Jen málokterá kapela vždy, když jde s kůží na trh, čelí tak různorodému spektru názorů, jako holandská veličina WITHIN TEMPTATION.

Vedle nadšených výkřiků povětšinou metalových zajíčků registrujeme poněkud rezervovanější názory zaběhlejších posluchačů, dávající Holanďanům zaručeně poslední šanci, aby hřebík do rakve definitivně utlouklo kritičtější osazenstvo sprchou ironických až zhnusených glos, často bez známek skutečného kontaktu s nahrávkou. Ruku na srdce, za tuto situaci si může kapela sama. Jako každá zaběhlá značka musí splácet daň z úspěchu, v tomto případě vyexponovanou neustálým vzdalováním se od původního metalového kolbiště.

Ani krok zpět, prosím!

Že se metalové publikum nenechá jen tak obelhat, už ví i tvůrci seriálu The Simpsons, a čekat tedy jiný průběh u vydání šestého počinu „Hydra“, utěšeně pokračujícího ve šlépějích zcela „zpopíkovaného“ „The Unforgiving“, by bylo značně naivní. Osobně jsem postupný přerod kapele neměl nikdy za zlé a též proto jsem si velmi užíval nářky fanoušků po dobách minulých a úsměvné prosby o návrat ke kořenům, jež nechladly ani během procesu postupného odkrývání materiálu v podobě krátkých trailerů. WITHIN TEMPTATION se jimi nenechali zmámit. Dobře vědí, kde je jejich současné místo, dávnou nejsou tou zastydlou, za gotický plášť schovanou partou, ale zralou kapelou silnou v kramflecích, která stojí a padá na svižných, chytlavých písních.

Že za uplynulá léta kapela skutečně někam dopochodovala, se nakonec odráží i ve střídmějším využití orchestrálních prostředků, jež sice vždy znamenaly nedílnou součást jejího hudebního projevu, ale od desky minulé ustoupily do pozadí.

Na refrén sa čakať oplatí, ak je refrén zlý, tak treba si ho pustiť päť razy!

Jak jste již mohli z předchozích řádků vypozorovat, máme v případě nové desky WITHIN TEMPTATION opět čest s přímočaře vystavěným albem, že si přímější představíte jen stěží. Skladba za skladbou sviští a Sharon samou radostí piští, že na 1. signální s důrazem na silný refrén (jak hovado) míří. Úspěšnost zasažení není již tak samozřejmá, přesto si většina písní o zařazení do komerčních hitparád přímo říká.

Přes hutnější kytarové spodky a jeden growl štěk („Silver Moonlight“) bychom i tak nebyli daleko od pravdy, kdybychom nahrávku překřtili na „The Unforgiving Part II“. Jak však to už bývá u „dvojek“, často přežvykuje staré známé, natahuje původní koncept, fungující na základě jedinečnosti. Jedním dechem dodávám, že přesně tímto trpí i naše recenzované dílo. Snad i díky tomu se na desce objevuje i několikero hostů, což ocení hlavně posluchači, jimž Sharonin vypjatý projev již přestal imponovat. Albem se tak v průběhu mihnou osoby jako Howard Jones („Dangerous“), americký rapper Xzibit („And We Run“), ledová královna Tarja Turunen („Paradise“) nebo v závěrečném duetu Dave Pilner („The Whole World Is Watching“). Pomineme-li však vydařenou rapperskou vsuvku v nejsilnější skladbě celého kompletu, vyznívá tento prostředek k obohacení hudebního (resp. v tomto případě pěveckého) obsahu především jako účelová reklamní kampaň.

Přes výše uvedené výtky stále nelze současným WITHIN TEMPTATION upřít schopnost jen tak mimochodem vysypat z rukávu hrst jednoduchých, fungujících, na žádné velké umění si nehrajících skladeb. Ty pravda nemají potencionál zabavit na dlouhou dobu, jako měla většina z předchozího alba, přesto však svou prostoduchostí působí tak roztomile, až jim odpustíte často nezdravou míru sladidel a i čas od času vykukující pochybnost o čerstvosti motivu.

V konečném důsledku se můžete dívat na šestou řadovku sebevíce kritickým okem, vyčítat jí vypočítavost, průhlednost, povrchnost, a vždy budete mít pravdu. Pokud ale budete považovat současnou podobu jako osobní „quilty pleasure“, nebude vám to nakonec nic platné. Na soustředěný poslech se produkce kapely stejně nikdy nehodila, spíše na krátké přesuny autem a jiné kulisové záležitosti. V tomto případě i „Hydra“ poslouží spolehlivě, byť za předchůdcem kvalitou skladeb zaostává.