Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Luisianští GOATHWHORE vydali materiál, který je ryzí inkarnací oldschoolové duše extrémního metalu. Lví zásluhu na tom má někdejší kytarista ACID BATH, ale pak také například i CROWBAR, Sammy Pierre Duet. Jeho kytarové linky jsou pro kapelu naprosto určující, je z nich cítit rock’n’rollová duše a jsou přehlídkou skvěle zvládnutých prazákladů metalu. Do GOATWHORE skrze něho prýští deathmetalová brutalita, ostrost a hrubozrnost thrash metalu i blackmetalové nálady. To vše v jednokytarovém balení, které jen ojediněle skladbu osolí nějakým sólem, ale o to více se soustředí na nosné hoblování, které na desce „Constricting Rage Of The Merciless“ prostě nemá chybu.
GOATWHORE je přesně ten typ kapely, která když vyběhne na pódium ve stahovácích pobitých stovkovými hřeby, nepůsobí směšně. Sem to prostě patří a kdyby to bylo jinak, bude tu něco chybět. „Constricting Rage Of The Merciless“ je jedno z nejlepších alb z poslední doby, které důstojně oprašuje metalový purismus. Předkládá hudebně skvěle zvládnutý materiál, který zdaleka není jen tupým repasem dřevních let kovové éry.
Constricting Rage Of The Merciless (2014) Blood For The Master (2012) Carving Out The Eyes Of God (2009) A Haunting Curse (2006) Funeral Dirge For The Rotting Sun (2003) The Eclipse Of Ages Into Black (2000)
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!