THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud jste snad, stejně jako já, dosud nepochopili, proč se kytarista Jim Matheos před dvěma lety spojil s bývalým zpěvákem FATES WARNING Johnem Archem a nechal ho hlasově zprznit nahrávku „Sympathetic Resonance“, či jste se dokonce děsili možných věcí příštích, můžete si oddechnout. Pod hlavičkou domovské stálice sice v letošním roce přichází totožná muzikantská sestava, mikrofon však naštěstí už znovu pevně v rukou třímá Ray Alder. A ač se to možná nezdá, od posledního výtečného řadového alba „FWX“ uběhlo bezmála deset let. Jak ten čas letí...
FATES WARNING model 2013 jsou vším, co byste od nich čekali. Určitě nejde o hity nabušenou mašinu typu „Parallels“, byť ty doby mohou mírně evokovat třebas refrény ve „Firefly“ či „Into The Black“. Nejde ani o pokračovatele „FWX“, i když rozvláčná „Lighthouse“ by se na ní se svou pomalou gradací rozhodně neztratila. Novinku nutno zařadit mezi nejtvrdší kousky z dílny FW (poslechněte takovou „Kneel And Obey“, s proklatě nízko zavěšeným hustohustým riffem), na druhou stranu na ní lze nalézt i křehké pohlazení v kratičké „Falling“ (na bonusovém disku přihozené ještě v elektrické verzi, která také není bez zajímavosti, už jen svou pozitivní písničkovostí a mnohem optimističtější náladou, než jakou má v depresích a smutku se utápějící drtivá většina alba). A když k tomu přihodíme závěrečný obří kusanec v podobě patnáctiminutovky „And Yet It Moves“, který se přes pozvolný akustický úvod a dlouhou riffovou pasáž přelije do tradičního čísla souboru s překvapivě „pozitivním“ refrénem a spoustou dalších legrácek, máme o výsledku jasno – klasická mozaika celé tvorby, letem světem a pro každého něco. Nemusíte se sice bát, že byste si nevybrali, přesto je více než pravděpodobné, že vám zbude něco bez možnosti dalšího využití.
Shrnutí bude stručné: Pokud máte rádi starší alba a vkusné variace očekávatelného, budete zřejmě nadšeni. My ostatní si řekneme, že „Darkness In A Different Light“ je příjemným kusem muziky s patřičně vypjatou atmosférou, který sice nemá sílu „drancovat a pálit“, dobré jméno kapele však rozhodně nepokazí. Pocitu jakéhosi ošizení po jedné dekádě čekání se ale přesto ne a ne zbavit.
Dobré. Někomu to bude stačit, někomu možná ne zcela...
7 / 10
Ray Alder
- zpěv
Jim Matheos
- kytary
Frank Aresti
- kytary
Joey Vera
- baskytara
Bobby Jarzombek
- bicí
1. One Thousand Fires
2. Firefly
3. Desire
4. Falling
5. I Am
6. Lighthouse
7. Into The Black
8. Kneel And Obey
9. O Chloroform
10. And Yet It Moves
11. Bonus CD: Firefly (extended)
12. Falling Further
13. One (live)
14. Life In Still Water (live)
Theories Of Flight (2016)
Darkness In A Different Light (2013)
FWX (2004)
The View From Here DVD (2003)
Disconnected (2001)
Live At The Dynamo (2000)
Still Life We Only Say Goodbye (1998)
Pleasent Shade Of Grey (1997)
Chasing Time (1995)
Inside Out (1994)
Parallels (1991)
Perfect Symmetry (1989)
No Exit (1988)
Awaken The Guardian (1986)
Spectre Within (1985)
Night On Brocken (1984)
Vydáno: 2013
Vydavatel: InsideOut
Stopáž: 56:40
Produkce: Jim Matheos
Českobrodský kat tuzemských heavymetalových legend to ve své recenzi vzal jasně, stručně a lze říci, že i výstižně, neb FATES WARNING se po dekádě mlčení vracejí s materiálem, který jakkoliv potěší a donutí k oprášení starších sourozenců, nedává moc důvodů k nadchnutí. Spokojeni tak budete jen v případě, že jste se snad nějakým velkým nedopatřením k tvorbě Matheosových druhů dostali prvně či vám vůbec nezáleží na faktu, že úderka, která v progresivním žánru platila za pionýry a jako jedna z posledních i za hybatele, na propuknutou žánrovou krizi prachsprostě rezignuje a po vzoru mnoha vyhaslých legend pouze oprašuje postupy, které byly symbolem invenčních let minulých. Pakliže vás tohle nechává chladným, směle do toho.
Po 9 rokoch cakania som teda rozhodne cakal sviezejsi material. Ak to porovnam s poslednym Arch/Matheosom kde to po hudobnej stranke bolo fakt super nakladacky jedna za druhou a to bol vlastne pre mna neoficialny album FW. Toto na mna skor posobi akoby sa neskutocne unavena kapela opat nutene dala na nahravanie noveho albumu. Ja tam vobec necitim tu sviezost a uvolnenost ako na albumoch Disconnected ci Inside out. Skladby idu jedna za druhou a ja si na konci albumu vlastne neviem ani vybrat nieco extra co by mi nakoplo prdel. Snad len IAM. Ten album so mnou jednoducho vobec nic nerobi a na to som u FW albumoch nebol zvyknuty-skor naopak. Neviem ci fakt tento album potrebuje az tolko casu na dozretie / pocuval som ho asi 7-8 krat/ ale zatial prevlada sklamanie.....a to mi je luto ze to hovorim prave o mojej oblubenej kapelke.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.