Fluff fest vstává do zataženého rána. Zlověstné mraky se zvesela honí po obloze, tu a tam se nebe na chvilku projasní, ale budoucnost počasí dnešního dne zůstává temná. Po jedné mířím do stanu, který se právě snaží rozjet brazilská VENDETTA a jde jí to ztuha. Hudebně to není dobré a není to dobré ani nasazením, což u kapely, která hraje straight edge hardcore považuji za významnou nevýhodu. Na hlavní scéně startují Slováci z BETON, tak se jdu podívat na ně. Ačkoliv jde o celkem ucházející crust se slečnou v sestavě, ani tady nevydržím dlouho. Hlavním důvodem je zakaboněná obloha, která začíná plakat.

Nebe pláče i při setu BÖKANÖVSKY, ale ten je pro mne povinnost. V botách mi čvachtá, ale jsem spokojený. Emotivní frantíci si z deště taky nic nedělají a do lidí sypou jeden z nejlepších koncertů, který jsem dnešní den viděl. Emo-violence tlačí dopředu akordovky, na vyhrávky se  s jednou kytarou moc nehraje a přece nemám pocit, že by kapele něco chybělo. Dokáže vytvořit slušný emoční tlak i nechat posluchače vydechnout v náladových plochách.

Náhodně se mihnu i u venkovní open stage. Ta funguje tím způsobem, že se na ní mohou kapely zapsat den předem a pak odehrát set. Těsně u kapely dokonce býval většinou nejlepší zvuk, jaký na Fluffu šlo slyšet. Když procházím kolem, právě dopršelo a v malém armádním stanu začínají svoje vystoupení vermontští AS WE WERE. Mladí kluci, kteří drhnou metalem šmrncnuté melodické hácéčko a moc tomu věří. Ten koncert má sílu právě v té víře a upřímnosti sdělení. Mladíci jsou jako urvaní ze řetězu a jejich přístup je nakažlivý, má to skvělou atmosféru, kolem stanu je sympatický půlkruh a kapela zasypává přítomné poctivou porcí své energie.

A pak to přišlo. OSAWATOMIE, kapela složená z lidí z GATTACY, REMEK a SHEEVY YOGY. Praha - Ostrava - Olomouc, dvě zkoušky, dva koncerty. Celé to začíná tím, že Marek vyfuckuje kuřáky, „hardcore kids“ a další nechtěné existence na jejich koncertě a následuje ani ne desetiminutový set, kdy oba zpěváci, krom Marka ještě Blum (kytara v GATTACA, ex-X.NIDAL.X), řvou na lidi za doprovodu hudby, která koketuje s crustem, powerviolence, fastcorem i emo-punkem. Krátké, úderné a nasrané. A snad se nikdo nebude pohoršovat nad tím, že dokonce i zábavné.

Na hlavní scéně mezitím vykopli kanadští TITAN. Těžký hutný riffový sludge metal, který možná kdesi hluboko nese i vlivy screamařských kapel, jež jsou zarovnány silnou vrstvou buldozerních kytar, které nemilosrdně hrnou vše, co jim stojí v cestě. Oproti NEUROSIS nebo i takovým AMENRA však nedokážu detekovat nic, čím by mě TITAN zaujali více. Řemeslně dobře zvládnutý koncert, s menším počtem dobrých nápadů. Možná to bude i tím, že TITAN odstartovali blok žánrově velmi podobných pomalejších kapel, které se již po několika hodinách začaly trochu přejídat.

Stejný příklad byl u německých PLANKS, kteří spustili ve stanu. Válcující trojice sází své drobné opět na pomalé post-metalové kytarové stěny a ačkoliv mám tento druh hudby rád, přestávám vidět důvod s nimi trávit více jak tři skladby. Pro mě byl set poněkud tupou bezduchou válcovačkou, kde se na silné momenty muselo dlouho a trělivě čekat, jen proto, aby si člověk pokládal otázku, jestli to čekání za to stojí.

MASAKARI vrací koleje hlavní scény do pomalejších válcujících spolků. Jejich apokalyptický temný neocrust dokáže zabrousit i do ostře a rychle jedoucích erupcí. Jejich set bych si určitě rád sehlédnul někde v klubu, ale teď mám chuť na něco vyklidněnějšího, a tak mizím do stanu na uřvané frantíky z AUSSITÔT MORT.

Na ty už je slušná tlačenice mnohem dříve než začnou hrát. Ano, také jsou pomalí a lehce zabahnění, ale mají něco, co většina dnešních kapel na hlavní scéně neměla. Parádní melodické nápady, jiskřící atmosféru a charisma. To tady bohatě stačí. V jejich nabídce se střídá jedno silné místo za druhým, zvuk je pohlcující a nad hlavou mi neustále plavou lidé. Nezůstávám však do konce a to z jediného důvodu - tento set kryje s kapelou, která je mým černým koněm Fluff festu…

Pak přichází vrchol dne, koncertní představení švédských SUIS LA LUNE. Emíčko, které jakoby bylo soundtrackem k té zakaboněné obloze nad námi. Čistě převedené emoce, parádní cit pro gradaci skladeb a rozervaný nakřápnutý vokál. Celý se to obejde bez nějakých velkých póz anebo gest. SUIS LA LUNE to prostě nemají zapotřebí, tady jen stačí, když hrají. Tím je vše řečeno. V mých očích jednoznačně nejparádnější koncert dne.

Tento den si dopřávám ještě jednu pomalou kapelu a tou jsou LIGHT BEARER. Další válcostroj, tentokráte z Ostrovního království. Základy této bandě položily rozvaliny, které zbyly z kultovních nestorů neocrustu FALL OF EFRAFA. Žánrově to vypadá jako by FALL OF EFRAFA začali hrát velmi, ale opravdu velmi pomalý zatěžkaný thrash metal, který jednotlivé riffy repetitivně omýlá ve stylu post-metalových kolovrátků. Rozdíl je tady hlavně v tom, že tento pomalu jedoucí a pravidelně supící parní válec nedokáže živě nudit. Atmosféra je podobná jako v barokních kostelech, najednou jste malí ve velkém prostoru a kolem se děje něco velkého.

Závěr dne patří přeci jen něčemu rychlejšímu. Tím jsou další Švédi v soupisce a není to nikdo menší než pilíř gothenburgské sXe hardcorové scény ANCHOR, kteří se po dvou letech vrátili na místo činu. A stejně jako před dvěma roky mě hudebně příliš nebaví, své ale dělá parádní atmosféra, která panuje téměř vždy během vystoupení poslední kapely.

Posledími viděnými tento den jsou plzeňští ██████, kterí se jednoznačně stali nejdiskutovanější kapelou tohoto dne. Už několik týdnů před Fluff festem se řešilo, co je to za tajnou začáranou skupinu a kdy odtajní své jméno. ██████ začínají v půl dvanácté v psychostanu, tedy malém vojenském stanu, který se přes den jmenuje „open stage“. V něm krom jednoho zhasínají všechny světelné zdroje a začíná jediná blackmetalová kapela na Fluffu. No... blackmetalová, to vlastně není moc přesné. V kapele jsou noise-industriální experimentátoři, punkáči a emaři, kteří se rozhodli, že budou hrát black metal. Takže krom severské blackové zimy tu máme i vyložené emařské brnkání, sludgemetalové stěny i noise ambientní mlhu. Atmosféricky to živě nemá chybu a na domácí scéně jde jednoznačně o jedinečné zjevení.