a „Endorama“ padli KREATOR na svoje komerčné dno, no po umeleckej stránke dosahovali nečakané experimentálne výšiny.
Vrátili sa silní ako nikdy predtým – od roku 2001 a dosky „Violent Revolution“ im jednoducho ide karta na všetkých frontoch. Vydávajú už len dobré a výborné albumy. Ostatné dva kusy sa nebojím označiť za vynikajúce a ten najnovší, v názve gréckou mytológiou inšpirovaný „Gods Of Violence“ dokonca za lepší ako bol jeho mocný predchodca „Phantom Antichrist“. Dôvodom sú práve tie melódie a väčší cit skladateľov pre chytľavé momenty.
Ide o naskutku hymnický album. Veď si len zoberte verným fanúšikom venovanú hulákačku „Hail To The Hordes“, ktorá v mnohom nadväzuje na pecku „United In Hate“ z predchádzajúcej dosky. Alebo štadiónovku „Satan Is Real“, titulnú skladbu, svižný odpich v podobe „World War Now“, singlovú rúbanicu „Totalitarian Terror“ - KREATOR tu proste precízne nahrali songy, ktoré budú stopercentným spôsobom fungovať na koncertoch.
Novinka je presvedčivá aj po zvukovej stránke. Osvedčený Jens Bogren zvolil v jeho štúdiách Fascination Street nadýchanejší, priestornejší, menej natlakovaný zvuk. Úplne perfektne to korešponduje s melodickejšou tvárou kapely, ktorá však zároveň nepostráda prepotrebnú brutalitu. Všetko je tu dokonalým spôsobom vybalansované.
Hit za hitom sa na nás valí. Melodické vyhrávky, jemné symfonické vsuvky v decentných aranžmánoch dávajú ešte viac vyniknúť nekompromisnému thrashovému besneniu. KREATOR sa veľmi umne hrajú s dynamikou skladieb – Mille to veľmi pekne vystihol v najnovšom čísle amerického časopisu Decibel, keď povedal, že KREATOR sú fanúšikovia tradičného metalu a on sám má rád chytľavé skladby. Metal v jeho ponímaní musí byť extrémny a melodický zároveň. „Gods Of Violence“ je v tomto smere vskutku vydarená misia.
Opäť sa natískajú príjemné myšlienky o trvalej udržateľnosti nášho obľúbeného hudobného žánru – veď si to len zoberte, KREATOR sú na scéne od roku 1982, debutovali v roku 1985 a v roku 2017 vydajú takýto fantastický album. Agresívny a súčasne plný hitov. Idem si veru rýchlo pustiť moju srdcovku „Fallen Brother“; ak máte radi sofistikovaný thrash, určite si na „Gods Of Violence“ tiež nájdete to svoje. Thrashový album roka? Je dosť dobre možné, že je o ňom rozhodnuté už teraz v januári.
1. Apocalypticon
2. World War Now
3. Satan Is Real
4. Totalitarian Terror
5. Gods Of Violence
6. Army Of Storms
7. Hail To The Hordes
8. Lion With Eagle Wings
9. Fallen Brother
10. Side By Side
11. Death Becomes My Light
Divoký post hardcore mixnutý alternativním metalem, ozvuky THE MARS VOLTA se míchají s vlivy DEFTONES, do toho djentové výpady. Současně je zde i odér jakési crossover rockové progrese. Vhodné i pro fanoušky HAIL THE SUN nebo VOLA.
Američané hrnou tradiční brutální death ve slamming stylu. Na rychlost se tu příliš nehraje, i když se objeví i pár sypaček, ale to hlavní je nekompromisní tlak podpořený masivním zvukem. K tomu nějaké ty techničtější finesy a je z toho fajn masakr.
Jeden z mých favoritů roku 2023 je tady s novou deskou a já jsem zatím spokojen. Je to více heavy, více metal, ale ten post-punk to opět celé krásně obepíná a dodává tomu výraznou atmosféru a drive. Ještě pár poslechů a dojmy budou mnohem jasnější.
Thrash-deathoví měňavci z Leedsu se na třetí desce přestavují se svou nejvyspělejší, nejbizarnější a nejepičtější tváří, která občas morfuje tak rychle a krkolomně, až člověku lehce tiká oko. 80 minut futuretro hypnagogie vtahuje jako černá díra.
Chladná, disonantně skřípějící a ne úplně stravitelná sbírka, jež nalezne odbytu u zákazníků THANTIFAXATH, DSO, AOSOTH a nebo třeba GEVURAH. Pokud máte ten svůj nasypaný BM rádi „trochu jinak", nemůžete se "Stillamentum" narazit. Ošklivé a ničivé dílo.
Američané na nové desce přidali důraz na melodické vokály a trochu zpřehlednili svůj energický djent. A nejsem si jist, že je to dobře. Stále jim podle mě nejvíc sluší, když to prostě pálí v masakrálním meshugge stylu. Ale slušné album to určitě je.
Tady jsem se přepočítal. Od účastníků letošního Tones Of Decay, HARROWED, jsem čekal něco úplně jiného. Jasně, slibovaný death říznutý punkem tu je, ale místo primitivní, obludné špinavosti se dočkáme až překvapivě hravé a odlehčené desky. Ale šlape to.