Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CULT OF LUNA po dlouhých šesti letech zavítali do pražského Rock Café na Národní třídě a pódium ten večer sdíleli s blackmetalovými GOD SEED, což není nic jiného než levoboček Satana vzývající hordy GORGOROTH. Pokládal jsem si již od počátku otázku, jestli je toto spojení smysluplné a nebude kontraproduktivní, ale nakonec se ukázalo, že se přeci jen několik málo desítek příznivců černého kovu už před osmou hodinou sešlo a vytvořilo tak slušný základ pro koncert.
Set norských GOD SEED tedy odstartoval téměř přesně s úderem osmé hodiny večerní. Do ponurého intra, při kterém prkna vpředu zalilo tajuplné modré světlo a mlhy bylo tolik, že by zakryla minimálně tucet rybníčků Brčálníků, na scénu přichází kapela vedená někdejším basákem GORGOROTH , který si nechává říkat King Of Hell a samozřejmě zpěvákem Gaahlem. Ten se staví k mikrofonu a velmi pomalým pohybem předpaží pravou roku a ukazuje lidem v sále svého paroháče. Jako jediný z kapely má warpaint a mě se v té chvíli vybavuje hlavně legendární report z koncertu už jmenovaných Norů. Chování Gaahla tak silně kontrastuje s civilně vystupující kapelou, která je na scéně celkem živelná.
Původně jsem si myslel, že GOD SEED budou plnit úlohu předkapely, k mému údivu však jejich set končí dvě minuty po deváté a jinými slovy tak hráli více než hodinu. Pokud jsem poslouchal správně, tak v první skladbě jsem poznal skladbu „A Sign Of An Open Eye“, kterou GOD SEED hráli ještě v roce 2008 v době krize v kapele GORGOROTH (a hráli ji pod názvem původní Gaahlovy kapely). Úvod tedy patří pomalejšímu, atmosférickému rozjezdu, ve kterém Gaahl hlavně recituje, a závěr skladby patří i nenadálému hlasovému výpadu do výšek. Poté se přidává na intenzitě a následuje první skladba z alba „I Begin“, kterou je mnohem rychlejší a intenzivnější „ Awake“.
Jednoznačným hudebním vrcholem pro mě je ale poslední třetina koncertu, která začíná hypnotickou jedno-riffovou skladbou „Alt Liv“, při které si GOD SEED odskakují do téměř SÓLSTAFIRské polohy, a při které Gaahl předvádí, že dokáže hlasem vytvořit parádní atmosféru. Další podobné, jen o něco málo slabší místo v polovině setu zajistila skladba „Lit“.
Jedinou věc tady nedokážu vydýchat a to je Ghaalovo chování, kdy se neustále pohybuje zpomaleně a hrozně směšně pózuje s paroháčem, který občas přikládá na fanoušky, kteří mu ukazují stejné gesto. Pokud zbytek kapely sundal maškary z obličejů a vystupuje poměrně civilně, působí Gaahl jakoby zamrznul někde hluboko v „zombie“ metalové póze, tedy opravdu úsměvně. Pokud by tuto svoji masku sundal, rozhodně by to dle mého negativně koncerty neovlivnilo, ba naopak.
To že CULT OF LUNA budou hrát hlavně z nového alba, bylo předem dáno. Průvodním znakem jejich setu je mlha a velmi nepříjemný stroboskop, který mi u pódia po dobu prvních dvou skladeb silně dráždí sítnici. Druhým průvodním jevem je playlist, který bere hlavně z nového materiálu. Začátek patří syntezátorové „The Sweep“ z alba „Vertikal“ a v podobném duchu jede i druhá skladba „Light Chaser“. Podivný pomalý rozjezd a oslňující stroboskop zapříčinil některé expresivní reakce, ve kterých se zřetelně z prvních řad ozývalo „To si snad děláte prdel!“.
Spokojenost s playlistem mohu konstatovat při třetí skladbě, kterou je „Following Betulas“ z alba „Eternal Kingdom“, kdy konečně slyšíme i zbustrované kytary. I když, slyšíme… Najít v Rock Café místo, kde by se podivně nakreslené bicí nevpíjely do nečitelné hradby kytar, bylo celkem těžké. Jedním z takových mála míst byl prostor za zvukařem, ale tam byl člověk zase velmi daleko od kapely.
„Following Betulas“ však reprezentuje jeden z mála výletů do starších alb. Většinou se hraje ze dvou novinek. Dalším takovým vzpomínákem byl patnáctiminutový opus „Dark City, Dead Man“ z alba „Somewhere Along The Highway“. Pokud mám srovnávat s jejich posledním koncertem na našem území, který proběhl loni na Brutal Assaultu, musím konstatovat, že k mému překvapení toto bylo ještě slabší, než festivalový koncert, kdy CULT OF LUNA nehráli v úplně optimálním rozpoložení. Zvuk a podivné světelné podmínky, soupis skladeb a možná i příliš velké očekávání zapříčinilo, že jsem měl nakonec mnohem lepší pocit z blackmetalových GOD SEED než z CULT OF LUNA.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.
Jedna z těch desek, které vás převálcují už prvním poslechem, ale v hlavě vám po ní nic nezůstane. Vím jen, že se mi to bude líbit, takže další poslechy tohoto těžkotážního deathového válce jsou nutností. Takže jdeme opět na to!
Po délkou a invencí přemrštěném minulém počinu se Ludvigsson nepoučil a opět se rozmáchl k nabobtnalé a divoké jízdě. Kreativní deathmetalové skladby s šílenou stopáží jsou výživné, ale současně vyčerpávající. Téhle běsnící hydře chybí trocha soudnosti.
Na nových DT je zajímavý návrat M. Potnoye za bicí a....a to je to jediné, co je na nich zajímavé. Už singly ukázaly, kam to celé směřuje a zbytek bohužel nudu jen podpořil. Šílená stopáž, nápady mnohokrát slyšené, doposlechnout 3x za sebou byla řehole.