Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
TRIOSPHERE jsou norským uskupením hrajícím heavy/power metal, v rámci žánru však předvádějí jeho celkem inteligentní kultivar. Dali o sobě vědět v roce 2006 albem „Onwards“. Původně vystupovali jako trio v čele se zpěvačkou/basistkou Ida Haukland, dívčinou s přesvědčivým a silným vokálem, který má blízko k projevu Federicy de Boni od italských WHITE SKULL. Druhá deska, „The Road Less Travelled“, přinesla zvolnění od hutného a rychlého rytmu prvotiny. Bylo patrné, že se skupina „vyhrála“, na nové desce své melodické motivy více rozpracovávala a Ida mnohem více pracovala se svým hlasem. Jinými slovy šlo o učebnicový hudební vývoj kapely.
V trendu započatém posledně pokračují Norové i na nové desce a „The Heart Of The Matter“ přináší zajímavý a chytře postavený heavy/power metal. Desce nechybí hutná, tíživá atmosféra, která hudební zážitek posouvá o stupínek výš. Druhé album z roku 2010 vneslo do písní notnou dávku emocí a na aktuálním počinu v podobném duchu kapela pokračuje. Seveřané to holt mají v krvi a prostoupení emocí do jejich hudební tvorby je intenzivní a přesto přirozené. Hudba je proměnlivá, plná zvratů a zajímavých motivů. Ukázkový příklad je titulní „The Heart´s Dominion“. Sice ne všechny skladby mají podobně silný refrén a chvílemi deska ztrácí na dechu, přesto jde v rámci žánru o nadprůměrný materiál.
Je znát, že kapela s vydáním alba nespěchala a skladby jsou i v detailech dotažené. To je na druhou stranu i svým způsobem nevýhoda, jakoby tomu chvílemi chyběla živelnost a přirozená dravost metalové hudby. Dokonale šlapající strojek na rámus, kde vše do sebe zapadá. Asi jako když se stará rocková legenda rozhodne pro revoltu, ale již není proti čemu se bouřit. TRIOSPHERE jsou mladí, přesto svým způsobem usedlí a „The Heart Of The Matter“ je proto takový vytříbený, kultivovaný heavy metal.
„The Heart Of The Matter“ je podařené album, které sice do kolen nikoho nedostane, ale současně ukazuje lepší stránku heavymetalové produkce těchto dní.
1. My Fortress
2. Steal Away The Light
3. The Sentinel
4. Breathless
5. Departure
6. The Heart's Dominion
7. As I Call
8. Relentless
9. The Sphere
10. Remedy
11. Storyteller
12. Virgin Ground
Diskografie
The Heart Of The Matter (2014) The Road Less Travelled (2010) Onwards (2006)
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!