Další dítě China Morena z DEFTONES a dokonalý soundtrack k noční procházce podzimním městem, kdy obloha přes mraky není vidět a v kalužích se zrcadlí ulice. Hudba na albu má neonovou příchuť, je pro ni sice určující specifický Morenův vokál, ale současně také silný důraz na experimentování se zvukem. Výsledek zní jakoby se DEFTONES rozhodli hrát jen ukolébavky a náladové balady, které následně protáhli hodně dlouhou trubkou, jež kompletně zelektrizovala zvuk. Kytary jsou potlačené a uhlazené, ale neustále je někde cítit statická elektřina. Celé je to takové zvláštně uhlazeně neuhlazené, nepříliš hitové, ale vlastně sexy. Hudba, kterou si nepouštějte ve dne. Specifické kouzlo pak má ve chvílích, kdy noční obloha bledne a vy jste ještě nešli spát. Vlastně je to možná přesně dokonalé hudební zachycení tohoto okamžiku.

Zvukovou stránku má na svědomí Shaun Lopez a je zapotřebí mu za tuto kolekci vyseknout poklonu. Moc se mi líbí, jak se jednotlivé skladby plazí v dokonale neučesaných zvucích, které působí až hypnoticky. Vznikl tak velmi náladový elektropop s vlastním velmi neokoukaným a trochu nevypočitatelným obličejem.

Toto album je složeno vlastně ze tří třetin. První třetinou jsou skladby, které se objevily na prvním EP, druhou množinou jsou skladby z druhého EP a třetí pak písně zcela nové. Dohromady pak ale tvoří jeden homogenní celek, který do sebe absorboval ambientní plochy i pasáže, které odkazují k novému materiálu DEFTONES. V každém případě jde o desku, kterou se vyplatí neminout.