Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
UFOMAMMUT svůj těžkotonážní buldozer posunuli v roce 2012 dál hned o jedno dvojalbum, neboť měli zřejmě dojem, že narazili na zlatou žílu nápadů (bázev alba „Oro“ = italsky zlato), kterou musí bezezbytku vytěžit.
Mám z jejich snažení hluboko zakořeněný pocit, že nástroje, které k těžbě a zpracování motivů použili, jsou snad ještě násilnější, než způsoby, jakými Řekové huntují sever země, zaslepeni svojí vlastní zlatou horečkou.
„Hrubě opracovaný a násilný instrumentální silový válec“
I nadále jde o to rozemlít kytarový zvuk na pěkně hrubá zrna, která se nalévají do drone-stonerových hypnotických rytmů, jež vám repetitivně umývají hlavu. A když jsme u toho umývání. UFOMAMMUT mi vždy připomínali vlnobití. V pravidelných intervalech přichází jedna masa zvuku za druhou a tu a tam vyvrhne na pevninu nějakou dlouho hnijící entitu nebo něco neidentifikovatelného z hlubin.
Novinka si hraje s elektronickou špínou, kterou zasypává hutný hrubý asfaltový zvuk. Pokud tyto Italy náhodou nezastihnete ve chvíli, kdy si hrají s plochami v intru, pak do vás určitě budou tu s menší a tu s větší intenzitou narážet hutnými riffy.
Oproti minulému albu „Eve“ je materiál mnohem silovější, psychedeličtější a také méně náladový. Tam, kde před dvěma roky nastupovaly hrátky s vokály a atmosférou, přichází nyní touha drtit vás syrovým opracováním zvuku, do kterého se míchají ty nejtěžší sajrajty, které UFOMAMMUT ve zkušebně našli. I to však má něco do sebe.
7 / 10
Hidden (2024)
Fenice (2022)
8 (2017)
Ecate (2015)
Oro: Opus Alter (2012)
Oro: Opus Primum (2012)
Eve (2009)
Idolum (2008)
Supernaturals (split s LENT0) (2007)
Lucifer Songs (2006)
Snailking (2004)
Godlike Snake (2000)
Je to jako kdyby TEMPLE NIGHTSIDE spolu s PORTAL zalezli do zkušebny a nahráli doommetalovou desku. Zdrcující atmosféra, nepříjemně disonantní vibrace, rituální podtext. Výsostně okrajová, leč mimořádně impresivní záležitost.
Staří kozáci jsou stále při chuti. "Beyond The Abyss" je samozřejmě hlavně švédská "chrastivá" DM klasika, ale v žádném případě ne nějak ultrakonzervativní. V tracklistu najdete pár skladeb ("Malevolent"), kde se WOMBBATH přiklánějí až k melodickému DM.
Black/sludge metal v podání THIS GIFT IS A CURSE nám pořádně nabobtnal. Neurvalí Švédové upustili páru a jali se věnovat košatějším kompozicím. Hodina a šest minut je ale příliš velká porce, a to i přesto, že "Heir" je jasně nejpestřejší deska TGIAC.
Postrocková klasika od klasiků tohoto žánru. EXXASENS na svém dalším albu nabízí vše pro tento styl typické a dalo by se mluvit i o přežitých klišé. Ale stále se to hezky poslouchá a hlavně to není utahaná nuda, protože energii Španělé neztratili.
Po divném minulém albu si u mě Italové trochu napravili reputaci. Zase cítím náznaky kouzla, kterým SADIST upoutávali před téměř třiceti lety na albech "Tribe" a "Crust". Síla thrash/death kořenů s dávkou specifických experimentů opět celkem funguje.
Žánrově velmi sevřené spojení shoegaze a postmetalu. Hudba která je hutná a současně křehká a zasněná. Specifickou roli tu má sametový androgynní vokál, který často funguje jako další linka kytary v táhlém zamlženém shoegaze stylu.
Nate Garrett zcela nepokrytě vykrádá TYPE O NEGATIVE, ale dělá to s takovou šikovností, že je to místy jako by Peter Steele vstal z mrtvých. Originál to není, možná jen celkem povedený klon, přesto si tohle album užívám.
